Píseň písní

Název - hebrejsky: šir ha šírim - doslova „nejkrásnější píseň“, latinsky Canticum Canticorum



Důvod zařazení do bible? Láska mezi mužem a ženou je chápána alegoricky jako vztah mezi Hospodinem a Izraelem resp. Kristem a církví. Byly o to však od počátku spory. Již na počátku letopočtu je doloženo, že se Píseň písní zpívala v krčmách při víně. Na druhé straně o ní někteří rabíni říkali: Všechny spisy bible jsou svaté ale Velepíseň je velesvatá. Patří po výkladové stránce k nejtěžším.

Dvě základní otázky: Jde o drama nebo o volnou sbírku milostných písní? Je základním smyslem knihy alegorie ( láska mezi Bohem a lidem Božím)?

Drama:
Často jsou na kraji textu uváděny postavy. To už je v Sinajském kodexu ze 4. stol, ale nejsou původní. Kolik je tu však postav? Milý, Milá (pastýř, pastýřka), Šalomoun, přátelé, bohatýři, jeruzalémské dcery...
První verze
: dvě hlavní postavy: Šalomoun a Šulamitka a sbor ( jeruzalémské dcery).
Děj se točí kolem krále a krásné venkovské dívky, která uchvátila srdce krále. Po prvním setkání a projevech lásky dochází ke sňatku (3,6-5,1). Pak přichází různé potíže, ale nakonec je vztah hluboký a pevný. Kniha podle této teorie vypráví o očistné Lásce. Líčí odklon Šalomouna od polygamie k monogamii a objevuje lásku krále k prosté venkovské dívce.

Druhá verze: Jde o trojúhelník lásky. Šalomoun a Šulamitka jsou hlavními postavami, ale dívka už krále nemiluje. Má ráda prostého hocha z venkova, pastýře. Šalomoun se chce násilím zmocnit Šulamitky, aby ji připojil ji ke svému harému, ale ona je věrná svému pastýři.
O Šalomounovi se tu mluví se zřetelným odstupem, 3,6-11 kde je vyzdvihován a 8,11-12, kde je odmítán:
Vinici měl Šalomoun v Baal-hamónu; svěřil tu vinici hlídačům; za její ovoce každý mu přinést musí tisíc šekelů stříbra. "Má vinice patří mně, jen mně samotnému. Měj si ten tisíc, Šalomoune, a dvě stě pro ty, kdo hlídají ovoce její.

Problém je, že počet postav opravdu není jasný. Dramata nejsou v bibli ani na Blízkém východě nikde doložena, kniha nemá ráz vyprávění, chybí v ní děj.

Dnes převažuje názor, že jde o sbírku milostných písní. Jedna odbornice jich napočítala 31. Nespojuje je děj, ale společné téma lásky mezi mužem a ženou, kterou oslavují. Volná sbírka milostných písní, která má však promyšlenou kompozici. Jsou však různé teorie, kde hledat jejich původ.
a/ svatební oslava - srovnáním se svatebními písněmi v dnešní Syrii
b/ kulticko- mytologický původ - svatý sňatek dvou bohů ( Tammuz a Ištar)
c/ Šalomounovo autorství - pravděpodobně některá z písní může být od Šalomouna. Zájem o floru a faunu by odpovídal jeho zálibě(Kr 4,32).

Původ písní: motivy egyptské (1,9): Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně. mezopotamské, ale většinou palestinské.
Některé části ukazují na severní Izrael:
2,1 Šáron je rovina jižně od Karmelu
4,8 hory na sever od Izraele
6,3 Tirsa - jméno dočasného hlavního města severního království (1Kr 16,23)

Jiné výrazy zase ukazují na Judsko:
2,7
3,11
V pozadí je ještě nerozdělené království, jaké bylo za Šalomouna. Některé výrazy svědčí o době velmi staré, jiné byly doplněny do doby pozdější.

Od 5. století čtou židé knihu při velikonocích !! Její zvěst se tedy chápala v souvislosti se zvěstí o mocném činu Boží lásky, který znamenal vysvobození z Egypta.



Literární struktura


Rámec: 1,2-6 a 8,8-14 - ženiny výzvy k běhu a útěku, podobenství o vinici, řeč o bratrech
ten je ukotven mužovou výzvou ve 4,8 - Pojď se mnou, nevěsto má

Členícím prvkem je čtyřikrát se opakující: Zapřísahám vás jeruzalémské dcery 2,7 3,5 5,8 8,4
které dělí knihu do čtyř oddílů.
Vyvrcholení je zřejmě 8,6-7, který hovoří o lásce jako takové
Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův. Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.


