Presbyterní konference brněnského seniorátu

se konala v sobotu 5. března 2011 ve sboru Brno I na Opletalově ulici. Téma setkání neslo název: Naše církev - jak ji vidíme a jak bychom ji chtěli vidět?

V pozvánce, která byla zaslána do všech sborů, bylo uvedeno, že půjde o jakousi reflexi současného stavu naší církve, o zamyšlení nad tím, jak na tom jsme a kam se chceme ubírat, co se z tradičních projevů víry ukázalo jako nosné a co už je neudržitelné, kde v ekumenickém prostředí vidíme inspiraci a co specifického dokáže dnešní evangelická církev nabídnout.

Program vedl bratr Vladimír Zikmund. V úvodu nám přečetl výborné kázání farářky Hany Pfannové na text Žalmu 126, kde na závěr řekla: Nejsme společenství spravedlivých vyvolených. My jsme tu od toho, abychom se před lidmi připojili k Izraelovu radostnému volání a zpěvu. My máme, ať s pláčem, ať s jásáním, vyprávět o tom, že Hospodin činí s lidmi veliké věci. Že nikdo není vyňat z jeho lásky. A možná to nebudeme my, kdo bude sklízet. Možná se o sklizni ani nic nedozvíme. Ale On jistě přijde.

Tato slova nás dobře naladila na následnou diskusi. Ta probíhala ve čtyřech skupinách, z nichž každá se věnovala jedné stěžejní roli církve: bohoslužba, svědectví, služba a společenství. Moderátory skupin byli jmenováni bratři Farský, Kučera, Dědič a sestra Lia Ryšavá. Ačkoliv doba na diskusi byla skoro dvouhodinová, ukázalo se, že by mohla být i delší, protože se vzájemná výměna názorů dobře rozproudila. Přestávka na oběd však byla milá a po ní následovalo opět „plénum", při němž vedoucí jednotlivých skupin informovali ostatní o průběhu rozhovorů.

Jana Slámová

 

Naše církev - jak ji vidíme a jak bychom ji chtěli vidět? Proč právě tohle téma? Otázky o smyslu církve, jejím poslání i o tom, jak se to týká nás osobně, napadnou zřejmě někdy každého. Scházíme se ve svých sborech jen proto, že nám je spolu dobře? Jsme si vědomi, že i my přispíváme k tomu, jak je na naši církev pohlíženo? A kam bude církev dál směřovat? S návrhem, abychom se těmto otázkám věnovali na seniorátní presbyterní konferenci, jsem přišel na lednovou poradu kurátorů seniorátu. Navíc jsem navrhl poněkud netradiční program, ve kterém bychom dali větší prostor právě diskusím, takže bychom ani nezvali obvyklého hlavního řečníka. Nápad získal všeobecnou podporu, vzal jsem si tedy za úkol program připravit a vynasnažit se, aby to nebylo jen bezbřehé diskutování. V pozvánce, která šla do sborů seniorátu, bylo uvedeno, že se budeme snažit o jakousi reflexi současného stavu naší církve, o zamýšlení se nad tím, jak na tom jsme a kam se chceme ubírat, co se z tradičních projevů víry ukázalo jako nosné a co už je neudržitelné, kde v ekumenickém prostředí vidíme inspiraci a co specifického dokáže dnešní evangelická církev nabídnout.

Moderátory skupin byli bratři Jiří Farský, Jaroslav Kučera, Miloš Dědič a sestra Lia Ryšavá. Diskuse se rozjížděla někde pomaleji, jinde rychleji. Někdy musely pomoci i trochu provokativní otázky a názory. Vymezený čas nám byl nakonec skoro krátký. Ale nad snahou stihnout v těchto rozhovorech všechno probrat s převahou zvítězila v poledne vůně guláše. Přestávka na oběd však byla milá a kromě dobrého jídla byla také vyplněna dalšími rozhovory. Po obědě následovalo opět „plénum" s diskusí o průběhu a výsledcích rozhovorů ve skupinách, o kterých podali informaci jednotliví vedoucí. Byť s některými názory někteří třeba nesouhlasili, všichni si cenili této možnosti společného promýšlení našeho života v církvi.

Rozhovory o tom, jak církev vidíme a jak bychom ji chtěli vidět, byly zajímavé z různých pohledů. Je zajímavé, do jaké míry naše představy o tom, jakou chceme mít svojí církev, určují naše představy o tom, jakou ji nechceme. To možná souvisí i s tím, že jsme se v historii stále vůči něčemu nebo někomu vymezovali. Souhlasně bylo konstatováno, že diskuse byly pro přítomné přínosem. Stojí za to si občas připomenout, jaké poslání má církev, a tím i my osobně. Dobré je také si vyslechnout názory druhých, které pro nás mohou být někdy inspirací nebo poučením, jindy naopak posilují naše vlastní názory.

V závěru setkání bratr farář Jaroslav Vítek sdělil, že je zaujat tím, kolik lidí se v sobotu dobrovolně schází, aby se věnovalo rozhovorům o tom, co je naše skutečné poslání.

Vladimír Zikmund

Převzato z Brněnského evangelického měsíčníku Setkávání 4/2011 a 5/2011

RSS kanál

Syndikovat obsah