Ester


Zvláštnosti:
Tato kniha je výjimečná tím, že zde Bůh nikde není přímo zmíněn a nemluví se ani o jeho uctívání modlitbou či obětí. Příběh vypadá zdánlivě jako naprosto sekulární. Vypráví o židech, kteří žijí v diaspoře, místo aby se vrátili do Jeruzaléma nebo s nimi byli nějak ve spojení.


Zajímavá kniha v mnoha ohledech:
1/ celá se odehrává v diaspoře a nejsou zde naznačeny žádné vazby na zaslíbenou zemi
2/ zdrojem konfliktů nejsou židovská náboženská specifika (např. pokrmy u Da 1,8) ale klanění člověku
3/ nikde není zmíněn Bůh kromě narážky, že pomoc přijde odjinud (4,14)
Záměrem knihy v současné podobě je vysvětlit svátek púrím (9,18-10,3). Jméno pochází ze akadského slova „los“ Est 3,7 - losy vržené před Hamanem. Hlubším záměrem knihy však je povzbudit národ v dobách pronásledování nadějí na vysvobození a výzvou k osobní statečnosti. Příběh líčí neustálé ohrožení existence Židů a cestu, jak bylo toto ohrožení překonáno.

Obsahová linie

1 Expozice Achašveróš zavrhuje Vašti - protože se nechce předvést před jeho rádci a
muži dostanou strach, že je přestanou manželky poslouchat
2 místo Vašti je vybrána v konkurzu Ester, kterou vychovává strýc Mordokaj,
nikdo neví o jejím židovském původu
* Mordokaj informuje přes svou neteř krále o nebezpečí, které mu hrozí a zachrání mu život
3 Hlavní část: Mordokaj se odmítá poklonit Hamanovi, který je králův oblíbenec,
osobní nepřátelství přerůstá do konfliktu
Haman plánuje jako pomstu masakr všech Židů - vrhá si losy pro nejvhodnější den
4 Mordokaj přesvědčuje Ester, aby se přimluvila u krále, ta se bojí, ale nakonec svolí
Mordokaj vybízí Ester, aby se dala v sázku za záchranu židů, vidí zde její úkol a smysl povýšení
5 Ester vstupuje ke králi a zve krále a Hamana na hostinu, židé se za ni postí tři dny
koná se první hostina, kde Ester pozve krále znovu na zítřek,
ten jí slíbí vyhovět do poloviny království
6 Haman se cítí být na vrcholu a přichystá v předstihu popravu Mordokaje,
* první obrat: Král nemůže spát, najde v kronikách vzpomínku na Mordokajovo hrdinství
ráno přikáže Hamanovi, aby vzdal poctu Mordokajovi
Haman je varován manželkou - proti židům nic nezmůžeš
7 Druhá hostina, Ester oznamuje králi, že její lid má být zničen
král je zaskočen, Haman je odsouzen a pověšen na kůl připravený pro Mordkaje
8 Mordokaj je povýšen na Hamanův post, ale původní výnos proti židům nemůže být odvolán,
může však být vydán druhý edikt o možnosti jejich obrany
9 židé toho využijí a nepřátele pobijí
ustanovení svátku púrím na památku této záchrany
10 Mordokaj se stává první po králi - závěr
Šest větších dodatků v LXX:
Mordokajův sen, Králův edikt, Mordokajovu modlitbu, Esteřinu modlitbu, druhý edikt, výklad Mordokajova snu. Hebrejská verze má 163 veršů, řecká 270 veršů. Je však jasné, že tyto dodatky nebyly součástí původního příběhu. Řecká verze v LXX tedy obsahuje celkem 107 dalších veršů, kde se již Boží jméno mnohokrát objevuje. Ve 14,1 se objevuje rok 114 př. Kr. který by mohl naznačovat datum, kdy byl řecký překlad pořízen.
Stručný text hebrejský je původní.
Ester je součástí pěti svitků, které se čtou o svátcích - v LXX je zařazena mezi knihy historické. Toto zařazení se zachovalo přes Vulgátu i v církevních překladech SZ.
Problém knihy Ester a její zařazení do bible:
Je spojena s problematickým krvavým potrestáním nepřátel. Je zajímavé, že podobné knihy o odplatě a potrestání nepřátel: Judit - z palestinského prostředí a III. Makabejskou - alexandrijská diaspora, však nebyly do hebrejské bible zařazeny. Jésús Sírach Ester nezařadil mezi zbožné a statečné muže a ženy. Možná knihu neznal. Nebyla nelezena ani v Kumránu. Není o ní zmínka v NZ. Byla známa především židům v diaspoře babylonské. V Jabne proti ní byly námitky, ale nakonec zařazena byla. Fakticky tak byla přijata diaspora babylonská jako legitimní součást židovství. Na druhé straně byla oblíbena, existují četné dodatky a hojné výklady. Již v l. století př. Kr. byl pořízen překlad do řečtiny, který obsahuje četné dodatky a vylepšení“. Odstraňují mnohé potíže (zmiňují se výslovně o Bohu a obsahují modlitby hlavních postav knihy). Tyto přídavky - apokryfy jsou obsaženy v LXX.
Vzhledem k řadě zvláštností této knihy najdeme i různá hodnocení této knihy. Židovský myslitel Maimonides (konec 12. stol) ji významově řadil hned za Toru. Luther by byl nejraději, kdyby vůbec neexistovala ( spolu s 2 Mak), protože obsahuje příliš mnoho židovství a pohanských nešvarů. Ester chybí v řadě seznamů knih SZ. Je jediná, která nebyla nalezena v Kumránu, což však může být náhoda.
Autor, doba a místo vzniku:
Autor zůstává v anonymitě, i když se uvažovalo o Mordokajovi. Události spadají do doby vlády perského krále Xerxa 486 - 465. Podrobná znalost života na perském dvoře svědčí o době sepsání ještě před Alexandrem Velikým. Autor byl doma v Persii. Zná zdejší poměry a život na královském dvoře. Je mu však známa myšlenka antijudaismu. To by však svědčilo spíš pro pozdější dobu sepsání, reakce na střetnutí judaismu s helénismem 3. století.
3,8: Tu řekl Haman králi Achašveróšovi: "Je tu jakýsi lid, roztroušený a oddělený mezi národy po všech krajinách tvého království. Jejich zákony jsou odchylné od zákonů všech národů a zákony královskými se neřídí. Král z toho nemá žádný prospěch, když je trpí.

