Kronika sboru

Noc kostelů v Červeném a Betlémském kostele

Letos jsme opět začínali společně ekumenickou bohoslužbou - tentokrát ve sboru Církve bratrské na Kounicově, kde jsem měl zamyšlení nad letošním heslem: Připomínám si noc co noc, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítal a duch můj hloubá Ž 77,7. Zopakoval jsem ho ten den ještě jednou při půlnoční bohoslužbě v Červeném kostele. Při přípravě, na které se podílelo více než 40 lidí, jsme se drželi dříve osvědčeného postupu: střídat programy po půlhodině. V celou hodinu hudba a o půl slovo s obrazem. Opět táhly varhanní koncerty a je třeba vyslovit uznání našim varhaníkům, jak výborně a profesionálně se připravili. Důkladně byl připraven také bratr kurátor Matoulek, který zaujal návštěvníky prezentacemi o historii našich dvou kostelů, doloženou mnoha fotografiemi. Letos jsme totiž poprvé otevřeli také Betlémský kostel, kde se o pořadatelskou službu a část programu postarali skauti. Měli 2,5 tisíce návštěvníků! Červený kostel se opět zcela naplnil při vystoupení Gospelchoiru, kterému žel nefungovala aparatura. Ale i tak byl jejich koncert vzpružujícím zážitkem. Výstavu jsme si letos půjčili hotovou: O historii a současnosti Jednoty bratrské. Problém byl pouze s jejím převozem z Liberce. Podle bezprostředních ohlasů zaujalo i audiovizuální pásmo, v kterém jsme se pokusili populárním způsobem přiblížit důvody rozdělení křesťanských církví. Lidé po koncertě kupodivu neodcházeli, ale vydrželi ještě půl hodiny poslouchat, v čem byly největší důrazy reformace. Příští rok bych rád připravil podobné pásmo o Bibli. Na prohlídku křestní kaple se starými biblemi a bohoslužebnými kalichy se opět stála fronta a výstava papírových modelů deseti známých kostelů zaujala nejen děti.

Sborové výlety

Ve sboru Brno I jezdíme na výlety po skupinách. Každé dva roky se jezdí do partnerského sboru v Basileji a při každé návštěvě se sestava 12-15 lidí poněkud obmění. Když pak na výměnu přijedou naši hosté, organizujeme pro ně zase výlet my. V říjnu jezdí na zájezdy pěvecký sbor Cantate Domino, který k sobě do autobusu přibere další zájemce a rodinné příslušníky. Byli jsme tak třeba v Karviné, v Očové, v Nejdku a na podzim se chystáme do Jindřichova Hradce. Součástí je vždy vystoupení pěveckého sboru při bohoslužbách, kázání některého z našich kazatelů a prohlídka některých pamětihodností. Několikrát jsme také byli ve Vídni díky pozvání nedávno zesnulé sestry Fischerové, která vyrostla v německém luterském sboru v Brně. Skvělým organizátorem těchto autobusových zájezdů bývá náš bratr kurátor, který nám nahrazuje průvodce a vymýšlí trasy. Už tři roky také jezdíme na výlety na kolech, bývá jen obtížné najít termín, kdy mohou pokud možno všichni potenciální zájemci. Velmi zdařilé byly kdysi nedělní bohoslužby v přírodě, snad se nám je ještě někdy podaří zopakovat. V červnu bývá také víkendový pobyt na Blažkově pro všechny věkové kategorie.

1. máj 2011 v Brně

„Marti, slib mi, že tam nepůjdeš!", telefonuje mi v sobotu večer bývalá spolupracovnice, nyní důchodkyně. Nemyslí sraz čarodějnic, který kolegyně právě pořádají, ale prvomájovou ekumenickou bohoslužbu za překonání násilí neonacismu, která se má konat od půl jedné před Domem umění.

