Micheáš

Doba: Izrael je ohrožen asyrskou velmocí, která vyvrátila severní království (722) a ohrozila i Jeruzalém. Juda však nehledá jistotu v Bohu. Proto je povolán prorok Micheáš.
Micheáš působil za judských králů: Jótama, Achaze, a Chizkijáše. Překrýval se s působením proroka Izajáše. Zmínka o soudu nad Samařím (722) napovídá, že začal působit ještě předtím. Oddíl 1,8-16 asi zmiňuje trasu asyrské armády (701), která táhla na Jeruzalém. Působil pak ještě za krále Chizkijáše. Jde tedy o období cca 730 - 690. Díky působení Micheáše a Izajáše král Chizkijáš činil pokání.
Jeho prorocký pohled do budoucnosti se naplnil - 586 je zničen Jeruzalém. V exilu bylo jeho proroctví chápáno jako splněné. Ukazuje však i k obnově Jeruzaléma. Bylo proto čteno a doplňováno ještě po návratu. Kapitoly 6-7 někteří datují do doby exilní (II Iz) nebo poexilní.



Prorok: Micheáš byl mladší současník Izijášův, Judejec. Káže v Judsku. O jeho osobních poměrech a napsání knihy se nedozvíme téměř nic. Narodil se jižně od Jeruzaléma v oblasti, odkud pocházel i prorok Ámos. Oba mají mnoho společného: energické zastávání práv chudých. Obsahem je kniha Micheáš blízká knihám Iz a Am a to kritikou sociálních nespravedlností. Bohatí majitelé pozemků zneužívají svého postavení. Soustředí se na kritiku sociálních nespravedlností, méně proti modlářství jako Ozeáš a Ámos.
3,11:
Jeho představitelé soudí za úplatek, jeho kněží učí za odměnu, jeho proroci věští za stříbro. Přitom spoléhají na Hospodina a říkají: "Což není Hospodin uprostřed nás? Na nás nepřijde nic zlého."
Micheáš bojuje proti svévolným boháčům, profesionálním prorokům, nezodpovědným kněžím a zmechanizovanému kultu:
3,5-8:
Toto praví Hospodin proti prorokům, kteří svádějí můj lid: Když mají svými zuby co kousat, mluví o pokoji; když pak jim někdo do úst nic nedá, vyhlašují proti němu svatý boj. Proto vám nastane noc bez vidění, tma bez věštby. Nad těmi proroky zajde slunce, den se nad nimi zachmuří.Tu se budou jasnovidci stydět, rdít se budou věštci, všichni si zakryjí ústa, neboť Bůh neodpoví.Já však jsem naplněn mocí, duchem Hospodinovým, právem a bohatýrskou silou, abych mohl Jákobovi povědět o jeho nevěrnosti, Izraeli o jeho hříchu.
Kniha obsahuje současně a střídavě slovo soudu a spásy, hrozby a zaslíbení. Převažuje však Boží milost k pozůstatku lidu a naděje v příchod Mesiáše. Nejprve musí přijít soud jako očista, pak teprve spása.
Micheáš znamená: Kdo je jako Hospodin. Bylo to běžné jméno. Morešet, odkud pocházel, je vesnice asi 30 km jihozápadně od Jeruzaléma, u pobřeží. Na rozdíl od Izajáše je však Micheáš rolnického původu - svobodný rolník. Není znám jeho otec, asi to byla bezvýznamná rodina. Prorokovo jméno je zmíněno později jako vzpomínka v Jr 26,17-19 ( Mi 3,12). Když chce král Jójakín a falešní proroci odstranit Jeremjáše, jeho zastánci uvedou Micheáše jako příklad proroka soudu, který již dříve ohlásil zničení Jeruzaléma a chrámu!! Král Chizkijáš však tehdy činil pokání, ale král Jójakín nikoli. Někteří soudí, že k Chizkijášově reformě došlo právě díky proroku Micheášovi. Proroctví o pádu Samaří (1,6) naznačuje, že Micheáš působil ještě před zničením severního království. S ostatními proroky té doby se shoduje v tom, že Bůh použije k potrestání Izraele pohanský národ. Předpověděl zničení severního Izraele (722) a Jeruzaléma o 150 let později.
1,6-9:
Proto udělám ze Samaří pole sutin a vysadím na něm vinici, kameny z něho svalím do údolí, odkryji jeho základy.
3,9-12:
Slyšte to, představitelé domu Jákobova, vůdcové izraelského domu, vy, kteří si hnusíte právo a překrucujete všechno, co je přímé! Sijón budujete krveprolitím, Jeruzalém bezprávím. Jeho představitelé soudí za úplatek, jeho kněží učí za odměnu, jeho proroci věští za stříbro. Přitom spoléhají na Hospodina a říkají: "Což není Hospodin uprostřed nás? Na nás nepřijde nic zlého." Proto bude Sijón kvůli vám zorán jako pole, z Jeruzaléma budou sutiny, z hory Hospodinova domu návrší zarostlá křovím.

