Gedeon ničí oltář

Soudců 6,25-32Té noci mu Hospodin poručil: "Vezmi býčka, který patří tvému otci, toho druhého býka, sedmiletého. Zboříš Baalův oltář, který patří tvému otci, a skácíš posvátný kůl, který je u něho. Pak zbuduješ podle řádu na vrcholu tohoto kopce oltář Hospodinu, svému Bohu, vezmeš toho druhého býka a budeš jej obětovat jako zápalnou oběť na dříví z posvátného kůlu, který jsi skácel."

Gedeón přibral deset mužů ze svých služebníků a vykonal, k čemu jej vyzval Hospodin. Protože se však bál domu svého otce a mužů města, nevykonal to ve dne, nýbrž v noci. Za časného jitra mužové města vstali, a hle, Baalův oltář byl rozbořen, posvátný kůl, který byl u něho, byl skácen a druhý býk byl obětován na zbudovaném oltáři. Vyptávali se jeden druhého: "Kdo tohle udělal?" Pátrali a hledali, až zjistili, že to udělal Gedeón, syn Jóašův. Tu vyzvali mužové města Jóaše: "Vydej svého syna; musí zemřít. Rozbořil Baalův oltář a skácel posvátný kůl, který byl u něho." Jóaš však odpověděl všem, kteří stáli proti němu: "To vy chcete vést spor za Baala? Copak vy ho zachráníte? Kdo za něj chce vést spor, ať do jitra zemře! Je-li Baal bohem, ať si sám vede svůj spor, jemu přece rozbořil oltář." Toho dne ho nazval Jerubaalem (to je Odpůrce Baalův); řekl: "Ať si Baal proti němu vede spor, jemu přece rozbořil oltář!"

Protože se Gedeon bál domu svého otce a mužů toho města, nevykonal to ve dne nýbrž v noci. Sd 6, 27


Milí bratři a milé sestry!

Křesťanství a církev se často chápe jako strážce autorit a morálky. Z kazatelen se opakovaně ozývalo: Musíš poslouchat své rodiče. Nesmíš se bouřit proti své vládě. Musíš zachovávat pořádek a ctít své nadřízené. Správný křesťan a věřící člověk by měl být poslušný a ukázněný. Přikázání - cti otce svého i matku svou - je mnohými ještě dnes považováno za jedno z nejdůležitějších a náboženská výchova chápána jako nejvhodnější cesta k disciplíně a podřízenosti.

Náš dnešní příběh však ukazuje, že o Pánu Bohu nelze říci, že stojí automaticky na straně autorit. Ať se nám to líbí, Hospodin zde vyzývá Gedeona, aby se postavil proti svému otci. Není to jediný příklad z bible. Jonatán se postaví proti svému otci králi Saulovi a je na straně svého přítele Davida. Král Joziáš zavrhne pohanství svého otce Manasesa a uskuteční v Izraeli náboženskou reformu. Prorok Samuel se jako malý chlapec kriticky postaví proti stařičkému knězi Elímu a řekne mu nepříjemnou pravdu. Ježíš odmítne svou matku, když si pro něho s jeho mladšími sourozenci přijde, aby se vrátil domů. Nevzdělaní apoštolé neposlechnou nejvyšší představitele svého národa se slovy: Více sluší poslouchat Boha než lidi.

To znamená, že pravda není automaticky na straně přirozených autorit ani mocných tohoto světa. Pravdu nemusí mít vždycky učitel, ale někdy i jeho žák. Pravdu nemusí mít jen otec rodiny, ale občas i jeho prostořeké dítě, které se nebojí říci, co vidí. Pravdu nemusí mít farář ani staršovstvo, ale třeba sestra, která nemá žádné vzdělání. Pravdu nemusí mít automaticky zkušený vedoucí a nadřízený, ale může ji mít i sotva dostudovaný zelenáč, který je ve firmě sotva pár dnů. Pán Bůh se vždycky neopírá o lidské autority a volá nás, abychom - jde-li o Boží věc, o pravdu a spravedlnost - nebrali na nikoho ohled. Gedeon má za úkol, zbořit Baalův oltář, který vystavěl jeho vlastní otec. Má dát veřejně najevo, že jeho otec spáchal těžký hřích a napravit jej. Není to nijak záviděníhodná situace. Nejtěžší totiž bývá svědectví ve vlastní rodině. Je mnoho těch, kteří dovedou přesvědčit řadu lidí, ale doma proroky nejsou. A přece člověk nemůže od této zodpovědnosti utéct. Nemá smysl, aby Gedeon svolával národ, když v jeho rodném domě jsou přinášeny oběti Baalovi. Chce-li člověk něco dokázat, měl by si zamést před vlastním prahem. Přinejmenším se o to alespoň pokusit.

