Vánoční slavnost 2008

Na Vánoční bohoslužby si děti  (pod vedením učitelů nedělní školy) každým rokem připraví krátké divadelní vystoupení. O radost z Vánočního příběhu se chceme s Vámi podělit alespoň ukázkou několika fotografií z dětských představení, které jsme shlédli o Vánocích 2008 tentokrát v Červeném kostele.


Nejpřednější stráž lidského pokolení v kolíbce jest.
(J. A. Komenský, Informatorium školy mateřské)

Bývává už i v našem sboru poslední dobou zvykem, že část bohoslužeb je věnována dětem. Aby i oni měli vědomí, podíl účasti na bohoslužbách sboru. Aby pak mohly, s o to větší radostí a těšením jít do nedělní školy, proto pro ně naši faráři mají přichystáno vždy pár vřelých slov a často i písničku. Ostatní členové shromáždění díky tomu vědí, jaké téma se v nedělní škole probírá.
Čtvrtou adventní neděli měly děti tuto chvíli o kousek delší. A ukázaly celému sboru, v čem že „nejpřednější stráží lidského pokolení a naším nejdražším klenotem pro nás a pro Boha“ jsou. S pomocí učitelů nedělní školy nacvičily vánoční hru Luďka Rejchrta Loď naděje a pomohli nám, abychom se i my, dospělí, více přiblížili k „Božím dětem“.

….Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest NÁM…
Jaká bude ta jeho ruka ? Kdo to je (pro nás) ?

„Chlapečku můj, květinko vyrostlá z lásky, zas pláču štěstím, když hladím ti vlásky, protože možná tys právě zaslíbený, možná právě tys vyvolený, abys vykoupil svět...“

Vzpomínám si na svoje dětská léta, kdy jsem měl kdesi v Čechách při vánoční slavnosti v upocené ruce na papírku napsaný veršík. A nevěděl proč a co vlastně říkám. A veršík měl, pokud možno, zarecitovat.
V ten vzácný čas vánoční hry, kterou nám děti zahrály, Mojžíš (ústy Krištofa Michala) říká: „Půjdem dál, i když se moře pění,
Váš Pán je silnější…
Hle ruku pozvedá a všechno mění… A lodník (malý David Lipenský) dodává:
A tak se nebojme o loď na širém moři, na lodi Naděje se zpívá z plných plic…“


Možná, že tu a tam zapraskaly mikrofony (někoho tak nemuselo být chvíli slyšet), že tu a tam někdo mluvil potišeji, jiný příliš nahlas, to není důležité. Pro tyto drobnosti bychom si neměli nechat ujít skutečnost, že to byla vůbec - první vánoční hra, provedená v prostorách našeho Červeného kostela (obdobně jako při Hudebních nešporech u nás nedávno vůbec poprvé provedena opera - Kristov dotyk). Neměli bychom pominout, že třeba právě tyhle děti jsou nadějí tohoto světa, našeho sboru…. Díky. Halelujah.

Víťa Rybárik



 

Foto: Jan Franců

RSS kanál

Syndikovat obsah