Poprvé je svátek Púrím zmíněn v 2 Mak 15,36 „Mordokajův den“ - slaví se den po dni vítězství Judy Makabejského, které bylo 161. Podle jazyku hebrejštiny to vypadá na III. století.
Nejspíš pochází z východní oblasti diaspory, tj. z Mezopotamie. Zde je místo děje ale i původ svátku púrím. Podle starých Babyloňanů bohové na Nový rok metají losy a podle výsledků je určen osud jednotlivých dnů v roce. Podobně metal losy i král a nakonec i obyčejní lidé. Z mytologické představy, jak bohové řídí svět se stalo předvídání budoucnosti. Haman si takto počíná (řecké znění 3,7). Také poslední úplněk v roce vede do oblasti babylonského náboženství.

Historické pozadí:

Existují úvahy, že kniha představuje židovskou historizaci babylonského mýtu. Jména hrdinů jsou babylonská. Židé dostávali jména podle pohanských bohů, známe také z Dn 1,7 a Ezd 1,8. Hlavní hrdinka má původně má židovské jméno Hadasa - myrta. Jméno Ester je perské. „Stara“ - znamená hvězda a je blízké jménu bohyně Ištar. Mordokaj je blízké jménu Marduk - hlavní babylonský Bůh.. Ve starší vrstvě mohlo jít o mýtus o přemožení bohů elamských bohy babylonskými, dějištěm je totiž hlavní město elamské říše, které bylo dobyto Babylóňany. Haman je možná elamské božstvo Human a Vašti elamská bohyně Maští. Příběh se původně mohl týkat konfliktu mezi elamskými a babylonskými bohy. Púr není hebrejské slovo, snad akadské znamenalo shromáždění bohů.Také svátek púrím mohl být původně pohanský.

