Soudců

Hned na začátku je patrný rozdíl od knihy Joz. Není tu jednotící postava, ani mezi nimi není výrazná kontinuita. Není tu jednotné ztvárnění jako v Joz.

Nedostatek jednotné koncepce však není neschopnost autorů či redaktorů, ale zrcadlí se tu jejich představa o této době. Mezi obdobím přísného vedení za Jozua a začátkem království je období, kdy si každý dělal co chtěl. Sd 17,6 6:V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné.
Konali ovšem i to, co je zlé v očích Hospodinových
2,11-13:Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích, a sloužili baalům. Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země. Chodili za jinými bohy, za božstvy těch národů, které byly kolem nich, a klaněli se jim. Tak Hospodina uráželi. Opustili Hospodina a sloužili Baalovi a Aštoretě.

Zde má původ vše, co na ně doléhá.
Obsazení Palestiny byl dlouhodobý proces. Kmeny jen těžko uhájili svá přidělená území. O těchto bojích vypráví knihy Soudců. Izrael tvoří náboženský svaz 12 kmenů kolem truhly smlouvy. Nemá krále, zatímco Edom, Moab a Amón už jsou monarchie. Keneanci také mají pevný systém: každé město má svého krále.
Izrael je ohrožován ve své existenci tím, že ztratí svou jedinečnost a tedy smysl a důvod Boží pomoci. Nemá krále, ale v ohrožení dostává od Boha člověka, Duchem Božím obdařeného vůdce, který je Bohem povolán. Něco podobného bychom u jiných národů sotva našli.
Je to doba cca 1050 př. K. Byla velice neklidná, nejedno město bylo v tu dobu zničeno. Ale je to víc boj náboženský než fyzický. Ničí se hlavně svatyně a jejich modly.
Počet soudců odpovídá 12 pokolením. Působili zřejmě na různých místech současně. Dílčí kmenové tradice byla rozpracovány a časově rozvolněny. Opačně než kniha Jozue (ta zhušťuje).
Při líčení doby soudců nepůjde o časový sled událostí, ale o to, že se pravidelně střídá odpadnutí, nouze, návrat a záchrana. Neposlušný Izrael doby Sd se porovnává s poslušným Izraelem doby Joz, alespoň po určitou dobu smí Izrael zakusit zaslíbený pokoj.
Baalismus
je náboženství přírodní. Božstvo je výrazem a zárukou plodnosti. Tehdy bylo všechno závislé na plodnosti polí, stád a žen. Baal = Vlastník, Pán, božský milenec. Posvátný sňatek boha a bohyně, který zajišťoval plodnost. Když Izraelci obsadili zemi, přešli k zemědělství a byli náchylní přijmout i zemědělské kulty. Toto uctívání chtěli spojovat s vírou ve svého národního boha - to však není v jahvismu možné.
Oz 2,18 V onen den, je výrok Hospodinův, budeš ke mně volat: "Můj muži", a nenazveš mě už: "Můj Baale".

Důsledkem odpadnutí k baalismu bylo, že se dostali do područí některého z okolních národů. Jimi Hospodin zkoušel Izrael. Ohrožen byl většinou jeden kmen, ostatní se ho však měli zastat. V sevření si Izrael uvědomoval, že opustil Hospodina a volal k němu o pomoc. Hospodin jim pomáhal skrze soudce - zachránce.
Postava soudce je zajímavá tím, že jí chybí rodový původ. Je volán k jednorázovému úkolu, obdarován Božím duchem, sjednotí lid k boji a zažene nepřátele. Pak opět ustoupí do stínu. Tím dává najevo, že síla nebyla z něho, nýbrž od Hospodina. Pokud jim i dál zůstává funkce soudců, jde již o soudní úřad. Rozsuzovali, nač nestačili kmenové rady starších
Vyprávění jsou různého druhu. Vybočuje pouze seznam malých soudců (10,1-5 a 12,7-15) - uprostřed něho je delší vyprávění o Jiftáchovi, který mohl být počítán mezi obě skupiny: velké i malé soudce. To možná vedlo k přenesení titulu soudce také na charismatické zachránce - vysvoboditele. Malí soudci se věnují skutečnému souzení a rozhodování v nesnadných případech. Příběhy o Gedeónovi a Abímelekovi obsahují silné protikrálovské rysy. Kapitoly 17-21 naopak ukazují anarchii a chtějí vyzdvihnout potřebu království.
Přehled:
12 soudců oblast čin odkaz
Otníel
jih země ( rod Kálebův) dobyl kenaanské město 3,7-11
Ehúd
Benjamín zabil krále moábců Eglóna 3,12-30
Šamgar
zabil 600 pelištejců 3,31
Debóra
a Bárak Neftalí porazila Kenaance, Siseru kap. 4-5
Gedeón
Manases zničil modly, porazil Midjánce kap 6-8
Tóla Isachar vládl 23 let 10,1-2
Jaír Zajordání měl 30 synů, 30 měst, 30 oslic 10,3-5
Jiftách
Zajordání porazil Amónce, oběť dcery 10,6-12,17
Ibsán Juda Měl 30 synů a 30 dcer 12,8-10
Elón Zabulón soudil 10 let 12,11-12
Abdón Efrajim 40 synů a 30 vnuků, 70 oslic 12,13-15
Samson
Dan názír, proti Pelištejcům kap. 13-16