2.

Někoho možná zarazí, že Gedeon ze strachu boří Baalův oltář v noci. Má-li to být příklad statečnosti a věrnosti, pak bychom čekali, že Gedeon bude Bohu věřit do té míry, že celou věc provede ve dne a ničeho se nebude bát. Jenže bible nepopisuje ideální případy ani zbožnou teorii. Svědčí o tom, jací my lidé skutečně jsme a jak i s námi - bázlivými - dovede Bůh konat veliké věci. Ano, Gedeon měl strach a proto pohanský oltář zbořil v noci, aby ho nikdo neviděl. Komu to vadí, ať se zamyslí nad tím, zda on sám se nikdy nebál a vždycky všechno dělal veřejně a pod všechno se podepsal. Naše víra bývá většinou malá, opatrná a nejistá. Boží slovo z nás nečiní hrdiny, kteří nehledí napravo ani nalevo a vrhají se bez rozmyslu proti jakékoli přesile. Lepší se strachem a v noci než vůbec! Křesťan nemusí být frajer, který se ničeho nebojí a do všeho se vrhá po hlavě. Křesťan může být opatrný a zvolit přiměřenou taktiku. Nemusí se chovat jako blázen, ale jako ten, který dovede zhodnotit nebezpečí i své síly a pak volí takovou cestu, která je pro něho únosná. Křesťan si může přiznat svůj strach a udělat pouze to, nač v dané chvíli stačí. Příště bude mít možná odvahu větší. Naše víra přece může růst. Nikdo však není hned dokonalý a začátky bývají vždycky těžké. Kraličtí k této části příběhu moudře píší: “I při vykonávání jisté vůle Boží sluší užívati opatrnosti, však takové a potud, pokudžby nebylo k zlehčení cti a slávy Boží“ a citují: Mt 10,6: „Buďte opatrní jako hadové a upřímní jako holubice“.

3.

Když Gedeon zbořil Baalův oltář, lidé toho města žádají Gedeonovu smrt. Jejich rozhořčení je veliké. Z toho je vidět jak hluboce Izrael klesl, když ani vyznavačský čin lidi neprobudí, ale naopak vyburcuje, aby své modlářství ještě víc hájili a bránili. Opět tu můžeme pro zajímavost citovat kralické poznámky: „Vždycky se to nalézá, že se lidé více o samorostlé, pověrečné, falešné a modlářské náboženství zasazují, jeho zastávají a hájí, nežli o čistou službu a poctu Boží, tať musí do kouta a tam v zapomenutí a potlačení zůstávati “.

Modlářství má vždycky mnoho přívrženců. Lidé si svou pověru nechtějí nechat vzít a jsou ochotni za ni bojovat a třeba i život položit. Když si to však rozmyslíte, ono vlastně není divu. Pověra by zahynula, kdyby se o ní lidé nehrdlili. Všechen fanatismus - ať jakékoli podoby - bývá podvědomým projevem lidského strachu a nejistoty. Lidé jakoby tušili a věděli, že jejich ideály a touhy neobstojí, pokud je nebudou oni sami zuby nehty hájit.