Perské dějiny
: Někteří považují celou knihu za smyšlenou, jiní soudí, že jádro příběhu může být starší než kniha, protože autor zná mnohé podrobnosti týkající se Peršanů. Příběh není nikde nezávisle potvrzen a je dost obtížné ho zasadit do perské historie, jak ji dosud známe.
Achašveóš je zřejmě Xerxes 485 -465, ale možná také Artaxerxes II 404 -359. Je-li to Xerxes, pak by se vysvětlila mezera mezi 3. a 7. rokem jeho vlády protože 483 - 480 vedl invazi do Řecka. Manželek mohl mít více než Amestris.

Postava krále Xerxa
je povahově podána celkem věrně. Herodotos ho vykresluje jako nevrlého, netrpělivého monarchu, který se rád ohlížel po ženách. Měl stejně jako v knize Ester sedm rádců. Je dokonce doložen jakýsi služebník na jeho dvoře v Šušanu jménem Marduk - (Mordokaj). Také řada reálií odpovídá: narážení na kůl, majetek zrádce připadne státu, rozloha královského paláce, atd.
Problém: Ester by měla být královnou v 7 - 12 roce vlády Xerxa. Jeho žena se však jmenovala Amestris. Královny museli být vybírány ze sedmi vznešených rodin, což by vylučoval výběr židovky. Ale existovaly doložené výjimky (sama Amestris z této rodiny nepocházela).
Xerxes vládl 486 -465. Jeho manželka Amestris (snad Vaští) jej doprovázela na výpravě do Řecka. Na cestě domů vzbudila prý jeho hněv, když zabila matku jedné z králových milenek. Vyvolala tím téměř povstání. Xerxes se s ní dal rozvést a hledal náhradu. V době vlády svého syna Artaxerxa se Amestris znovu dostala k moci jako královna matka - je zřejmě královnou podle Neh 2,6. Ester by ovšem musela zemřít brzy po událostech popsaných v této knize.
Ráz celé knihy je však perský. Z Herodota známe několik analogických situací, které se objeví i v knize Ester: Perský král prý nemohl nevyhovět přání své manželky, jestliže bylo předneseno při slavnostní příležitosti. Toho využila manželka krále Xerxa, aby se pomstila matce královy milenky. Podobný trest jaký stihl Hamana - naražení na kůl, stihl i perského místodržícího, který špatně informoval krále a neřekl mu vše a chtěl tak získat cizí majetek.
Kniha je napsána po smrti krále Achašveóše, který bývá ztotožněn s králem Xerxem, tj. události se staly po roce 465. Někdy bývá za autora považován přímo Mordokaj. Est 9,20 a 32 - je napsána tak, aby mohla být vložen do královských análů, to by vysvětlovalo vynechání Božího jména.
Haman
je vylíčen jako pověrečný člověk. Proto čekal na vhodné datum krveprolití tak dlouho a stalo se mu to osudné.Také kůl vysoký 25 m je typický pro zpupného člověka, stejně jako částku 10 tisíc talentů (cca miliarda) kterou nabízí králi.

