Malachiáš




Závěr SZ

Poslední díl svitku 12 proroků. Poslední kapitola Zachariáše líčí boj o Jeruzalém na konci časů. Malachiáš se však opět vrací k problémům soudobého života. Oba tyto aspekty patřily k životu poexilního společenství.
Sbírka 12 proroků představuje prorocký pohled na příběh Izraele a Judy od 8. století až po dobu poexilní. Má podobný ale ještě širší záběr než kniha Izaiáš. Pozdější proroci ( např. Zach 1,4 a 7,7a 12) navazují na dřívější proroky. Obžaloby předexilních proroků jsou stále živé. Stále je patrné napětí mezi soudem a milostí. Opakování některých motivů je asi výsledkem celkové redakce svitku.
Doba

Kniha je dítětem perského období (v 1,8 mluví se o místodržiteli, ne o králi). Chrám je již dostavěn (516/515). Po sedm dní se slaví slavnost (Ezd 6,15-18). Konečně je tu náboženské centrum. Pro diasporu je chrám znamením jejich příslušnosti k Izraeli. Kněžstvo opět získává důležitou roli. Velekněz nastupuje na místo krále. Dareios vládne největší světové říši, ale židé v něm svého spasitele nevidí. Jejich králem se stává Hospodin ( viz žalmy 47,93, 96-99). Z této doby pochází označení Hospodin zástupů ( celkem 24 krát v 55 verších). Původně vojenské oddíly Izraelců, později také nebeské zástupy - konkrétně hvězdy a planety považované tehdy za božstva. Titul Hospodin zástupů je protestem proti babylónskému kultu hvězd a nadějí Izraele v době, kdy z jeho zástupů zbyly žalostné trosky. Hospodin je Bohem zástupů, nezávisle na počtu svých lidských vyznavačů.
Brzy po návratu se dostavilo rozčarování - nouze a bída byla veliká. Rozmach a blahobyt perské říše do hornaté Judeje nedolehl. Uplynulo již několik desetiletí od dostavby. Čas spásy se nedostavil. Nejsou zmíněni ani Ezdráš ani Nehemjáš, proto se předpokládá doba těsně před tím (cca 475-450). Ještě přesnější by bylo datování těsně před zásah Nehemjášův, tj. na rok 460. Toto období bylo neutěšené. Skončila doba optimismu po návratu (539). Judsko zůstalo bezvýznamnou provincií. Velkým rozčarováním je také vnitřní stav společnosti. Ozve se dokonce rouhačská otázka: Co z toho máme, že sloužíme Bohu?
Problémy uvedené u Mal jsou podobné jako u Neh:
smíšená manželství Mal 2,11-15 Neh 13,23-27
nedávání desátků 3,8-10 13,10-14
práce sedmý den 2,8-9 13,15-22
špatní kněží 1,6-2,9 13,7-9
sociální napětí 3,5 5,1-13
Prorok
tentokrát možná neznáme ani jméno - Malachiáš znamená: „můj posel“ Patrně jde o anynomní spis, v němž se označení můj posel (3,1) posunulo dodatečně na začátek. Ale může to být také jméno. Chybí jméno rodičů a dokonce i označení jako prorok. LXX překládá toto jméno „můj anděl. Prorok napadá kultické a sociální zlořády. Chce však posílit ty, kdo pochybují o Boží lásce. Bůh však zůstává věrný své první lásce - tak jako si kdysi vyvolil Jákoba, tak je tomu i v době Malachiášově. Izrael se obnovuje, zatímco sousední Edóm (národ vzešlý z Ezaua) se již nikdy ze své zkázy nevzpamatoval.
Kniha