Společný víkend konfirmandů a mládeže Brno I ve Strměchách

V pátek 25. února kolem osmé večer jsme se z různých koutů a různými způsoby dopravili na faru do Strměch. Celkem nás bylo i s farářem devatenáct, z toho tři konfirmandky. Nejprve jsme si museli faru vytopit a trochu upravit tak, aby se nám v ní celý víkend dobře bydlelo. Po večeři jsme si povídali o tom, co kdo z nás dělá, co ho baví a co se mu za poslední rok stalo zajímavého. Pak jsme se pomodlili a šli na kutě.

Presbyterní konference brněnského seniorátu

se konala v sobotu 5. března 2011 ve sboru Brno I na Opletalově ulici. Téma setkání neslo název: Naše církev - jak ji vidíme a jak bychom ji chtěli vidět?

V pozvánce, která byla zaslána do všech sborů, bylo uvedeno, že půjde o jakousi reflexi současného stavu naší církve, o zamyšlení nad tím, jak na tom jsme a kam se chceme ubírat, co se z tradičních projevů víry ukázalo jako nosné a co už je neudržitelné, kde v ekumenickém prostředí vidíme inspiraci a co specifického dokáže dnešní evangelická církev nabídnout.

Společné stolování

V našem sboru se scházíme každou neděli po bohoslužbách ke kávě, čaji a společnému rozhovoru. Ve středu odpoledne na Kavárničce mezi prvním a druhým programem popíjejí sestry a bratři kávu, čaj a k tomu přikusují něco sladkého. Ve středu večer probíhají kurzy Alfa a Beta. Na Alfě se vaří teplé večeře, na Betě se chystá chléb s pomazánkou. Když se konají skautské bohoslužby nebo rodinná neděle, bývá po bohoslužbách společný oběd a po něm následuje přednáška nebo zábavný program.

Umění ve sboru

Červený kostel již mnohokrát posloužil jako koncertní síň. Některé akce pořádá přímo sbor (např. hudební nešpory), jindy kostel pronajímáme různým nadacím, agenturám nebo městu. Vždy však dbáme, aby obsah a forma koncertu nebyla v rozporu se skutečností, že jde o křesťanský kostel. Kromě toho byl kostel již mnohokrát využit jako výstavní síň, nejčastěji šlo o duchovní náměty. V posledních letech to byly především květnové výstavy vázané na Muzejní noc a Noc kostelů. Poslední výstava o tolerančním umění vznikla z iniciativy a za finančního přispění našeho sboru a putuje nyní po našich sborech a muzeích.

Velbloudáři táhnou Betlémským kostelem

Letošní dětskou vánoční slavnost ovládl svět zvědavých velbloudářů. Učitelé NŠ s dětmi uvedli hru Tomáše Najbrta „Svět se mění". Byli jsme opět svědky každoročního zázraku, když se po sobotní rozpačité generální zkoušce, na níž byla přítomna půlka účinkujících, v neděli 19. prosince vylouplo svěží, s gustem zahrané představení, které neobvykle velký počet návštěvníků shromáždění odměnil potleskem. Roztomilé bylo vystoupení dětí předškolního věku - své říkání doplnily veselými hlásky zvonků. Čtvrtá adventní neděle v našem sboru byla pěknou branou k vánočním svátkům.

Prostor našich bohoslužebných shromáždění

ČERVENÝ KOSTEL, tak jako každá budova, v sobě nese stopy doby, ve které vznikl. Bylo to krátce po protestantském patentu (1861), který dal evangelické církvi stejná práva a postavení, jež měla dosud pouze církev římská. Naši předkové se konečně mohli projevit jako „řádná" církev a místo pouhé modlitebny bez věží, klenutých oken a zvonů si mohli postavit kostel se všemi obvyklými atributy. Jako projev náboženské tolerance jim bylo přiděleno lukrativní místo v prostoru právě zbouraných městských hradeb na místě křížení nově vznikajících městských bulvárů. Projekt připravil vídeňský architekt Heinrich Ferstel, později proslulý stavbou Votivního chrámu ve Vídni, který nese podobné rysy.

RSS kanál

Syndikovat obsah