Hukot deště

Elijáš jim poručil: "Pochytejte Baalovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!" Když je pochytali, zavedl je Elijáš dolů k potoku Kíšonu a tam je pobil. Poté řekl Elijáš Achabovi: "Vystup vzhůru, jez a pij. Je slyšet hukot deště!" Achab tedy vystoupil vzhůru, aby jedl a pil. Elijáš mezitím vystoupil na vrchol Karmelu, sehnul se k zemi a vtiskl si tvář mezi kolena. Pak řekl svému mládenci: "Vystup a pohleď směrem k moři." On vystoupil, pohleděl a řekl: "Nic tam není." Elijáš pravil: "Opakuj to sedmkrát." Když to bylo posedmé, řekl: "Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská dlaň." Elijáš mu řekl: "Vystup vzhůru a vyřiď Achabovi: »Zapřáhni a jeď dolů, ať tě nestihne déšť!«" A vtom už k tomu došlo. Nebe se zachmuřilo, vítr přihnal mraky a spustil se silný déšť. Achab dal zapřáhnout a jel do Jizreelu. Hospodinova ruka byla s Elijášem. Podkasal si bedra a běžel před Achabem, až doběhl do Jizreelu. 1 Kr 18,40-46

Milí bratři a milé sestry!
Pán Bůh se dal Izraelcům na Karmelu poznat jedinečným způsobem. Všichni padli na tvář a volali: „Jen Hospodin je Bohem! Jen Hospodin je Bohem.“ Většího a zřetelnějšího vítězství už snad ani nebylo možné dosáhnout. Izrael v tu chvíli poznal Hospodinovu jedinečnost a slávu. Bůh sám svým činem obnovil jejich víru. Podobně jako se kdysi dávno rozdělilo moře, zahřmělo na hoře Sinaj a zhroutily hradby Jericha. A my bychom mohli dodat: podobně jako když Pán Ježíš kázal, uzdravoval a vstal z mrtvých. A snad smíme také dodat: podobně jako když se Boží blízkost, pomoc a slávu dotkla nás samotných. I dnes přece existují chvíle, kdy Bůh vstoupí do lidského života a dá nám o sobě vědět. Ne vždy o tom dovedeme mluvit. Ne vždy jsme si tím zcela jisti. A přece víra každého z nás zná chvíle, na které nezapomíná.

Ještě důležitější však je, co po nich bude následovat? Změní se nějak život Izraele? Co udělá člověk, který prožil Boží pomoc? Jak zúročí Eliáš Boží vítězství? Jaký mu dá smysl a význam? Vždyť právě proto se zázraky dějí. Kvůli tomu, co přijde po nich.

Nejprve Eliáš Izraelce vyzval, aby pochytali Baalovy proroky, které pak pobil v údolí potoka Kíšon. Na náš vkus poněkud drsné a kruté. Napadne nás, proč nestačilo falešné proroky někam vyhnat, zavřít do vězení nebo jim zakázat působit. Tak můžeme a budeme řešit podobné problémy dnes. Tehdy však člověk ještě zcela splýval se svými činy a slovy. Eliášovým cílem není likvidace lidí, ale zhoubných myšlenek. Řídí se přitom podle Mojžíšova zákona, který ukládal trest smrti všem, kteří by lid sváděli k modloslužbě. Možná se nám to zdá být málo tolerantní. Ale i dnes jsou přece ideologie, kde všechna legrace a tolerance končí. Víra v Hospodina a služba Baalovi, to nebyla dvě různá náboženství. Přidržet se Hospodina znamenalo žít ve svobodě, sloužit Baalovi znamenalo otroctví. Eliáš kvůli tomu vsadil svůj život. Kdyby se jeho slova nenaplnila, ukamenovali by pro změnu jeho. Jeho čin u potoka Kišon, jakkoli z dnešního hlediska krutý a nepřiměřený, ukazuje zřetelným směrem. Proti hnutím a ideologiím, která útočí na lidskou svobodu a důstojnost a ničí náš vztah k Bohu, je třeba bojovat s nasazením vlastního života. Kolik to bylo zbytečně zmařených životů, než lidé pochopili, že fašismus musí být poražen za každou cenu. A ještě déle trvalo, než jsme poznali, že ani komunismus není o nic lepší. Jsou myšlenky a názory, proti kterým je třeba se postavit hned v počátku a bránit všemi silami jejich rozšíření.

Podobně je tomu i v osobním životě. Člověk, který poznal Boha, by neměl váhat odstranit ze svého života všechno, co ho svádí k hříchu a závislosti. Každý z nás má své slabé místo kde je jeho víra a svoboda v ohrožení. O čem víme, že je to silnější než my, to si musíme zakázat a důsledně se tom vyhýbat. Podobně jako se vyléčený alkoholik nesmí své drogy ani dotknout.