Struktura knihy:
Za nejstarší se považují první tři kapitoly, ale kniha přesto tvoří jeden kompoziční celek. Sbírka pochází z různých dob. Základem je slovo proroka Micheáše a jádro tvoří kapitoly 1-3 (kromě 2,12n). Redakční zpracování do konečné podoby bylo zřejmě až v babylonském exilu ( zničení Jeruzaléma roku 586 bylo potvrzením tohoto slova soudu) nebo „poexilní“ (pak by to bylo naplnění jeho slov a spáse).
Kniha má řadu vrstev a byla postupně zkomponována. Je volnou sbírkou jednotlivých poselství. Jako celek vznikla až později. Podle Luthera se špatně čte, neboť Micheáš těká od jednoho tématu k druhému, nepostupuje po pořádku. Obtížná struktura je vyvážena bohatostí slov a obrazů. Jeho kniha je však působivá, podobně jako Izajáš. Společná tématika s knihou Izajáš: Mesiáš, pozůstatek lidu, Hospodinův plán. Záměrné obdoby:Iz 2,2-4 a Mi 4,1-3.
Střídá se poselství o soudu a naděje na záchranu. První kolo (1-5) a druhé kolo (6-7). Vzájemné propojení slov soudu a spásy je podobné jako v ostatních prorockých knihách.
Obsahuje tři významné texty:
I: výhled o narození vládce z Betléma ( tj. z Davidova rodu)

5:1 A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli,
jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných
II. výrok shrnující smysl Božího zákona,
který odmítá náboženství založené na obětech a dává mu etický rozměr 8 Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.
III. Závěrečná slova čtou Žide každý rok při dnu smíření:

7,18-20
Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství. Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy, prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi za dnů pradávných přísahal našim otcům.
Jsou tu i zajímavosti:
např.: popis trasy vojska - slovní hříčky s názvy měst ODSZ: str. 384
1: 1O-16
Naříkat nad tím musím a kvílet, chodit bosý a nahý, dám se do nářku jak šakalové, do truchlení jako pštrosi, protože jsou nevyléčitelné jeho rány. Došlo i na Judu; zasažena je brána mého lidu, sám Jeruzalém. Neoznamujte to v Gatu, ať se nerozléhá váš pláč. V Bét-leafře (to je v Domě prachu) válejte se v prachu. Obyvatelé Šafíru (to je Nádhery), stěhujte se jinam, nazí a v hanbě. Neujdou obyvatelé Saanánu. Nářek v Bét-eselu vás připraví o oporu. Ačkoli obyvatelé Marótu čekali dobro, sestoupilo od Hospodina zlo k bráně Jeruzaléma. Zapřahejte do válečného vozu, obyvatelé Lakíše; tady je počátek hříchu sijónské dcery. Vždyť v tobě byly shledány nevěrnosti Izraele! Proto se rozejdete s Mórešet-gatem; domy Akzíbu (to je Lži) obelžou izraelské krále. I na vás přivedu dobyvatele, obyvatelé Maréši, až do Adulámu bude muset vejít sláva Izraele. Vyholte si lysinu a ostříhejte se kvůli svým rozkošným synům; udělejte si širokou lysinu jako sup, že byli od vás přesídleni.
Volný překlad
: Neoznamujte to v Oznamově! Neplačte v Plačcích. Prachov bude lízat prach. Město nádhery uteče nahé. Spasitelov se nespasí. Hradby Hradiska jsou zbořené, Hořice pije hořký doušek. Proti Městu pokoje Hospodin posílá válku. Zapřáhejte válečné oře muži ze Strážnice. Blahovu poslední sbohem, neboť Lžín oblehal Izraelovy krále.
Základní přehled

