Bigbeatové bohoslužby - Jozue porazil Jericho

V našem sboru se již několik let konají několikrát do roka v sále Václava Pokorného bigbeatové bohoslužby, při nichž zpíváme ze zpěvníků Svítá a doprovází nás hudební skupina ve složení: Ctirad Šebesta (kytara), David Šebesta (baskytara), Honza Baroš (klávesy), Eva Ventrubová (zpěv) pod vedením Ondřeje Malacha (bicí a klavír). Čtení a modlitby mívá zpravidla mládež nebo konfirmandi. Za kazatelnou se střídají naši kazatelé Jiří Gruber, Olga Tydlitátová a donedávna i Marta Židková. V únoru jsme se spolu s Izraelci radovali nad pádem Jericha…

Sedmého dne se stalo, co nikdo nečekal. Izrael náhle promluví. Vydá válečný pokřik a vrhne se proti hradbám s výkřikem: Za Hospodina a za Jozua. A ty sebejisté a nedobytné hradby se k jejich překvapení zhroutí, jako by nebyly z kamene, ale z pouhé hlíny a větví.

Archeologické výzkumy odhalily v Jerichu mohutné několikametrové kamenné hradby, ale z doby dávno minulé. V čase, kdy vstoupil Izrael do země, Jericho jako nedobytné pouze vypadalo. Pouze se tak tvářilo a blufovalo. Zavřelo se do hradeb, které byly ve skutečnosti chatrné. Možná je nahlodalo zemětřesení nebo zub času. Ale zvenku to nebylo poznat a z města šel stále strach. Podobně jako když Irák strašil chemickými zbraněmi, Hitler zázračnou zbraní, Sovětský svaz svým jaderným arzenálem nebo komunisté lidovými milicemi.

Názorným příkladem novodobého pádu Jericha je zhroucení vlády jedné strany a sovětského bloku. Zpětně se to zdá být snadné a historik by mohl napsat, že to byl dějinný vývoj. Reálný socialismus se vyčerpal a neměl již sílu. Nikdo mu už nevěřil. Nikdo za něj nebyl ochoten bojovat.

Ale kdo z nás to tehdy věděl? Kdo měl odvahu se tomuto shnilému Jerichu postavit? Pár disidentů a studenti nezatížení strachem a zklamáním z normalizace.

Jednou se mě moje děti zeptaly, co bylo v dobách totality nejtěžší a proč jsme se jí víc nebránili. Po chvilce přemýšlení jsem jim odpověděl, že nejtěžší bylo, že jsme nevěděli, kdy to skončí. My jsme si konec socialismu u nás dokonce neuměli představit. Kdybychom v dobách nejtužší normalizace věděli, že za deset let přijde svoboda, byla by to brnkačka. Nechali bychom ty hlupáky vládnout a v klidu bychom se učili cizí jazyky, neboť bychom věděli, že je budeme potřebovat. Ale my jsme té samolibé ideologii podlehli do té míry, že jsme mysleli, že jsme odsouzeni žít v tom marasmu navěky. Sovětský svaz byl jako Jericho, které se tvářilo, že je tu na věčné časy. Díky Bohu smíme poznat a věřit, že tomu tak není a nikdy nebude.“

citát z kázání J. Grubera v sále Václava Pokorného 24.2.2013

Převzato z Brněnského evangelického měsíčníku Setkávání 4/2013

RSS kanál

Syndikovat obsah