Stálé rubriky

Stálé rubriky

Poprava Jana Křtitele

Král Herodes uslyšel o Ježíšovi, neboť jeho jméno se stalo známým. Říkalo se: "Je to Jan Křtitel, který vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly." Jiní říkali: "Je to Eliáš!" Další: "Je to jeden z proroků." Když to Herodes uslyšel, řekl: "To vstal Jan, kterého jsem dal stít."

Mk 6,14-29

Oko za oko

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ,Oko za oko a zub za zub.` Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. Mt 5,38-42

Micheáš

Doba: Izrael je ohrožen asyrskou velmocí, která vyvrátila severní království (722) a ohrozila i Jeruzalém. Juda však nehledá jistotu v Bohu. Proto je povolán prorok Micheáš.
Micheáš působil za judských králů: Jótama, Achaze, a Chizkijáše. Překrýval se s působením proroka Izajáše. Zmínka o soudu nad Samařím (722) napovídá, že začal působit ještě předtím. Oddíl 1,8-16 asi zmiňuje trasu asyrské armády (701), která táhla na Jeruzalém. Působil pak ještě za krále Chizkijáše. Jde tedy o období cca 730 - 690. Díky působení Micheáše a Izajáše král Chizkijáš činil pokání.
Jeho prorocký pohled do budoucnosti se naplnil - 586 je zničen Jeruzalém. V exilu bylo jeho proroctví chápáno jako splněné. Ukazuje však i k obnově Jeruzaléma. Bylo proto čteno a doplňováno ještě po návratu. Kapitoly 6-7 někteří datují do doby exilní (II Iz) nebo poexilní.


Ponížená, ale neporažená

Text tohoto kázání vychází z příběhu o Judovi a Támar , který čteme v první knize Mojžíšově kapitola 38.

Genesis 38

1 Stalo se pak v té době, že Juda odešel od svých bratrů a připojil se k adulamskému muži jménem Chíra.
2 Tam spatřil dceru kenaanského muže, který se jmenoval Šúa. Vzal si ji za ženu a vešel k ní.
3 Otěhotněla, porodila syna a Juda mu dal jméno Er.
4 Znovu otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Ónan.
5 Nato porodila ještě dalšího syna a dala mu jméno Šela. Bylo to v Kezíbu, kde jej porodila.
6 Juda dal Erovi, svému prvorozenému, manželku jménem Támar.
7 Judův prvorozený Er však byl v očích Hospodinových zlý, a proto jej Hospodin usmrtil.
8 Juda tedy řekl Ónanovi: "Vejdi k bratrově ženě, vezmi si ji podle švagrovského práva a postarej se tak svému bratru o potomstvo."
9 Ale Ónan věděl, že to potomstvo nebude patřit jemu; proto kdykoli vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratru nezplodil potomka.
10 Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé, proto usmrtil i jeho.
11 Tehdy řekl Juda své snaše Támaře: "Usaď se v domě svého otce jako vdova, dokud nedospěje můj syn Šela." Říkal si však: "Jen aby také on nezemřel jako jeho bratři!" Támar tedy odešla a usadila se v otcovském domě.
12 Uplynulo mnoho dní. Judova manželka, dcera Šúova, zemřela. Když se Juda utěšil, putoval se svým adulamským přítelem Chírou za střihači svých ovcí do Timny.
13 Oznámili Támaře: "Tvůj tchán putuje do Timny ke stříži svých ovcí."
14 Tu odložila vdovské šaty, zastřela se rouškou, zahalila se a posadila se při vstupu do Énajimu, který je u cesty do Timny. Viděla totiž, že nebyla dána Šelovi za ženu, ačkoli už dospěl.
15 Když ji Juda uviděl, považoval ji za nevěstku, protože si zastřela tvář.
16 Obrátil se k ní, sedící při cestě, a řekl: "Dovol prosím, abych k tobě vešel." Nevěděl totiž, že je to jeho snacha. Otázala se: "Co mi dáš za to, že ke mně vejdeš?"
17 Odvětil: "Pošlu ti kůzle ze stáda." Řekla: "Ale dáš mi zástavu, než je pošleš."
18 Otázal se: "Co ti mám dát jako zástavu?" Odvětila: "Své pečetidlo se šňůrkou a hůl, kterou máš v ruce." Dal jí to a vešel k ní. A ona s ním otěhotněla.
19 Hned nato odešla, odložila roušku a oděla se do vdovských šatů.
20 Juda pak poslal kůzle po svém adulamském příteli, aby vyzvedl od té ženy zástavu; ten ji však nenalezl.
21 Vyptával se mužů toho místa: "Kde je ta kněžka, která byla v Énajimu u cesty?" Odpověděli: "Žádná kněžka zde nebyla."
22 Vrátil se k Judovi a řekl: "Nenašel jsem ji. Také mužové toho místa pravili: »Žádná kněžka zde nebyla.«"
23 Juda řekl: "Ať si to nechá; jen když nebudeme v opovržení. Vždyť jsem to kůzle poslal, ale tys ji nenašel."
24 Asi po třech měsících bylo Judovi oznámeno: "Tvá snacha Támar se dopustila smilstva a dokonce je již z toho smilstva těhotná." Juda řekl: "Vyveďte ji, ať je upálena."
25 Když už ji vedli, poslala svému tchánovi vzkaz: "Jsem těhotná s mužem, jemuž patří tyhle věci." A dodala: "Pohleď jen pozorně, čí je toto pečetidlo, šňůrka a hůl!"
26 Juda si je pozorně prohlédl a řekl: "Je spravedlivější než já; nedal jsem ji svému synu Šelovi." A už k ní nikdy nevešel.
27 Nastala chvíle jejího porodu, a hle, v jejím životě byla dvojčata.
28 Když rodila, jedno vystrčilo ruku. Porodní bába na ni rychle přivázala karmínovou nitku a řekla: "Toto vyjde první."
29 Ono však stáhlo ruku zpět, a hle, vyšel jeho bratr. Řekla: "Jakou trhlinou ses prodral!" A pojmenovali ho Peres (to je Trhlina).
30 Potom vyšel jeho bratr, který měl na ruce karmínovou nitku. Toho pojmenovali Zerach (to je Rozbřesk).