A:Hrozby 1-3 Boží soud kvůli sociálnímu zlu v Samaří a Jeruzalémě
B: Zaslíbení 4-5 Slovo naděje pro Izrael
C: Spor 6 Boží rozmluva s Izraelem, požadavky 1-8, a hrozby 9-16
7, 1-7 Svévole a rozklad: Kárání sociálních hříchů
D: Hospodin 7,8-13 Hospodin světlem lidu: Nářek nad stavem Izraele
7,14-20 Hospodin dárce odpuštění: Žalm naděje a chvály
Podrobný přehled
A: Hrozby

1 1-8 zahájení procesu, Hospodin přichází k soudu nad vinou Izraele

9-16 nářková báseň - co čeká dvanáct judských měst = ohlas asyrského tažení roku 701

2 1-11 běda svévolníkům: obžaloba a ohlášení soudu nad těmi co vykořisťují, uchvacují domy, pole, člověka i jeho dědictví. Diskuse s posluchači
2:
Žádostivě dychtí po polích - a uchvacují, po domech - a zabírají. Utiskují muže i jeho dům, člověka i jeho dědictví.
12-13 příslib pozůstalému lidu - budou opět shromážděni jako ovce do ohrady. Hospodin kráčí v jejich čele.

3 soud nad těmi, kdo zodpovídají nad dodržováním práva. Týká se postupně:
1-4 vůdcové Izraele :Slyšte, představitelé Jákobovi, vůdcové izraelského domu! Což není vaším úkolem znát právo? Dobro nenávidíte a milujete zlo, stahujete z lidu kůži a z jeho kostí maso. Požírají maso mého lidu, sdírají z nich kůži a lámou jim kosti, jako by je kouskovali do hrnce, jak do kotle maso.
5-8 falešní proroci, kněží a vedení města:
Toto praví Hospodin proti prorokům, kteří svádějí můj lid: Když mají svými zuby co kousat, mluví o pokoji; když pak jim někdo do úst nic nedá, vyhlašují proti němu svatý boj.Proto vám nastane noc bez vidění, tma bez věštby. Nad těmi proroky zajde slunce, den se nad nimi zachmuří.Tu se budou jasnovidci stydět, rdít se budou věštci, všichni si zakryjí ústa, neboť Bůh neodpoví.

9-12 předpověď zničení Jeruzaléma
Slyšte to, představitelé domu Jákobova, vůdcové izraelského domu, vy, kteří si hnusíte právo a překrucujete všechno, co je přímé! Sijón budujete krveprolitím, Jeruzalém bezprávím.
Jeho představitelé soudí za úplatek, jeho kněží učí za odměnu, jeho proroci věští za stříbro.Přitom spoléhají na Hospodina a říkají: "Což není Hospodin uprostřed nás? Na nás nepřijde nic zlého."Proto bude Sijón kvůli vám zorán jako pole, z Jeruzaléma budou sutiny, z hory Hospodinova domu návrší zarostlá křovím.

tato slova cituje o 100 let později prorok Jeremiáš (26,18) před zničením Jeruzaléma Babyloňany.
B: Zaslíbení
4 1-5 slovo o spáse
- Nový Jeruzalém - odpovídá Iz 2,2-4 - má korigovat slovo soudu.
I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.Každý bude bydlit pod svou vinnou révou, pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí. Tak promluvila ústa Hospodina zástupů.Každý jiný lid si chodí ve jménu svých bohů, ale my budeme chodit ve jménu Hospodina, našeho Boha, navěky a navždy.