Kompozice:

1,2-6 rámec, výzva k odchodu, vinice, bratři

I. 1,7-2,7 1,7-2,3 rozmluva milenců
2,4-7 milostná scéna, Zapřísahám vás

II. 2,8-3,5 2,8- ženiny písně
3,1-5 milostná scéna, Zapřísahám vás

III 3,6-5,1 3,6-11 průvod krále Šalomouna
4,1- 4,15 mužovy písně
4,16 -5,1 rozmluva milenců

IV. 5,2-6,3 intermezzo -
5,2-8 zmeškaná milostná scéna, Zapřísahám vás
5,9-6,3 rozmluvy s jeruzalémskými dcerami

V 6,4-6,8 6,4-7,10 mužovy písně
7,11-14 výzva k milencům
8,1-4 milostná scéna, Zapřísahám vás
8,5-7 závěrečná rozmluva milenců

8,8-14 rámec metafora o vinici, výzva k odchodu


Celkový pohled:

Píseň jako celek je písní ženy! Má první a poslední slovo, hraje dominantní roli. To ovšem je v protikladu s patriarchální strukturou starověké společnosti. Jejími partnerkami jsou jeruzalémské dcery. Její milý je popisován jako pastýř, který přichází z hor
2,16-17: Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích. Než zavane den a stíny dají se v běh, přiběhni, milý můj, podoben gazele či kolouškovi na Béterských horách.
1,7:Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda za poledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů?


Milý je konfrontován s Šalomounem jako kontrastní postavou, kterého milá s ostatními zdaleka pozoruje.
3,6-11
Jeho množství žen, bohatá vinice, slouží jako protipól jediné milé.
6,9
8,12

Jestli je kompozice pouze literární, nebo máme předpokládat nějakou inscenaci při níž se střídali mluvčí, zůstává otevřeno.
Původní pojetí Písně jako dramatu se opouští, protože tu není žádný dějový průběh ani vnitřní vývoj.


Souvislost v rámci kánonu

Kniha patří do mudroslovné literatury, která se jako celek odvozovala od Šalomouna. Mudroslovnou tradicí je poznamenána generalizující výpověď o lásce (8,6).

Konečná podoba a kompozice je asi poexilní, ale materiál je starší. Obsahově lze předpokládat prostředí venkova, ale jeruzalémské dcery svědčí, že její konečná podoba nějak souvisí s Jeruzalémem.

Alegorický výklad:

Po mnoho staletí byla čtena jako alegorie nejprve lásky mezi Jahvem a Izraelem a v křesťanství zase jako kniha mesiášská, která oslavuje lásku mezi Kristem a církví (srov. Ef 5,22-33).

V židovských výkladech je Píseň chápána jako alegorie dějin spásy.
1,4:Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání opojnější než víno. Právem tě všichni milují.-
alegorie exodu, vyvedení z Egypta

V křesťanských výkladech
1,13: Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou.

prsa jsou symboly pro SZ a NZ, zatímco voničkou myrhy je Kristus, který spočívá mezi oběma zákony. Touto cestou šel např. i Jan Hus a Kraličtí.

Ve SZ je toto podobenství časté, i když často v negativním smyslu. Vztah Izraele je popsán jako cizoložství
(EZ 16,23 Oz 1-3).

Církev podporovala alegorické čtení, protože podlehla helénistickému myšlení, které tělo a jeho projevy považuje za něco pomíjivého, hříšného a špatného. Sexuální zdrženlivost byla považována za ctnost. Četba písně písní byla považována za nebezpečnou, a doporučovala se až na závěr. Jinak by lidé nepochopili, že ač je psána tělesným slovníkem, je to svatební píseň duchovního sňatku. ( Jeroným).
Hlavním důvodem pro opuštění alegorického přístupu bylo objevení milostných básní z Mezopotámie a Egypta, které jsou s textem písně podobné a mohou být vyloženy pouze jako oslava lásky mezi mužem a ženou.
Dnes se tedy vykládá Píseň jako sbírka milostných písní, které vyjadřují radost z Božího daru sexuality a intimní lásky mezi mužem a ženou. Je tu např. řada krásných metafor pro ženské pohlavní orgány - pramen, zahrada s vonným kořením, jinde se o ní mluví jako o hradbě. Je zde popsán pohlavní styk mezi mužem a ženou, z něhož mají potěšení všechny smysly.

Píseň je kniha, která zachycuje lidskou zkušenost a radost z lásky. Podobně ,jako v knize Přísloví, zde není uvedena smlouva s Bohem a historie jejich vztahu. Jméno Boží se tu neobjeví( 8,6). V celku bible je to však Boží pohled na lidskou sexualitu.
V knize sice není popsán svatební obřad, ale tak intenzivní projevy lásky předpokládají, že milující jsou manželé ??

