Hned po příjezdu jsme se šli ubytovat do chatek, kde se mi moc líbila třípatrová postel, na které bych ale asi v patře neměla odvahu spát. Před každým jídlem jsme měli nějaké čtení z Bible, modlitbu a písničku. Měla jsem velkou radost, že jsem mohla říkat modlitbu za naši skupinu, když na nás vyšla modlitba. Dostali jsme totiž rozpis úkolů, kde nás pan farář všechny rozdělil do tří skupin: A, B a C s úkoly, které se každý den střídaly: úklid, mytí nádobí a modlitby.

Je mrazivý podvečer 28. prosince 2012. Před Červeným kostelem plápolá oheň, všude kolem se tísní davy. Reflektory osvětlují malé pódium naproti vstupu do kostela, anděl nad kulisou pouští sněhové vločky. Reproduktory spustily dramatickou hudbu, začíná představení „Betlém“ divadla Husa na provázku. Na pódium vystupuje Josef s Marií, v doprovodu andělů jsou na cestě do Betléma. Po chvíli reflektor ozáří anděla, který nás všechny zve bočním vchodem do kostela.

Jeden z prvních koncertů letošního Velikonočního festivalu duchovní hudby se konal v Červeném kostele. Přiznám se, že jsem se tam šel podívat spíš pracovně, tj. zkontrolovat, zda je vše v pořádku. Vstupné pro důchodce jsem však zaplatil. Zaujalo mne totiž, že se jedná o soudobou hudbu a litevského autora. Chrámová loď byla celá v přítmí a lavice plné posluchačů. Všude mnoho nahrávací techniky a kamery České televize. Zvuky, které se ke mně linuly z míst, kde běžně stává stůl Páně, však nebyly zrovna libozvučné. Řekl jsem si, že moderní hudbě prostě nerozumím, a na chvíli se posadil do zadních lavic. Počítal jsem s tím, že zase brzy odejdu pracovat na faru.

Bohoslužba 5. 11. 2017 v Červeném kostele byla opravdu slavnostní. Z kůru nás tentokrát přivítaly fanfáry žesťových nástrojů studentů z olomoucké Konzervatoře Evangelické akademie. Spolu s varhanním doprovodem vytvořili studenti krásný hudební rámec naší slavnosti díkčinění a připomínky 150 let od otevření Červeného kostela. Také slavení večeře Páně bylo doprovázeno zvukem žesťů. Společně jsme prožívali vděčnost za dary, které tak samozřejmě přijímáme. Konec bohoslužby však tentokrát neznamenal konec naší slavnosti, neboť následoval dobročinný jarmark na faře.

V kurzech Alfa, které v našem sboru probíhají již od roku 2006 a přivedou k nám každoročně několik nových členů, se koná vždy na podzim v listopadu tzv. „Víkend s Duchem svatým.“ Člověka jistě napadne, s kým si to tak asi vyjedeme? Duch svatý označuje jednu ze tří osob Nejsvětější Trojice. Bůh je jediný ve třech osobách. Takže Duch svatý je osoba? Podvědomě tušíme, že tam žádný princ na bílém koni nepřijede. Že je to něco, co vnímáme šestým a dalším smyslem, něco, co neumíme přesně definovat a co působí nezávisle na naší vůli. A že o tom asi budeme celý den filozofovat. Tak se těšíme.