Historické problémy. Podle Est 2,5 byl Mordokaj zajatcem z roku 597 - pak by musel v době krále Xerxa být už 120 let stár. Ale text může mít na mysli jeho pradědečka Kíše.
Je divné, že by Xerxes by dal příkaz k vyhlazení židů. To se neshoduje s politikou perských králů. Stejně tak by asi nedovolil pobití mnoha tisíc příslušníků svého národa.
Kniha však zrcadlí vzpomínky na pogromy. Mnoho podobných událostí je tu zhuštěno do jedné, která končí zázračným zachráněním. Proč je však zařazena právě do doby perské? Byla to doba relativní svobody. A přece i v této době byl lid ohrožen. V období klidu může být nebezpečí záludnější. Proto je kniha i varováním. Zápas se neodehrává na svaté půdě, ale v diaspoře. I zde je však Hospodin vysvoboditel !
V dnešní podobě je kniha svátečním příběhem ke svátku púrím. Toto slovo, se však vyskytuje až v uzávěru 9,26, je však již dříve vysvětleno jako los. (3,7). Pravidelný svátek se z tohoto vyprávění mohl teprve postupně vyvinout. Někteří chápou Ester jako pokus přesadit příběh exodu z Egypta do prostředí perské diaspory a svátek velikonoc nahradit novým svátkem púrím.


Literární žánr

Původně chápáno jako historické vyprávění. Dnes tu vidíme spíše román, který historicky věrně líčí situaci židovské menšiny v perské diaspoře. Samotný děj je asi románově vymyšlen. Jedná se o novelu, tedy krátkou historickou povídku. Jiní mluví o historizujícím mudroslovném vyprávění. Záměr vyprávění jistě není v historickém líčení. Vrcholem je, když Ester kvůli záchraně Židů riskovala život: 4,11-17. Problematická je výzva k zabití nepřátel v Est 9. Odpovídá však době.
Vazba na ostatní biblické knihy:

1/ Kniha je poznamenána mudroslovnou tradicí
2 / skryté Boží jednání má také příběh o Josefovi a Davidovu nástupnictví
2/ podobnost s příběhem exodu a příběhem Josefovým (má dokonce jazykové podobu)
3/ Protihráči Haman a Mordokaj se zrcadlí staré nepřátelství - viz nedokončené motivy
Kniha je poznamenána mudroslovnou tradicí:
Objevuje se řada souvislostí s mudroslovnou literaturou - kde také chybí zájem o Boha samotného, o smlouvu a kult a převažuje soustředění na člověka a praktické otázky života. Chybí odkazy na minulost a výhled do budoucnosti. Chybí zde také typicky židovské národní motivy: zaslíbená země a zvláštnosti židovského zákona a způsobu života. Ester ani Mordokaj se v běžném životě ničím neodlišují. Motivy z knihy Ester, např. nadměrné pití alkoholu, nebezpečí pýchy a umění, jak se chovat před králem, jsou typické např. pro témata knihy Přísloví. V hebrejském kánonu je Ester zařazena ve Spisech, kde jsou poetické a mudroslovné knihy.
Podobnost s příběhem exodu a příběhem Josefovým (má dokonce jazykové podobu).
Přesto jsou zde i paralely k dřívějším událostem Izraele: Určitá podobnost s vyjitím z Egypta. Oba příběhy se odehrávají v cizině, na královském dvoře, je tu smrtelné nebezpečí, je zde vysvobození a pomsta nad nepřáteli a pak ustanovení slavnosti. Ester i Mojžíš jsou adoptováni, oba skrývají totožnost, nepřátelé jsou Amálekovci. Na druhé straně je tu i mnoho rozdílů. Mojžíš nepůsobí skrze stávající vládu, ale proti ní - kdežto Mordokaj využívá úřední pečeť. Cílem exodu je uniknutí, v knize Ester zůstávají židé žít v zemi a získají trvalý pokoj. Ester zachrání život králi, v Exodu je král potrestán a zahuben.
Lepší paralela je k příběhu o Josefovi. Oba příběhy mají stejnou strukturu, židovský hrdina získá vysoké postavení v cizím prostředí a stane se nástrojem záchrany. Oba králové nemohou v důležitou chvíli spát, Josef i Mordokaj jsou odměněni a jedou městem v královském rouchu. Rozdíly: u Josefa chybí nepřítel, který by židy ohrožoval, pokud nemyslíme hlad.
Literární technika:
Autor má zálibu v ironii, satiře a opakování motivů a stupňování dějového napětí
Ironie:
jsou tu časté zvraty v jednání. děj často vyústí v opak očekávaného výsledku ( 9,11.22.25).
Tomu se říká peripetie ( dějový zvrat).
I: Achašveróš chce ukázat svou moc, ale není schopen zvládnout ani svou ženu.
II: Haman chce zničit Mordokaje a židy, ale nakonec zničí jen sebe a svou rodinu.
III: Kůl, na který chce Haman pověsit Mordokaje, se stane nástrojem jeho vlastní popravy.
IV: Edikt má přinést židovské bohatství Hamanovi, ale nakonec se naopak Hamanovo bohatství dostane do židovských rukou.
V: Haman líčí scénář svého oslavení, myslí na sebe, ale musí tuto poctu prokázat Mordokajovi.
VI: Losy, které určí den zkázy židů se změní na den jejich vítězství
Tento poslední zvrat je podle mého názorů hlavní a nosnou myšlenkou knihy. Babylonské losy jsou bezmocné a je možné je zvrátit osobní statečností a důvěrou v Boha. Svět a lidský život není v rukou božských losů a osudu, ale rozhodující slovo má Bůh, který skrze lidi pomáhá svému lidu.

