Kuba a domečky

To jednou jsme v Klubu Oveček byli jenom čtyři. Ale vůbec to nevadilo. Učila nás nová teta a její dcera Adélka jí pomáhala. Teta na stůl postavila postavičky, které jsme už dřív dělali s tetou Ivou z ruliček toaleťáku. Dneska měly představovat Pána Ježíše a jeho učedníky. Teta vyprávěla, co Pán Ježíš učil a ti učedníci pořád chodili za ním a všechno poslouchali a pak to zkoušeli taky. Bylo jich 12, ale já si je všechny nepamatuju, jenom Filipa a Ondřeje, protože tak se jmenujou moji kamarádi. Pak tam byl myslím ještě Josef, Jakub, Petr a Jan. Bylo srandovní, jak teta s figurkou Pána Ježíše chodila po místnosti a my jsme s ostatníma figurkama měli dělat všechno jako ona. Šla ke dveřím a my za ní, šla k oknu a my zase za ní. Skoro to vypadalo, že hrajem na honěnou. Pak figurka Pána Ježíše pohladila Janičku, tak jsme taky všichni pohladili Janičku. Pak zase Hynečkovi řekla, že na začátku trochu zlobil a my jsme nemohli začít, ale že se na něj nezlobí a že mu to odpouští. A my jsme taky říkali, že se na něj už nezlobíme. Teta vždycky řekla, že to, co Ježíš dělal, byly příklady toho, jak jedná Bůh, a že Pán Ježíš přišel na svět proto, aby nám lidem to ukázal a nás to naučil. A vybral si k tomu těchdle těch 12 svých kamarádů a všechno to naučil nejdřív je. Proto se jim taky říká učedníci.

A pak se teta zeptala: „Taky chcete, aby vás Pán Ježíš naučil dělat věci, které se Pánu Bohu líbí a které druhým pomáhají?“ „Anóó“, volali jsme. „Tak mě ale řekněte, jak se my můžeme stát učedníky Pána Ježíše, když už tady s námi nechodí?“ To se ale ozval Mareček a hádal se s tetou: „Ale Pán Ježíš s námi chodí! On je v nebi a my jsme tady. On nás vidí a slyší a tak s náma všude chodí.“ Mareček je borec. Teta ho pochválila, jak úžasně Pánu Ježíši věří a že má z toho moc velkou radost. Pak nám ukázala takový papírový domeček, na třikrát přehnutý velký papír a v něm vystřižená okýnka. Ukázala nám, jak se mají slepit konce, aby domeček stál. Postavila ho a dovnitř dala zapálenou svíčku. A u toho vyprávěla, že dneska, když už Pán Ježíš není s námi na zemi, ale v nebi, můžeme pozvat Pána Ježíše do svého srdíčka, aby si v něm udělal takovýto domeček. A ta svíčka znamená, že je Pán Ježíš už doma. Tak bude Pán Ježíš už navždycky s námi a naučí nás všechno, co se Pánu Bohu líbí a co pomáhá lidem. Přečetla nám to i z Bible: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“ (Jan 14.23). Ten verš jsem si nechal od maminky číst mockrát. Moc se mi líbí, že Pán Bůh chce bydlet v mém srdíčku. Mám ho moc rád a chci být hodný, aby se mu u mě líbilo.

A pak teta řekla zajímavou věc: ty domečky ji prý naučila vyrábět její druhá dcera Verunka a ona to zase dnes naučí nás. A tak je to i s tím, co se naučíme od Pána Ježíše. To zase máme učit další děti a taky dospěláky. Tak i my budeme učedníky Pána Ježíše. Pak jsme dělali domečky. Mareček si ten svůj polepil čtyřlístkama a beruškama a Janička si pod okýnka namalovala kytičky do truhlíků. Byly to moc krásný domečky a když teta zhasla a dala do každýho hořící svíčku, to bylo něco! „Jéé“, vydechli jsme všichni úžasem. Teta potichoučku řekla: „Kdo ještě nepozval Pána Ježíše do svého srdíčka, může se teď se mnou modlit: “Pane Ježíši, přijď do mého srdíčka a udělej si tam domeček, nauč mě všechno, co se ti líbí a odpusť mě všechno, co se ti nelíbí. Já chci patřit navždycky už tobě. Amen“

Vůbec jsem z klubu nechtěl odejít. Pořád bych se nejraději díval na domečky se svíčkou. Maminka mě slíbila, že hned jak přijdem domů, postaví mi domeček na stůl v pokojíčku. Vždycky, když můžu zapálit svíčku v domečku, říkám si, jak je to prima – Pán Ježíš už není jen někde v nebi, daleko, už je se mnou. To je něco!

Zdraví váš Kuba (Katka R.)

Převzato z Brněnského evangelického měsíčníku Setkávání 7/2013

RSS kanál

Syndikovat obsah