Nápadná je její polemická forma. Je to poezie nebo próza. Hebrejská verze je ve verších. Někteří v ní viděli pokleslou formu - literární úpadek pozdější doby. Ale ona je originální. Poselství je jasné a přesvědčivé.
Zvláštní struktura: je tu 6 zřetelně ohraničených celků . Všechno jsou to disputace - polemiky které začínají Hospodinovým či prorockým výrokem, který druhá strana zpochybňuje a o věci se pak vede rozhovor. Snad je to ozvěna debat autora knihy s jeho posluchači. Na slovo proroka se ozve námitka, kterou prorok vyvrací a dochází ke konečnému řešení. Tříčlenná struktura: úvod - otázka - odpověď (konkretizace): Katechismus: A - B - C.
Hospodin v těchto polemikách popisuje svůj charakter, pranýřuje nešvary a naznačuje soud. Často jsou osloveni především kněží. Kritika nepořádků při konání kultu, které je ledabylé. Ze služby kněží se stala pouhá rutina. Takové oběti jsou zbytečné.
Vrcholem je, až všechny oběti budou nahrazeny obětí nejčistší, která se pozvedne k nebi ve všech částech světa,nejen v Jeruzalémě (1,11). Tato mesiánská oběť bude čistá, svatá a neposkvrněná. Tak byla později chápána oběť Kristova a její liturgické zpřítomňování po celém světě při mši.
Prorok vyzývá všechny k dodržování Mojžíšova zákona a odsuzuje zradu vůči bližním. Překvapivý zákaz rozvodů směřuje k ochraně ženy, která mohla být snadno a bez vážného důvodu propuštěna. Svědkem manželské smlouvy je Bůh. Rozvod je chápán jako násilí muže vůči ženě. Podobně mluví i Ježíš (Mt 19,3-6 a Lk 18,16-18).
Jsou obviněni: kdo neplatí desátky, uzavřeli manželství s cizinkami a kněží, kteří jsou nedbalí.
Polemiky jsou sice kritické, ale říkají také vždy něco kladného o Bohu - I. Bůh miluje svůj lid - II. Bůh je Otcem a pánem Izraele - III. Bůh je stvořitelem Izraele - IV. Hospodin je spravedlivý - V. Bůh se nemění - VI. Bůh je upřímný.



Obsah:

I: 1,2-5 I. Zamiloval jsme si vás
II. V čem je důkaz , že nás miluješ?
III. Edóm je zničen, vy však žijete. Jákoba jsme si zamiloval, Ezaua nenávidím.
Hospodinova láska k Izraeli se projevuje v kontrastu v tom, jak naložil s Edómem,
který již nic nového nevybudoval. Zničení Edómu ( srov. Abdiáš) se chápalo jako znamení Boží lásky k Izraeli.

II: 1,6-2,9 I. Bůh je Otec, který zasluhuje úctu
II. Čím zlehčujeme tvé jméno?
III. Přinášíte poskvrněný chléb
Závadné oběti
- obžaloba kněží, která kontrastuje s počínám pohanských národů.
Kněží pohrdají Bohem, přináší na oltář poskvrněný chléb.
Chléb je souhrnné označení pro všechny oběti.
Jsou obětovány bezcenné kusy: slepé, kulhavé, nemocné , kradené, vykastrované.
To by sis vůči místodržiteli nedovolil! Raději ať někdo zavře chrám !!! Nechci vás už vidět,
oběti jsou pro vás „ svízel“ - břemeno, podobně jako služba v Egyptě a Babylóně.
vrchol: 1,11: Přijde čas, kdy pohané budou na celé zemi přinášet čisté obětní dary

2,1-9 slovo proti kněžím: porušili smlouvu, která pro ně znamenala život a pokoj, přestali být učiteli lidu.
Má smlouva s ním byla život a pokoj. Dal jsem mu toto: bázeň, aby žil v mé bázni a děsil se mého jména. Zákon pravdy byl v jeho ústech, bezpráví se na jeho rtech neobjevilo; chodil se mnou pokojně a bezelstně a mnohé odvrátil od nepravosti. Vždyť rty kněze střeží poznání; z jeho úst se vyhledává zákon, neboť on je poslem Hospodina zástupů. Vy jste však z této cesty sešli, mnohé jste přivedli k tomu, že klopýtli o zákon, porušili jste lévijskou smlouvu, praví Hospodin zástupů. Proto i já jsem způsobil, že jste v nevážnosti a ponížení u všeho lidu, za to, že nestřežíte mé cesty a při výkladu zákona straníte osobám."