Satira
: proti Peršanům - zvláště jejich mužům. Hlavní slovo v celém příběhu mají ženy: Vašti, Ester, Zereš. Král neví, co se v jeho říši děje.
Opakující se motivy
: pití a hodování, předměty odívání, role platnosti zákona.
Hodně motivů se opakuje se dvakrát:
dvakrát Ester předstupuje před krále, dvakrát zve krále s Hamanem na hostinu, dva dny pro pomstu
K napětí dochází díky kontrastu mezi protihráči, díky paralelnosti dějů, kromě toho se používá zatajování (židovský původ Ester), prodlužování ( dvojí hostina) a zrychlování vyprávění ( okamžitá poprava Hamana).
Kniha líčí několik dějů, původně možná nezávislých, které umně propojí dohromady: nahrazení neposlušné královny ženou, která byla vybrána z lidu. Potrestání viníka stejným způsobem, jaký připravoval svému protivníkovi. Splnění králova slova královně - den nebezpečí se stane dnem vítězství. Pozoruhodné jsou charakteristiky s nimiž autor vykreslil hlavní postavy. Jinak kniha nepřekročila svou dobu - epigonství.


Teologické poselství:

Tématem knihy je ukázat podivuhodnou Boží svrchovanost. Jméno Bůh se sice nevyskytuje, ale příběh je postaven na hromadění zvláštních náhod, které vrcholí na začátku 6. kapitoly, kdy král nemůže spát a nechá si číst kroniky a zde si připomene dávný čin Mordokeje a odmění se mu.
Hlavní postava příběhu není zmíněna, ale Boží přítomnost je zahrnuta a předpokládána v celém příběhu. Jde o jakési „Boží inkognito“. Kupící se náhody jsou výrazem Boží vlády nad dějinami a jeho péče o vlastní lid. Autorovi se podařilo napsat knihu, která od začátku pojednává o Božích činech a Boží vládě, aniž je jméno Boží jedenkrát zmíněno! Pro židy v diaspoře a v následujících staletích to znamenalo velikou útěchu a jistotu. Poznali, že Boží činy v dějinách mohou být skryté. Až dosud měli zkušenost s Bohem který jednal veřejně a transparentně. Králové, kněží a proroci se ho veřejně dovolávali. Ale zde, i když není zmíněn obětní kult ani chrám, ani zaslíbená země ba dokonce ani modlitby (pouze půst) - Bůh přesto jedná. To znamená, že i když mnohé Boží záměry nechápeme a nevidíme, nic na světě není z jeho dosahu. Boží svrchovanost a to je důležité, však nemá fatální rysy. Bůh počítá s lidskou poslušností a statečností. Kniha se připojuje k textům, které podivuhodně spojují lidskou odpovědnost a Boží pomoc.
Ester 4,13-14: Mordokaj však vzkázal Esteře: "Nedomnívej se, že v domě králově vyvázneš životem, jediná ze všech židů. Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato."