Teologické poselství:

I . Prvotním a hlavním cílem je vyzdvižení sexuální lásky mezi mužem a ženou. Proti překroucení významu sexu:
a/ sex jako idol, modla, posedlost
b/ sex jako tabu a nečistota, někde je sexualita jen nutné zlo a nemá hodnotu ani v manželství
Biblický kánon zařazením této knihy podtrhuje, že sexualita je dobrá a radostná. Patří k životu. Je to Boží dar.

II. Druhotně kniha ukazuje na Boží věrnost navzdory cizoložství lidu. Je to časté podobenství o vztahu Hospodina a jeho lidu. Narážku na putování pouští jako na dobu námluv najdeme:
Jr 2,2 1:Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Jdi a provolávej v Jeruzalémě: Toto praví Hospodin: Připomínám ti zbožnost tvého mládí, tvou lásku před sňatkem, jak jsi za mnou chodila pouští, zemí neosívanou.
Oz 2,14-18: Zpustoším její révu i fíkovník, o nichž říká: "To je má odměna, kterou mi dali moji milenci." Proměním je v divočinu, bude je požírat polní zvěř. Ztrestám ji za dny baalů, že jim pálí kadidlo a zdobí se kroužkem a náhrdelníkem, že chodí za svými milenci a na mne zapomněla, je výrok Hospodinův. Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci. Zas jí dám její vinice, dolinu Akór jako bránu k naději. Tam mi opět odpoví jako za dnů mládí, jako v den, kdy vystoupila z egyptské země. V onen den, je výrok Hospodinův, budeš ke mně volat: "Můj muži", a nenazveš mě už: "Můj Baale".
Iz 54,5-6: Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil, jeho jméno je Hospodin zástupů, tvým vykupitelem je Svatý Izraele; nazývá se Bohem celé země. Jako ženu opuštěnou a na duchu ztrápenou tě Hospodin povolal, ženu mladosti, jež byla zavržena, praví Bůh tvůj.
Ez 16,8-14: Šel jsem kolem tebe, uviděl jsem tě, a hle, byl právě tvůj čas, čas milování. I rozprostřel jsem na tebe svůj plášť, přikryl jsem tvou nahotu. Pak jsem ti přísahal a vešel s tebou v smlouvu, je výrok Panovníka Hospodina, a stala ses mou. Umyl jsem tě vodou, smyl jsem z tebe tvoji krev a potřel jsem tě olejem. Pak jsem tě oblékl do pestrého šatu, obul ti opánky z tachaší kůže, ovinul ti pás z jemného plátna a zahalil tě hedvábím. Ozdobil jsem tě ozdobami, na ruce jsem ti dal náramky a na hrdlo náhrdelník. Navlékl jsem ti do chřípí kroužek a do uší náušnice, na hlavu jsem ti vložil překrásný věnec. Byla jsi ozdobena zlatem a stříbrem, tvé oděvy byly z jemného plátna, hedvábí a pestrých látek, jedla jsi pokrmy z bílé mouky, medu a oleje. Stala ses nesmírně krásnou a dosáhla jsi královských poct. Tvé jméno proniklo mezi pronárody pro tvou krásu; byla dokonalá pro důstojnost, kterou jsem na tebe vložil, je výrok Panovníka Hospodina.



III: Je tu však možná vazba na zahradu Eden. Milostný vztah se totiž děje v zahradě, která připomíná ráj.
Gn 2,25: Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

Gn 3,7:Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
Hřích způsobuje odcizení mezi lidmi a Bohem.

V Písni písní však opět vidíme muže a ženu v zahradě, jako nahé, aniž by před sebou cítili jakýkoli stud.
Píseň písní tak zachraňuje milostný příběh, který hned na počátku dopadl špatně. Jde tu o obnovu lidské lásky do stavu rajské blaženosti. Je to však možné? Po jistou dobu snad ano, ale trvale tak žít nedovedeme. Láska popisovaná v Písni je tedy zaslíbením vztahu, který je nad naše síly.
Ve vztahu ženicha nevěsty prosvítá nový věk . Obraz zahrady a vinice je odleskem rajské zahrady
6,2:Můj milý sestoupil do své zahrady k záhonům balzámovým, aby v zahradách pásl a trhal lilie.
8,13:Ty, která prodléváš v zahradách, kde druhové sledují hlas tvůj, ozvi se mi!"

Nový zákon

Ježíš užívá pro nový věk obrazu svatby:
Mt 22,1-10: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.
Mt 25,1-13 deset družiček
Zj 19,7 svatba Beránkova
Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla. "Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých. Tehdy mi řekl: "Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu." A řekl mi: "Toto jsou pravá slova Boží."

Odkazem na Píseň je oddíl Ef 5,25-33

Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev; vždyť jsme údy jeho těla. ,Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo`. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.


RSS kanál

Syndikovat obsah