III: 2,10-16 I. Bůh je stvořitelem všeho ( je náš Otec, patříme do jeho rodiny)
II. Jak porušujeme smlouvu?
III. Rozvádíte se ženou svého mládí ( a hledáte si pohanské ženy - dcery cizího božstva)
Nevěrnost k manželce - tak se projevuje nevěrnost k Hospodinu.
Muži porušují Boží smlouvu tím, že se rozvádí s ženou svého mládí,
podle všeho se ženili k cizinkami a pohankami - bylo to politicky výhodné,
manželská smlouva však byla náboženskou smlouvou, proto máš „ nenávidět rozvod“
nejasný verš 15 - hledat Boží símě - snad izraelskou ženu, Abrahamovu dceru

IV: 2,17-3,5 I. Bůh je unaven vašimi slovy
II. Čím ho unavujeme?
III. Když ho obviňujete, že přeje bezbožníkům a tak ignorujete zlo.
Hospodinův soud
nad těmi, kdo pochybují o jeho spravedlnosti. Přivolávání soudu nad druhými je ošemetné! Soud přijde, ale začne od domu Lévi a přetaví je jako oheň a louh. Pak budou jejich oběti budou zase vítané, ale předtím, bude soud:
5: Rychle usvědčím cizoložníky a čaroděje, křivopřísežníky, utiskovatele námezdníků, vdov a sirotků, ty, kdo odpírají právo bezdomovci a mě se nebojí, praví Hospodin zástupů."

3,1: je řeč o poslu, který přinese soud a vstoupí náhle do chrámu

V: 3,6-12 I. Bůh se nezměnil, ale vy se musíte změnit.
II. Jak se máme změnit?
III. Nebudete okrádat Boha o desátek.
Odvádění desátků - způsob návratu k Hospodinu. Bůh zůstává stále stejný, není náladový jako pohanská božstva. Desetina úrody patřila kněžím a chudým. Brát si z toho, znamenalo okrádat Hospodina. Pokud tak jednají, jsou stejní jako pohané. Až splníte svoji povinnost, poznáte moji štědrost. I škůdců plodin ubude.
10-12:
Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodiny země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu, praví Hospodin zástupů. Všechny národy vám budou blahořečit a stanete se vytouženou zemí, praví Hospodin zástupů."



VI: 3,13-21 I. Hospodin obviní lid z troufalosti.
II. Co říkáme špatně?
III. Když říkáte: sloužit Bohu je k ničemu.
Rozdíl mezi spravedlivými a svévolníky - výzva k poslušnosti
V
ěčná otázka: jak to, že se mají darebáci dobře a zbožným je zle. Ale Bůh na nic nezapomíná,
přijde soud jako hořící pec: nezůstane po nich kořen ani větev,
pak poznáte rozdíl: zcela jinak na tom budou věrní. O nich si píšu pamětní knihu!
Ti, kdo jsou mi věrní, budou mým osobním vlastnictvím, budu jim odpouštět jako otec synům.
Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci,rozšlapete svévolníky, že budou jako popel pod chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji, praví Hospodin zástupů.
slunce je zde předobraz Krista a jeho spásy,
rozšlapat - Boží protivník bud umlčen - nejde o krutost, ale o celkové vítězství.

3,22-24 přídavek -
jde o celkové vyznění knihy ( snad i závěr celého SZ ?)
22: kultické a etické požadavky jsou zdůvodněny Mojžíšovou tórou - Dt
23: příchod Eliáše, který poskytne poslední možnost návratu - to navazuje na poslední rozhovor a vrací k ohlášenému poslu (3,1), kterým se stává Eliáš
Pamatujte na zákon mého služebníka Mojžíše, jemuž jsem vydal na Chorébu pro celého Izraele nařízení a práva.Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou."

Teologie:

Východiskem knihy je smlouva.
Mluví se o třech smlouvách: lévijská (2,8), smlouva otců (2,10) a smlouva manželská (2,14).
Boží láska k Izraeli je založena na smlouvě a jeho soudy jsou vyvolány porušením této smlouvy ze strany Izraele.
Polemika s kněžími (1,6-2,9) se odvolává na slova kněžského požehnání (Nu 6,22-27).
Smlouva s otci - myslí se buď s patriarchy nebo sinajská smlouva.
Smlouva s manželkami - zřejmě se rozváděli a brali si cizinky, které uctívali modly.