6-14 záchrana Sijónu
6: V onen den, je výrok Hospodinův, se ujmu chromé, shromáždím zapuzenou, tu, s níž jsem zle naložil.Chromou budu mít za pozůstatek lidu, vypuzenou za mocný národ. A Hospodin bude nad nimi kralovat na hoře Sijónu od nynějška až navěky
.
4,9 - 5,14 Prorocké slova uvedená slovem „ nyní“ - nouze Sijónu,
5,6-14 Prorocké slovo „potom“ záchrana pro pozůstatek Jákoba

5
1-5 zaslíbení Mesiáše, nový vládce z Betléma - budoucí záchrana
A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. I když je Hospodin vydá v plen do chvíle, než rodička porodí, zbytek jeho bratří se vrátí zpět k synům Izraele.I postaví se a bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně; jeho velikost bude nyní sahat až do dálav země.
A on sám bude pokoj.
slovo proti Asýrii:

Až vtrhne Ašúr do naší země, až bude šlapat po našich palácích, postavíme proti němu sedm pastýřů, osm vojevůdců lidu. Ti budou spravovat asyrskou zemi mečem v přístupech do země Nimrodovy. On nás vysvobodí před Ašúrem, až vtrhne do naší země, až bude šlapat po našem pomezí.

6-8 pozůstatek Judy: jako rosa i jako lev
I bude pozůstatek Jákoba uprostřed mnoha národů jako rosa od Hospodina, jako vláha pro bylinu, která neskládá naději v člověka, nečeká na syny lidské. Pozůstatek Jákoba bude mezi pronárody, uprostřed mnoha národů, jako lev mezi zvířaty divočiny, jak lvíče ve stádech ovcí: přežene-li se, rozšlape je, rozsápe a nikdo mu nic nevyrve.

9-14 očista lidu - bude zbaven koňů, vozů, pevností, čarování, tesaných model, posvátných kůlů
všechny falešné jistoty Hospodin zničí
5,14 přerývka v kompozici. Národy, které neslyší se vztahuje k 1,2
Národy, které měly být nástrojem Hospodinova soudu, tomuto úkolu nedostály a neposlechly
C: Spor Hospodinův
6,1-8
Hospodin má právní spor s Izraelem. Bůh se ptá, co jsem vám udělal zlého ?
6,3-5 - příklady z dějin Izraele připomínají starostlivou Boží péči a dávají poznat nevděk národa:
Lide můj, co jsem ti udělal? Jaké potíže jsem ti působil? Odpověz mi. Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země, vykoupil jsem tě z domu otroctví, poslal jsem před tebou Mojžíše, Árona a Mirjam. Lide můj, jenom si vzpomeň na záměr Baláka, krále moábského, a co mu odpověděl Bileám, Beórův syn, jak jsi pak táhl od Šitímu do Gilgálu, abys pochopil Hospodinovy spravedlivé činy.

6,6-7 - lidé zasažení těmito slovy odpovídají: Izrael se ptá, co může v kultu vykonat:
"Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými, s ročními býčky? Cožpak má Hospodin zalíbení v tisících beranů, v deseti tisících potoků oleje? Což smím dát za svou nevěrnost svého prvorozence, v oběť za svůj hřích plod svého lůna?"

6,8 Boží odpovědí je souhrn etických požadavků - poučné kázání. Boží odpověď: vystupňování kultu ani oběť člověka nemůže nic změnit, cílem zákona je úcta k bližnímu:
Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem,

6,9-16
obžaloba vůdčích vrstev za porušování práva a útisk chudých:
Mám snad za poctivé prohlásit nespravedlivé váhy a váček s falešným závažím? Jeho boháči jsou plni násilí, jeho obyvatelé mluví zrádně, v jejich ústech je lstivý jazyk. Proto na tebe sešlu nemoci a rány, pro tvoje hříchy tě zpustoším. Budeš jíst, ale nenasytíš se, budeš jen hladovět; nevyvázneš s tím, co sis dalo stranou, a s čím vyvázneš, vydám meči. Budeš sít, a žní se nedočkáš; budeš lisovat olivy, a olejem se nepomažeš; vylisuješ mošt, a vína se nenapiješ. Ustanovení Omrího se drží toto město, všech skutků Achabova domu; řídíte se jejich radami. Proto učiním, že budeš vzbuzovat úděs a tvoji obyvatelé posměch. Ponesete potupu mého lidu.

Juda je přirovnán k selhání rodu Omrí, z kterého byl Achab. Judu stihne stejný osud jako severní Izrael.