7 velkých soudců
- tištěno tučně (vojenské akce navenek) a 5 malých (spíš vnitřní politika, soudní praxe),
Jeftách plní obě funkce


Hrubé členění knihy:
Úvod: 1,1- 2,5
Materiál o soudcích 2,6-16,31
Přídavek 17-21
Podrobnosti:

1 Juda je vylosován, aby vytáhl proti Kenaancům, se Šimeónem dobývá území, Jeruzalém, Chebrón
pak další kmeny, provází je úspěchy i neúspěchy,
stereotypní sdělení - Kenaance nevyhnali, nedovedli obsadit nížinu, neměli železné vozy
Emorejci dokonce vytlačili kmen Dan, není tu žádná vůdčí postava
2 verše 1-5 deuteronomistickým jazykem (Ex 32,20-33. 33,2)
řeč posla: „staly se vám osidlem“ (srovnej už Joz 23,13), chybí však ohlášení o vyhnání ze země
11-19 „program“ doby soudců:
Izraelci opustili Hospodina, uctívají jiné bohy, Bůh se hněvá, vydá je nepřátelům,
Izraelci křičí o pomoc činí pokání. Hospodin dá povstat soudcům, kteří je vysvobodí.,
následuje několik let míru.
Smlouva byla porušena ze strany Izraele, neobsadili celou zemi a proto musí čelit útokům nepřátel
3 verše 1-5 :Tyto pronárody ponechal Hospodin, aby jimi zkoušel Izraele, totiž všechny ty, kteří nepoznali žádné boje o Kenaan, aby je izraelská pokolení poznala a naučila se bojovat, ti totiž, kteří předtím boj vůbec nepoznali: ponechal pět pelištejských knížat a všechny Kenaance i Sidóňany a Chivejce, kteří obývali Libanónské pohoří od hory Baal-chermónu až po cestu do Chamátu. Ti zůstali, aby byl skrze ně Izrael zkoušen, aby se ukázalo, budou-li poslouchat Hospodinovy příkazy, které přikázal jejich otcům skrze Mojžíše. Izraelci tedy sídlili uprostřed Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. Brali si jejich dcery za ženy a své dcery dávali jejich synům a sloužili jejich bohům.
vzorová scéna deteronomisticky zpracovaná

7-11: Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích.. Zapomněli na svého Boha Hospodina a sloužili baalům a ašerám. Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem a vydal jej napospas Kúšanovi Rišátajimskému, králi aramského Dvojříčí. Izraelci otročili Kúšanovi Rišátajimskému osm let.
I úpěli Izraelci k Hospodinu a Hospodin jim povolal vysvoboditele, aby je vysvobodil, Otníela, syna Kenazova, mladšího bratra Kálebova. Na něm spočinul duch Hospodinův a on se ujal soudu nad Izraelem. Vytrhl do boje a Hospodin mu vydal do rukou aramejského krále Kúšana Rišátajimského. Na Kúšana Rišátajimského mocně dolehla jeho ruka. Země pak žila v míru po čtyřicet let, dokud Otníel, syn Kenazův, nezemřel.

3,7-11 Otníel , synovec Kálebův, vítěz nad syrským ( aramejským) králem Mouřenínem Dvojhanebným (přeznačené jméno) - podobná historie je už v Sd 1,13
3,12-30 Ehúd - vysvoboditel od Moábců, je levák a zabije krále Eglóna dýkou, vyšel záchodem
Ehúd je postižený člověk a přece si Bůh může použít i slabého ke svému vítězství
3,31 Šamgar - proti Pelištějcům, nic bližšího o něm nevíme

4 Debóra a Bárak ( Blesk) proti proti Síserovi, (kenaancům) Debóra povolává Báraka, hora Tábor
útok začíná na prorocký příkaz, připomíná vítězství nad Egyptem, vozy jsou zastaveny
Sísera se uchýlí do stanu ženy, věštkyně, o bitvě se mnoho nedovíme, pouze to, že Jáel zabije Síseru
Nepatřila k Izraeli, ale na rozdíl od svého manžela se k němu připojila, Sísera se dal oklamat, Hospodin opět vítězí skrze slabého a zdánlivě bezbranného člověka
5 Debóřina píseň (5)
velmi stará, jedna z nejstarších hebrejských památek, není to píseň vítězů, ale oslava Hospodina,
podklad kultického dramatu, nástup dobrovolníků do boje, názírové, Hospodin sám vede boj.
Boje se účastnily kmeny: Efrajim, Benjamínci a Manases, Zabulón, Isachar, Neftalí
Dalších šest kmenů se však váhalo - kletby pro město Meróz, které se boje nezúčastnilo