Malachiáš nejen volá k pokání, ale předkládá i naději do budoucna. Žil v době rozčarování. Předchozí proroci vylíčili obraz obnovení Izraele jako čas slávy a moci (Iz 40 n). Uplynula však dlouhá doba a Boží lid žije stále pod cizí nadvládou. Malachiáš chce tuto naději znovu vzkřísit. Blíží se den, kdy Bůh znovu zasáhne do života lidí a těm, kdo poslouchali Boží zákony přinese tento den vítězství a soud těm, kdo jsou neposlušní.
3,1-5
"Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary. Obětní dary Judy a Jeruzaléma budou pak Hospodinu vítány jako za dávných dnů, jako v dřívějších letech.Předtím vás však přijdu soudit, rychle usvědčím cizoložníky a čaroděje, křivopřísežníky, utiskovatele námezdníků, vdov a sirotků, ty, kdo odpírají právo bezdomovci a mě se nebojí, praví Hospodin zástupů."
3,20

Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci, rozšlapete svévolníky, že budou jako popel pod chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji, praví Hospodin zástupů.


společné motivy SZ:


Boží láska k lidu: Mal 1,2 a Oz 11,1
trest Edómu: Abd a Mal 1,4
slavné jméno Hospodina: Sof 3,9 a Zach 14,9 a Mal 1,11 a 2,5
svévole : Zach 5,8 Mal 1,4 3,15 a 19

společné motivy NZ

SZ v řeckém vydání končí touto knihou, tj. výhledem na příchod proroka Eliáše a NZ začíná zvěstí o Janu Křtiteli, kterého Ježíš označí za Eliáše.Nynější spojení Mal a Mt je však náhodné, i když velmi povedené.
Markovo evangelium začíná citátem z Mal 3,1 (viz Mk 1,2). Posel je ztotožněn s Eliášem. Jan Křtitel přinese jasné poselství o zkáze, jak je popsáno v Mal 3,1-5.
Co je prorokům společné?

Ohlášení spásy pro Izrael. Někde se však nedochovala. Není to tedy pouze mírnění tvrdého slova soudu? Literární kompozice knihy vznikala až po katastrofě, 586. Soud tedy již byl očividnou skutečností. Pouhé historické uchovávání by tehdy nemělo smysl. Pro exilní a poxilní generaci bylo třeba aktuální slovo.
Ani jedna kniha však neohlašuje pouze spásu. Příchod soudu neznamená, že je všemu soudu konec. Texty poexilních proroků navazují na staré proroky a připomínají Boží soud. To znamená, že slova soudu jsou stále platná - pro každou generaci, nejsou zajetím zrušena.
Ale nemohou to být slova konečná, neboť Izrael prožil záchranu. Boží soud tedy neznamená konec, ale očistu, výchovu, proměnu.
Výsledkem je napětí mezi soudem a spásou, které je patrné u všech proroků. Příkladem je Izaiáš. V prvním díle slovo soudu, pak ohlášení spásy (II IZ) a nakonec opět obojí (i III IZ).
U řady proroků se dochovala slova soudu i spásy (Oz, Jer, Ez). Jinde byla zařazena dodatečně ( Am). U poexilních je propojení původní součástí knihy.

Eschatologický prvek - očekávají něco víc, otálející budoucnost, vyhlíží k budoucímu Hospodinovu zásahu, který vše zásadně promění.

Proroci si uchovali významné postavení svým požadavkem života podle Boží vůle, která platí pro celou společnost i jednotlivce. Zkušenost soudu zůstávala stále přítomná. Ale proroci také otevírali výhled do budoucna pro Izrael i celý svět. Cesta k této budoucnosti může opět vést soudem a těžkými katastrofami, ale konečný cíl je dobrý a nadějný.

RSS kanál

Syndikovat obsah