7,1-7
žalozpěv o úpadku práva a ztrátě důvěry mezi lidmi:
Běda mně! Jsem jako paběrky letní sklizně, jako paběrky po vinobraní. Není tu hrozen k snědku ani raný fík, po němž toužím.Zbožný vymizel ze země, přímého mezi lidmi není. Všichni strojí vražedné úklady, jeden druhého do sítě loví. Oběma rukama páchají zlo pro svůj prospěch, velmož i soudce úplatky vymáhají, mocný mluví, jak se mu zachce; a všechno zpřevracejí.
Nejlepší z nich je jak potměchuť, nejpoctivější jako plot z trní. Přichází den, který vyhlíželi tvoji proroci, den tvého navštívení; již nastává mezi nimi rozruch. Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, jež uléhá po tvém boku, se střez otevřít ústa. Syn tupí otce, dcera povstává proti matce, snacha proti tchyni; každý má nepřátele ve vlastním domě.
Ale já budu vyhlížet k Hospodinu, čekat na Boha, který mě spasí. Můj Bůh mě vyslyší.
D: Hospodin pomůže

7,8-13 očekávání požehnaní budoucnosti - část: (verše 7-20 je považován za poexilní)
Chci nést Hospodinův hrozný hněv, neboť jsem proti němu hřešila, dokud on neurovná můj spor a nezjedná mi právo. Vyvede mě na světlo a uzřím jeho spravedlnost.
Má nepřítelkyně to uvidí a pokryje ji hanba. To je ta, která mi říká: "Kde je Hospodin, tvůj Bůh?" Na vlastní oči ji spatřím, až bude pošlapána jak bláto na ulicích."
7,14-20 prosba o znamení Boží věrnosti - modlitba

Teologické poselství:

Boží soud nad Izraelem a Judou. Hřích má povahu: kultickou (1,5-7) a sociální (2,1-2). Selhali vůdci civilní (3,1-3) i vůdci náboženští (2,6-11). Všichni odvrhli Boží cestu. Falešní proroci učí falešnému bezpečí (3,11).
Hospodin vede soudní spor, lid porušil smlouvu. Zjevuje se jako bojovník a protivník svého lidu.
6,6-8 je v židovské tradici chápán jako souhrn zákona.
Není to však odmítnutí kněžského náboženství, ale upozorňuje na nezdravý způsob víry, která se vyčerpává pouze v kultu. Podobně Am 5,21-27 Oz 6,6 Iz 1,10-17
Převládá slovo soudu, ale nechybí slovo naděje.

Bůh je věrný smlouvě s Abrahamem. Zaslíbení daná Davidovi nebudou zapomenuta, ale naplněna v budoucnosti.
Svatý zbytek:

Původně něco co zůstalo, co je už k nepotřebě. Nakonec slovo naděje - ti, co přežili nějakou katastrofu. Bůh kvůli své věrnosti nedovolí, aby vyhynul celý národ. Bůh naplňuje svou věrnost na zbytku národa. Podle tehdejšího zvyku, byl poražený národ zcela zničen ( Am 5,13-15 Iz 4,3 Iz 10,20 Iz 6,13 Iz 17,5).
Jde o předpověď exemplárního trestu, ale také o možnost další existence národa. Slovo zbytek již není děsivé, ale stává se slovem naděje ( Sír 44,17).
V době babylónského exilu se stává zbytek protříbeným ( Iz 10,20 a 28,5).
Micheáš vidí tento zbytek jako rosu a déšť. Zbytek Izraele je nyní dědicem Abrahamova požehnání. Bůh lid soudí, ale vždycky zachrání zbytek na kterém se naplňují jeho zaslíbení pro všechny. Potvrzují to dějiny židů i církve.

Vztah k NZ

Jde o slova, která byla určena především Izraeli v čase prorokových dnů, ale jeho zvěst přesahuje horizont současné krize a ukazuje do budoucnosti. Micheáš hledí vstříc králi který bude podobný Davidovi, proto se má narodit v Betlémě. Matouš to vztáhl na narození Ježíše Krista.

Prorok vidí (4,1-5) horu Sijón povznesenou nad ostatní hory a tam se shromáždí národy světa. Toto zaslíbení dojde naplnění v dějinách několikrát:
I. Při návratu exulantů na Sijón z babylónského zajetí a stavbou druhého chrámu.
II. Když byl Ježíš vzkříšen a pozemský chrám byl zrušen
III: Až bude nové nebe a země ( Zj 21,1.10.22-27).

RSS kanál

Syndikovat obsah