Obsahuje i proroctví, vložené tentokrát do úst manželky Hamanovi:
Est 6,13::Vypravoval své ženě Zereši a všem svým oblíbencům všecko, co ho potkalo. I řekli mu jeho mudrci a jeho žena: "Je-li Mordokaj, který je počátkem tvého pádu, původu židovského, nic proti němu nezmůžeš, ale podlehneš mu."


Nedokončené záležitosti:

Kniha Ester ve skutečnosti není izolována od ostatních biblických knih ale navazuje na ně.
Jde zejména o konflikt mezi Izraelem a Amálekem. Mordokaj je Benjamínovec z rodu Kíšova, Saulova otce Est 2,5 5:Na hradě v Šúšanu byl jeden žid jménem Mordokaj, syn Jaíra, syna Šimeího, syna Kíšova, Benjamínec. Byl přestěhován z Jeruzaléma s přesídlenci, kteří byli přestěhováni spolu s judským králem Jekonjášem, kterého přestěhoval babylónský král Nebúkadnesar.
Haman je potomek Agaga (3,1), amálekovského krále, proti němuž právě Saul bojoval (1S 15). Tento boj probíhal od doby exodu
Ex 17,16:Řekl totiž: "Je vztažena ruka nad Hospodinovým trůnem. Hospodin vyhlašuje boj proti Amálekovi do posledního pokolení."

Izrael je pověřen, aby vymazal památku Amáleka zpod nebes
Dt 25,17-19: Pamatuj, co ti učinil Amálek, když jste táhli z Egypta. Střetl se s tebou na cestě a zničil ti zadní voj, všechny churavé za tebou, když tys byl ochablý a unavený; a nebál se Boha. Proto až ti Hospodin, tvůj Bůh, dá odpočinutí ode všech tvých okolních nepřátel v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, abys ji obsadil, vymažeš památku Amálekovu zpod nebes. Nezapomeň!
Ex 17,14: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Zapiš na památku do knihy a předej Jozuovi, že zcela vymažu zpod nebes památku na Amáleka.".

Saul dostal tento příkaz (1S 15), ale neposlechl. To se nakonec stane důvodem jeho porážky a ztráty dynastie
1S 28,18: Hospodin učinil, co prohlásil skrze mne: Hospodin vytrhl království z tvé ruky a dal je tvému bližnímu, Davidovi. Žes neuposlechl Hospodina a nestal se vykonavatelem jeho planoucího hněvu proti Amálekovi, za to ti dnes Hospodin udělá toto: Spolu s tebou vydá Hospodin do rukou Pelištejců též Izraele.
Zítra budeš ty i tvoji synové u mne. Také izraelský tábor vydá Hospodin do rukou Pelištejců."