Je tu však ještě jiný problém. Přichází zlé vlivy a pokušení do našeho života pouze zvenku? Stačí falešné proroky pochytat a zabít? Stačí nebezpečné myšlenky a příklady zakázat? Je řešením, když se snažíme naše děti a mládež od zhoubných vlivů pouze izolovat? Je asi správné, když se v naši zemi nesmí šířit rasismus, pornografie, propagovat násilí nebo legálně prodávat drogy? Ale samo o sobě to nestačí. Eliáš to poznal, když musel později z baalismem v Izraeli znovu zápasit. Násilná likvidace jeho ideologů věc nevyřešila. Je ošidné podléhat dojmu, že zlo do našeho života přichází pouze zvenku. Pán Ježíš ukázal, že zlé myšlenky a násilí nepochází jen z vnějšího světa. I kdyby se člověk sebevíc izoloval, i kdybychom svým dětem zakázali dívat se na televizi a vychovávali je místo ve škole doma, stejně nám z nich mohou vyrůst sobci a zloději. Člověk musí s baalismem zápasit a ničit ho především sám v sobě. Kdybych měl říci svůj osobní názor, je myslím lepší, když se člověk před působením zlých vlivů neschovává, ale učí se je co nejdříve z vlastní vůle odmítat, protože ví, v čem jsou falešné. A úplně ze všeho nejlepší je, když je člověk natolik zaujat něčím dobrým, že mu na zlé myšlenky už ani nezbývá čas. Ale i tehdy umí ďábel zaset své semeno. Zlo prostě nejde vyhladit. Ani ze světa ani z lidského srdce. Budeme s ním chtě nechtě zápasit a prohrávat celý život. S Boží pomocí nad ním však můžeme i vítězit.

Potom Eliáš překvapivě vyzval krále Achaba: „Nyní už se můžeš radovat! Období sucha skončilo. Ukonči půst, zasedni k hostině a děkuj Bohu. Už slyším hukot deště!“ V té poslední větě jakoby bylo skryto celé tajemství víry. Už tři roky neprší, nebe je pořad jasné, ale Eliáš už slyší hukot deště. Ušima neslyší nic. Hukot deště slyší jeho víra. To jeho důvěra v Boha vidí dopředu a zve k tomu krále Achaba i nás. I když moudří říkají: nechval dne před večerem a neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil - vztahuje se to pouze na člověka a jeho schopnosti.. Ale když jde o Boží pomoc, smíme se radovat i z toho, po čem ještě není ani vidu ani slechu. Když Bůh něco slíbí, když Bůh něco vyhlásí, když si Bůh něco přeje, pak je to stejně jisté, jako by se to již stalo. Proto nám přináší víra v Hospodina takové povzbuzení. Jestliže pracujeme a usilujeme o to, co se Pánu Bohu líbí, pak se smíme již dnes těšit a radovat z toho, že se taková věc určitě podaří. Když jsme smutní a nemocní, když prohráváme a nic se nám nedaří, víra nám pomáhá vidět kupředu, nenechat se odradit, pevně počítat s tím, co se zdá být nemožné a dál na tom pracovat. Právě taková víra dává našemu životu a tomuto světu naději. Někdo slyší růst trávu. Někdo si dělá zbytečné starosti a přibývají mu vrásky na čele. Jiný však ještě za sucha slyší hukot deště a dovede tím nadchnout a zapálit i ostatní. Abychom byli spravedliví, v tomto příběhu král Achab, jindy popisovaný jako velký hříšník, jedná jako muž víry. Uvěří Eliášovu slovu a oddá se radosti. Žádný člověk nemá cestu k víře a k Bohu uzavřenou. Zda se k Bohu navrátí nebo ho opustí, je jen jeho vlastní volba a rozhodnutí. Nic na světě ho k tomu nepředurčuje.

Eliáš však má ještě jinou práci. Zatímco ostatní posílá, aby se již radovali, on stoupá na vrchol hory Karmel, aby se tam modlil. Proč přitom dává hlavu mezi kolena, nevíme. Ale čemu rozumíme je, když jeho mládenec šestkrát přichází, aby svému mistru sdělil, že se neděje vůbec nic. Nebe je stále bez mráčku. A přece se Eliáš modlí dál. Ani nezdvihne hlavu. Jen říká: „Běž se znovu podívat“. Víra a modlitba, to je vždycky běh na dlouhou trať. Věřit Bohu znamená osvědčit trpělivost a vytrvalost. Který člověk má chuť zkoušet něco sedmkrát! A kdyby jen to. V biblické symbolice sedmkrát znamená vlastně pořád. Pořád znovu! Nikdy nepřestat. Stále se modlit. Nenechat se odradit žádnou nepříznivou zprávou. Eliáš to nemá se svou vírou o nic jednoduší než my. Musí čekat. Ale to není ostuda, když člověk čeká na Boha. V tom je naopak jeho síla a sláva.

Konečně se objeví mráček. Malý jako lidská dlaň. Jako nic. Možná je to jen opar, který se zase brzy rozplyne. Ale Eliáš ví, že Boží divy a zázraky začínají právě takhle nenápadně. Jako něco zcela lidského a obyčejného. Jako zrnko hořčičné. Jako lidská dlaň. Jako chudé dítě v betlémské stáji. Jako dva neb tři, kteří se sejdou k modlitbám. Stačí titěrný mráček a Eliáš už volá na Achaba: „Zapřahej. Ať tě déšť nezastihne na cestě.“ Jak dlouho se na Boží pomoc čeká, tak rychle přichází. Přívalové deště dovedou v Izraeli během několika chvil proměnit prašné cesty v koryta řek. Do Jezreelu přibíhá Eliáš ještě před Achabem. Jeho slova se naplnila. Hospodin dal zemi déšť. Amen.

Pane Ježíš Kriste! Dej, abychom i my mohli prožít chvíle, kdy tak jako Izrael a Eliáš poznáme Tvou milost a pomoc. Smiluj se nad námi, až budeme ztrácet trpělivost a vzdávat se. Pomoz nám vidět kupředu a radovat se z toho, co ještě není. Posilni nás v našich starostech a trápeních. Povzbuď nás v naši práci, podepři nás v našich modlitbách a dej nám dočkat se ovoce ze stromů, které jsme sázeli. Amen.

Jiří Gruber

RSS kanál

Syndikovat obsah