Žena hříšnice

Komu se málo odpouští, málo miluje.

Milí bratři a milé sestry!

K lepšímu pochopení dnešního příběhu nám, myslím, pomůže, když si představíme, co mu předcházelo. U Jordánu se objevil Jan Křtitel a kázal nutnost pokání. Boží soud je na dosah a lidé mají poslední příležitost napravit své životy. Jan byl přísný a nesmlouvavý. Nejen k druhým ale i k sobě. Skoro nejedl a odřekl si všechno pohodlí. Řadu lidí svými hrozbami a varováním přivedl ke změně života. Přicházeli k němu celníci, vojáci i obyčejní lidé, kteří neznali zákon a mnozí hříšníci a on jim radil, co mají a nemají dělat. Ale kdo z nás se dokáže změnit vlastními silami? Kdo z nás je tak silný, aby po několika týdnech zase nepodlehl...

Když chlap vidí rudě

David Abígajile odvětil: "Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že mi tě dnes poslal vstříc. A požehnán buď tvůj důvtip a požehnána ty sama, žes mě dnes zadržela, abych se nedopustil krveprolití a nepomohl si vlastní rukou. Hospodin, Bůh Izraele mi zabránil způsobit ti něco zlého. Kdybys mi nebyla rychle vyšla vstříc, nezůstal by Nábalovi do jitřního úsvitu jediný muž."

První přikázání

Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Ex 20,1-3

Jonáš

Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání a hle, zde je více než Jonáš. Mt 12,41

11. Proč Bůh dopouští zlo?

Jednou z nejtěžších otázek, na kterou bývají křesťané tázáni, je otázka lidského utrpení a nespravedlnosti. Čím větší je náš technický i vědecký pokrok, čím modernější naše medicína, tím víc vyniká naše neschopnost zabránit zlu, které doléhá na konkrétního člověka. Když se někdo z našich blízkých nebo my sami stane obětí autonehody, onemocní rakovinou, když se nám narodí postižené dítě, když někoho zasáhne přírodní katastrofa nebo nesmyslný teroristický útok, ptáme se - proč to postihlo právě nás? Jaký je v tom řád a spravedlnost? Máme to chápat jako Boží trest a přemýšlet, čím jsme si to zavinili? Je to jen zkouška, která má prověřit naši statečnost a víru? Proč ale Bůh dopouští smrt malých, sotva narozených dětí? Kdo je odpovědný za to, že lavina spadne na nic netušící lidi ve vesnici? Kdo rozhoduje o tom, kdo se z potápějící lodi zachrání a kdo utopí? Jde to náhoda nebo Bůh? Jak to, že Bůh, který nás miluje, nezabrání válkám a nezbaví svět těch, kdo druhým působí jen utrpení? Kde byl Bůh, když bezbranní lidé umírali v koncentračních táborech? Podobných otázek bychom mohli klást mnoho, ale všechny míří podobným směrem. Jak můžeme věřit, že Bůh, který stvořil svět, je dobrý, když se kolem nás děje tolik zlého a nespravedlivého.

Je odpuštění nutné?

Matouš 18,21-35

Všichni víme, že se ve světě rozmáhá zlo. Vidíme to ve zprávách v televizi, čteme o tom v novinách, bohužel se s tím setkáváme osobně.I my to zlé ve světě rozmnožujeme - třeba tím,že jsme na sebe zlí, že se nemáme rádi, že nedovedeme jeden druhému pomoci, že mluvíme o druhých lidech nepěkné věci. Ježíš tohle dobře věděl a proto kladl svým učedníkům na srdce, jak mají druhé bratrsky napomínat, napravovat a odpouštět.

RSS kanál

Syndikovat obsah