Kronika sboru

Za bratrem Ing. Karlem Čápkem

Dne 21. května 2013 zemřel ve věku nedožitých 81 let význačný člen I. brněnského sboru Českobratrské církve evangelické, dlouholetý člen staršovstva a laický kazatel bratr Ing. Karel Čápek. Pocházel z Olešnice na Moravě, z tamější známé rodiny. Patřil původně k církvi Československé, ale ve svém mládí za působení místního evangelického faráře Miloslava Klapuše a po rozhovorech s tehdejším kurátorem sboru přistoupil k Českobratrské církvi evangelické. Stal se pro celý svůj život jejím horlivým aktivním členem.

Co by měl vědět každý presbyter

Když se mě v lednu kamarádka Vlasta zeptala, jestli nechci jet na seminář „Co by měl vědět každý presbyter“, tak jsem si řekla, že už jsem devět let presbyterkou a je tedy nejvyšší čas, abych zjistila, co všechno bych měla vědět.

95. narozeniny bratra faráře Jana Pokorného

Každá neděle je svátečním dnem, někdy ale bývá atmosféra při bohoslužbách o něco slavnostnější, podle toho, v jakém okamžiku církevního roku se nacházíme nebo zda si chceme připomenout něco pro nás zajímavého, důležitého či významného. V neděli 15. prosince 2013 jsme měli vzácnou příležitost ve zcela zaplněném Červeném kostele pogratulovat bratru faráři Janu Pokornému k 95. narozeninám, jejichž datum 18. prosince je pro nás snadno zapamatovatelné, protože se až na jeden den kryje se založením Českobratrské církve evangelické. Měli jsme příležitost se na chvíli pozastavit, krátce se ohlédnout a připomenout si několik okamžiků i dlouhých period, které zásadním způsobem formulovaly a ovlivnily život našeho sboru, okamžiky, které jsme my nebo naši předci v tomto sboru směli prožít, za které máme být Pánu Bohu vděčni a přitom si uvědomit, kde jsou kořeny tohoto sboru, ke kterým se můžeme kdykoliv vracet a čerpat z nich poučení, sílu a inspiraci pro přítomnost i budoucnost.

Ekumenická bohoslužba k výročí reformace v Brně

Ekumenická bohoslužba k výročí reformace

Společné připomenutí výročí 500 let od počátku evropské reformace připravily církve působící v Brně na neděli 29. října. Ve shromáždění v Komenského kostele kázal biskup Evangelické církve a.v. Marián Čop a účastníky pozdravil Mons. Václav Slouk, děkan církve římskokatolické v Brně. Součástí ekumenického společenství byla slavnost sv. večeře Páně.

foto Libor Maláč

Veronika poprvé na Blažkově s Brnem I

Hned po příjezdu jsme se šli ubytovat do chatek, kde se mi moc líbila třípatrová postel, na které bych ale asi v patře neměla odvahu spát. Před každým jídlem jsme měli nějaké čtení z Bible, modlitbu a písničku. Měla jsem velkou radost, že jsem mohla říkat modlitbu za naši skupinu, když na nás vyšla modlitba. Dostali jsme totiž rozpis úkolů, kde nás pan farář všechny rozdělil do tří skupin: A, B a C s úkoly, které se každý den střídaly: úklid, mytí nádobí a modlitby.

Blažkov jede

Svojanov

(Z letního pobytu sboru Brno I)

Za mnoha kopci a řekou Bobrůvkou, kdesi v hlubokém lese, žili-byli jednou jedni bojovníci za pravdu. Žili ve vzájemné shodě, denně si četli z Písma a vykládali si Jeho Slovo. Radovali se s radujícími, jedli spolu chléb a nebáli se, ani když na údolí u řeky padla hustá tma a třpytivé hvězdy bylo jen stěží vidět přes koruny smrků. A On byl s nimi a žehnal jim ve všem a oni činili vše k Jeho slávě.

Divadlo Husa na provázku v Červeném kostele

Je mrazivý podvečer 28. prosince 2012. Před Červeným kostelem plápolá oheň, všude kolem se tísní davy. Reflektory osvětlují malé pódium naproti vstupu do kostela, anděl nad kulisou pouští sněhové vločky. Reproduktory spustily dramatickou hudbu, začíná představení „Betlém“ divadla Husa na provázku. Na pódium vystupuje Josef s Marií, v doprovodu andělů jsou na cestě do Betléma. Po chvíli reflektor ozáří anděla, který nás všechny zve bočním vchodem do kostela.

Blažkov Brno I

Již tradičního letního pobytu sboru Brno I na Blažkově jsme se letos účastnili poprvé - na rozdíl od ostatních účastníků jsme proto moc nevěděli, co od tohoto dobrodružství očekávat. Doufali jsme ovšem nejen v pohodový týden strávený mimo shon města, ale především v hlubší seznámení se se sborem, jehož jsme nějakou dobu členy.

Brány Jeruzaléma a Ježíšův soprán

festival_duchovni_hudby.jpg

Jeden z prvních koncertů letošního Velikonočního festivalu duchovní hudby se konal v Červeném kostele. Přiznám se, že jsem se tam šel podívat spíš pracovně, tj. zkontrolovat, zda je vše v pořádku. Vstupné pro důchodce jsem však zaplatil. Zaujalo mne totiž, že se jedná o soudobou hudbu a litevského autora. Chrámová loď byla celá v přítmí a lavice plné posluchačů. Všude mnoho nahrávací techniky a kamery České televize. Zvuky, které se ke mně linuly z míst, kde běžně stává stůl Páně, však nebyly zrovna libozvučné. Řekl jsem si, že moderní hudbě prostě nerozumím, a na chvíli se posadil do zadních lavic. Počítal jsem s tím, že zase brzy odejdu pracovat na faru.

Proč je tu náš sbor?

  1. Každý sbor má misijní úkol. Jak mu rozumíme? Jak jej naplňujeme? Máme zde nějaké další příležitosti? Jaké způsoby oslovení lidí mimo sbor (našich přátel, lidí z okolí) se nám osvědčily? Jaké aktivity posilují otevřenost našeho sboru?
  2. Kolik nových lidí přibylo v posledních pěti letech do našeho sboru? Kolik dospělých lidí bylo pokřtěno za posledních 5 let?

RSS kanál

Syndikovat obsah