Jakýsi Amálekovec bude později tvrdit, že Saula zabil (2S 1,8). Izrael bojuje s Amálekem ještě v 1Pa 4,43.
Konflikt mezi Saulovými a Agagovými potomky ( tj. Mordokajem a Hamanem) je tedy pokračováním odvěkého nepřátelství mezi Izraelem a Amálekovci. To vysvětluje, proč chce Haman rozšířit svou pomstu na všechny Židy.
Hamanův příkaz vyhladit židy je ve skutečnosti snahou učinit Izraeli, co Saul neučinil Amálekovi. Když se situace změní, Židé dostanou svolení pomstít se nepřátelům, ale neplení jejich bohatství (9,10.15). Tentokrát židé neučiní stejnou chybu jako Saul. Izraelův pokoj je vázán na zničení Amálekovců. (Dt 25,19). Když židé splní tento úkol mají pokoj od svých nepřátel ( Est 9,22).
Kniha Ester je tedy pokračováním zápasu, který začíná v zaslíbené zemi. Ani zde však není definitivně dokončen - to se stane až přijde Mesiáš.
Velká část knihy je věnována vztahu Židů a pohanů. Je psána pro poexilní posluchače, kteří prošli zkušeností, kdy Izrael musel čelit postupně nadvládě Asyřanů, Babyloňanů a Peršanů. Židé však pod nadvládou cizích vládců nemusí být servilní k pohanským mocnostem a bohům, ale mohou vést klidný život a zůstat Hospodinovým lidem. Tváří v tvář různému ohrožení, které se později ještě mnohokrát opakovalo (pogromy, antisemitismus, holocaust), zvěstuje kniha Ester trvalou naději, že osvobození pro Židy přijde. Národ bude žít i v cizině, protože cíl jejich vyvolení nebyl zmařen.
Z křesťanského pohledu zde není ohrožen jen národ židů, ale v sázce je i příchod Mesiáše syna Davidova. Kniha Ester ukazuje, že přes mnohé zmatky a lidskou pýchu, Bůh dbá na to, aby svět směřoval k příchodu jeho Syna, který zruší přehradu mezi židy a pohany ( Ga 3,28). Boží plány kdysi visely na nitce lidské odvahy a statečnosti, ale zůstaly zachovány.

Židovské slavení svátků púrím

Zatímco čtení ostatních svátečních svitků je spíše druhotného, kniha Ester je spíše zdůvodněním svátku jako takového. Zdůvodňuje posvátnost tohoto dne. Svátek se slaví 14 dne adaru , tj. poslední den v měsíci a když se vkládá přestupný měsíc, pak v měsíci třináctém. Je to poslední úplněk v roce!
Svátky púrím se slaví zjara. Při nich se věší symbolicky Haman, podobně jako se u nás topí zjara smrtka (Zima). Jméno Hospodin se prý v knize nevyskytuje, aby rozjaření účastníci při proklínání Hamana omylem nevyslovily jméno Boží.
Je to nejradostnější den židovského roku. Všichni se mohou oddat plnému veselí. Karnevalové průvody s maškarami. Je možno pít až člověk nepozná proklínání Hamana od velebení Mordokaje. K svátku patří neodmyslitelně výslužky přátelům a dary chudým
Kniha se čte dvakrát: večer a pak ještě ráno při četbě z tóry. Také ona podobně jako tóra se smí číst pouze ze svitku, sloupce zprava doleva. Někde je dokonce zvykem číst knihu dva dny: 14. a 15. den - tak např. v Jeruzalémě, v Praze.
Vzhledem k tomu, že kniha se nedá historicky ověřit, je závěr spíše než krveprolitím, projevem touhy po potrestání nepřátel judských. Je to fiktivní odplata, která má uspokojit touhu po pomstě.
Už v talmudu je však obsažena myšlenka, že knihy a svátek budou vzbuzovat nepřátelství proti židům.
Kniha Ester je ze všech knih nejvíce nacionalistická a chybí obecně lidské motivy jako v ostatních biblických knihách. Příliš hledí jen na judské a nebere ohled na druhé. Boží jméno je úmyslně vynecháno, podle tradice proto, aby náhodou někdo nezlořečil Hospodinu místo Hamanovi. Ale již starý řecký překlad v LXX Boží jméno dosazuje a to nejen v dodatcích ( modlitby), ale i v textu: Est 2,20c, 66,1a 6,13f
Kniha nesloužila jen židům ale také křesťanům, ne však k trpělivosti, ale ke statečné a cílevědomé sebeobraně. Dnes se zdůrazňuje, že nejde tolik o nenávist jako o odpor proti útisku slabých.
Knihu Ester zpracoval jako hru Max Brod, jako hudební oratorium Händel, obrazy Tintoreto, Rubens, Rembrandt a Veronese.
Existuje také mnoho paralel mezi Ester a příběhy Tisíce a jedné noci.

RSS kanál

Syndikovat obsah