Prostor našich bohoslužebných shromáždění

ČERVENÝ KOSTEL, tak jako každá budova, v sobě nese stopy doby, ve které vznikl. Bylo to krátce po protestantském patentu (1861), který dal evangelické církvi stejná práva a postavení, jež měla dosud pouze církev římská. Naši předkové se konečně mohli projevit jako „řádná" církev a místo pouhé modlitebny bez věží, klenutých oken a zvonů si mohli postavit kostel se všemi obvyklými atributy. Jako projev náboženské tolerance jim bylo přiděleno lukrativní místo v prostoru právě zbouraných městských hradeb na místě křížení nově vznikajících městských bulvárů. Projekt připravil vídeňský architekt Heinrich Ferstel, později proslulý stavbou Votivního chrámu ve Vídni, který nese podobné rysy.

Symbolika kostela je založena na dvanácti sloupech, které nesou klenbu, podobně jako se církev opírá o svědectví dvanácti apoštolů. Mezi nimi stojí deset svícnů, podobně jako v jeruzalémském chrámu. Kazatelna je vyzdobena motivy čtyř evangelistů podle knihy Zjevení (orel, býk, lev a člověk). Původní krucifix na oltáři byl ještě před válkou nahrazen prostým dřevěným křížem, který je symbolem vzkříšení.

Luterské uspořádání včetně ohrádky, kde se klečelo při přijímání, zůstalo po převzetí českobratrským sborem nevyužité a fresky nad oltářem byly zakryty. Před několika lety byl ke kamennému vybavení (světlý mramor) zhotoven dřevěný stůl Páně a čtecí pult (bíle mořený dub). Na stole a na kazatelně jsou pokrývky, jejichž barva připomíná příslušnou část liturgického roku. Z křestní kaple byla před pěti lety do chrámové lodi přesunuta křtitelnice, protože křest dětí již není rodinnou slavností, ale součástí bohoslužeb. Před dvěma lety se též podařilo najít tři z šesti ztracených svícnů z oltáře, které nyní zapalujeme při každé bohoslužbě.

Před Vánocemi byla v interiéru po šedesáti letech odkryta pamětní deska, na níž jsou jména padlých členů sboru z doby první světové války. Polovina jmen je německá, polovina zní česky. Pod jmény je nápis, který v překladu zni: Nechť nikdy nejsou zapomenuta jména těch, kteří pro národ a vlast položili život, neboť „láska nikdy nepřestává".

Jiří Gruber

Převzato z Brněnského evangelického měsíčníku Setkávání 2/2011

RSS kanál

Syndikovat obsah