Pravá a skutečná víra však takové samozvané obhájce nepotřebuje. Dovede se prosadit sama, svou vlastní vahou a pravdivostí. Vzpomeňme na Gamailea, který o křesťanech moudře pravil: „Je-li to dílo lidské - dřív nebo později zajde. Je-li to však dílo Boží - nebudete ho moci vymýtit žádným způsobem.“ Čím víc se tedy lidé o něco hádají, za něco bojují a přitom druhým vyhrožují, čím víc křičí a nejsou ochotni k žádné domluvě, bývá to projev jejich strachu a nejistoty. Pověra má totiž vždycky na kahánku, i kdyby byla jakkoli mocná a slavná. Pravda nepotřebuje fanatiky ani advokáty. Hájí se a žije svou vlastní silou.

Můžete ovšem namítnout, že i Hospodin potřebuje lidské obhájce. Copak si on sám nevolá Gedeona? Ano volá, ale Gedeon není žádný fanatik. Gedeon se bojí a vše dělá v noci. Gedeon je kromě několika přátel sám, zatímco Baala je ochotno veřejně hájit celé město. Tam, kde je sebejistota, tam, kde je dav, tam, kde se lidé sami od sebe ujímají obhajoby svých ideálů - tam je nebezpečí, že ve skutečnosti hájíme jen sami sebe, své pohodlí a své představy a skrýváme za svou rozhodnost a hněv pouze svůj strach a nejistotu. Kde však lidé přiznávají svou nejistotu, tam, kde je víra malá a rodí se v těžkých pochybnostech - tam se často děje něco slavného a pravdivého. Bůh nepotřebuje všeho schopné fanatiky, ale poctivé a rozumné lidi, kteří zbytečně nekřičí, ale dovedou kriticky naslouchat a vidět své chyby.

4.

A tu se stane zvláštní věc. Gedeonův otec Joáš, který sám vybudoval Baalovy oltář a již sedm let nepřinesl Hospodinu jedinou oběť, tento zdánlivě odepsaný muž, jemuž má jeho syn ukázat, jak hluboko klesl - náhle změní názor. Když si jdou pro jeho syna, řekne: „Ať se Baal obhájí sám!“ A touto větou uzemní všechny, kteří touží po Gedeónově kamenování a lynčování. Všechny ty maličké lidičky, kteří se schovávají v davu a tak rádi se mstí každému, kdo nějak vyčnívá.

Přitom již řadu let Joáš Hospodina nezná a neuctívá. Ale když mu jeho vlastní syn připomene víru, které se zpronevěřil, nečekaně se vzpamatuje. Jeho vlastní syn v něm probudí víru a statečnost, která se zdála být už dávno mrtvá. Stačilo málo a z Joáše se stává hrdina a obránce Hospodinův. Mnoha lidem by dnes možná také stačil jen malý příklad, aby se vzchopili a opustili zlou cestu, po které jdou. Syn se stal svému otci inspirací a výzvou. Svým činem probudil jeho svědomí a zapomenutou víru. Řadě lidí by dnes stačilo dát příklad. Potřebují mít před sebou někoho, kdo správnou věc řekne a uskuteční. Pak už to půjde i ostatním. Jakmile někdo prošlápne cestu, je daleko snadnější po ní jít. To co dnes chybí je ten, kdo to všechno začne a spustí.

To nám může být povzbuzením, když máme pocit, že se ostatní tváří lhostejně a nezúčastněně. Odvážný čin může mnohé probudit a změnit. Jen se nesmíme vymlouvat a utíkat před odpovědností, kterou máme. Bůh nás může použít, abychom rozhýbali lavinu. I se svými pochybnostmi a nejistotou se můžeme stát pro druhé příkladem a výzvou. Amen.

Pane Ježíši Kriste! Svým slovem a tichou poslušností, s kterou jsi za nás trpěl na křížil, jsi změnil svět. Tak jsi nám dal příklad,, že i zdánlivě beznadějné věci mají smysl a cenu.Prosíme Tě, abychom se nedali odradit svým strachem, posměchem či výhrůžkami druhých. Prosíme, pomoz nám být dobrými a trpělivými svědky ve svých vlastních rodinách. Amen.

Jiří Gruber

RSS kanál

Syndikovat obsah