Stálé rubriky

Stálé rubriky

Stromboli

Oblak a mrákota jsou kolem něho, spravedlnost a právo pilíře jeho trůnu.
Žene se před ním oheň, kolkolem sežehne jeho protivníky.
Nad světem planou světla jeho blesků, země to vidí a svíjí se v křeči.
Hory se před Hospodinem taví jako vosk, ztrácí se před Pánem veškeré země.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu.
Ž 97,2-6

Rozhovor se vzkříšeným

Tu se jim otevřely oči a poznali ho, ale on zmizel jejich zrakům.Lk 24,13 - 35

Knihy Samuelovy

Proč zrovna Samuelovy? Samuel měl v té době mimořádné postavení. Pomazal první dva krále. Byl prorok, kněz i soudce. Vedl boj a zvítězil nad nepřáteli. Stará tradice připisovala záznamy o vládě Davidově prorokům Samuelovi, Nátanovi a Gádovi. LXX vše spojuje knihy do jednoho celku (čtyři Královské).
Obě knihy Samuelovy pojednávají o Samuelovi a dvou králích (Saul a David).
Knihy královské o Šalomounovi a 19 severoizraelských králích a stejném počtu judských včetně královny. Celkem 40 králů. Pouze první jsou odděleni a pojednává se o nich v samostatných knihách: Saul a David.

Křivý svědek


Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.

Gedeon klade rouno

Celý Midján spolu s Amálekem a syny východu se spojili, přešli Jordán a utábořili se v dolině Jizreelu. Avšak Gedeóna vyzbrojil duch Hospodinův a on zatroubil na polnici, a tak svolal k sobě Abíezerovce.

Děti a rodiče

Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. I nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.

1Kor 13,9-13

Čekání na Hospodina

Poutní píseň.
Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,
Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?
Ale u tebe je odpuštění;
tak vzbuzuješ bázeň.
Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.
Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.
Čekej, Izraeli, na Hospodina!
U Hospodina je milosrdenství,
hojné je u něho vykoupení,
on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí
Žalm 130, ekumenický překlad

Píseň stupňů.
Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.
Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých.
Budeš-li nepravosti šetřiti,
Hospodine Pane, kdo ostojí?
Ale u tebe jest odpuštění,
tak aby uctivost k tobě zachována byla.
Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho.
Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra.
Očekávejž, Izraeli, na Hospodina;
nebo u Hospodina jest milosrdenství,
a hojné u něho vykoupení.
Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho.
Žalm 130, kralický překlad

Zákon nebo láska

Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor. Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností. Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?" Oni však mlčeli. I dotkl se ho a uzdravil jej a propustil. Jim pak řekl: "Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?" Na to mu nedovedli dát odpověď. Lk 14,1-7

Večeře jen pro pět tisíc?

Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Byly blízko židovské svátky velikonoční. Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?" To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo." Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!"Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tomto místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!" Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!" Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám. Jan 6,1-15

Jak k nám Bůh mluví ?

Když jsem pracoval v továrně, zaskočil mě kdysi kamarád otázkou: "Jak k tobě Pán Bůh vlastně mluví? Jedna farářská dcerka mi vyprávěla, jak se v dětství neodvažovala vstoupit do kanceláře, když její otec psal kázání. Myslela, že tam otec mluví s Bohem. Jak to vlastně je? Slyšíme Boha skutečně, nebo o něm jen přemýšlíme?

RSS kanál

Syndikovat obsah