6 Gedeón, proti Midjáncům, kteří podle Nu 31,1-20 měli být už vyhlazeni, ale znovu se vzmohli,
lupiči z pouště, kteří ničí úrodu a používají velbloudy, Izraelci se před nimi skrývají v děrách
Boží posel vybízí Gedeóna, ten dělá nejprve pořádek ve vlastní rodině, boří oltář Baalův
Povolává kmeny do boje: Manases, Ašer, Zabulón, Neftalí - žádá si znamení pomocí ovčího rouna
7 před bojem provede Gedeón výběr bojovníků,
bázliví mohou jít domů - nakonec jen tři sta, kteří nesklonili kolena před Baalem potoka, z kterého pili
malý počet znamená, že si nikdo nemůže přivlastnit zásluhy, vítězství je Hospodinovo
noční sen o ječném chlebu (horší chléb) - znamená, že Midjánci mají strach z Izraele,
noční útok se džbány a pochodněmi způsobí zmatek, neizraelci se v noci báli démonů
8 Efraim se zlobí, že nebyl povolán do boje a ke kořisti, pronásledování nepřátel v Zajordání
Gedeón ztotožněn s Jerubaalem, odmítá být králem, protikrálovský rys
s efódu ( kněžské roucho) se stává modla
9 Abímelek - první, kdo se pokusí o založení monarchie je Gedeónův levoboček, Abímelek.
chce se stát králem v Šekemu, pobíjí své bratry - 70 mužů
proti němu Jótamova bajka, za krále se hodí, kdo se nehodí k ničemu lepšímu.
Dobývání Šekemu, smrt Abímeleka. Zemře rukou ženy, hodila po něm mlýnský kámen
10 Tól a Jaír - 2 „malí“ soudci, 30 oslic
10,6 -12,7 Jiftách (Jefte), výjimka, napadené kmeny si ho najaly proti Amonovcům,
byl to zbojník, nemanželský syn, vyhnaný lidmi, ale povolaný Hospodinem
učiní nemoudrý slib - obětovat prvního, kdo mu vyjde vstříc po vítězné bitvě
pověst o obětování vlastní dcery vznikla zřejmě zhistorizováním svatebních obřadů
bratrovražedný boj s uraženým Efrajimem, poražení se prozradí podle nářečí, neumí vyslovit Š
12,8-15 3 malí soudci: Ibsán, Elón, Abdón

13-16 Samson - osamělý bojovník proti Pelištejcům - mořský národ, technická převaha ve výrobě železa vyprávění tvoří svět sám pro sebe. Samsonovy aktivity na pomezí Pelištejců nemají mnoho společného
s osudem celého Izraele. Těžko soudil celý Izrael. Spíš si dělal co chtěl.
Od dětství zasvěcený Bohu, úžasná síla, ale slabý v pokušení, končí v potupném zajetí, v hodině smrti zůstává bojovníkem, jeho dílo dokončí David. I hříšník může být vysvoboditel.
13 Samsonovo narození z neplodné matky, celoživotní názír, poučení od Božího posla
14 - svatba z Pelištejkou, hádanka o lvu, podveden
15 boj - ničí úrodu nepřátel, pobíjí je oslí čelistí
16 - pokoření Gázy ( předobraz vzkříšení), vyzrazení tajemství, zrada,ponížení, poslední vítězství

17-21 Přídavek
: dva příběhy o anarchii a rozkladu, vše směřuje ke vzniku a potřebě království

I. 17-18 - falešná svatyně v Dan
kmen Dan z vlastního rozhodnutí opouští přidělenou zemi a stěhuje se na sever
Cestou objeví soukromou svatyni statkáře Míky, který si udělal modlu ze zlata, které ukradl své matce.
Danovci mu odlákají kněze, odnesou modlu a vybudují novou svatyni v Dan.
Jejich veleknězem se stane potulný kněz, Mojžíšův vnuk (18,30),
zničí přitom pokojné město - snaha využít Boha ke svým potřebám a cílům
smyslem vyprávění je ukázat na nepřijatelný původ svatyně, kterou později používal severní Izrael

II. 19-21 občanská válka proti Benjamíncům,
provinili se proti zákonu pohostinnosti a mravní zvráceností
neznámý lévijec přijme manželku, která mu byla nevěrná a vrací se s ní z Betléma do svého domu,
tchán ho marně zdržuje, v Gibeji je žena znásilněna a ponížena. Benjamínci však odmítají vydat viníky.
To naznačuje, že se s ostatními kmeny vnitřně rozešli a propadli kenaanskému způsobu života.
Je vyhlášena trestná výprava. Izrael nejprve prohrává a teprve ve třetí bitvě vítězí.
Kmen Benjamíin je zcela zdecimován, pro 200 zbylých mužů nejsou manželky,
unesou je nakonec těm, kteří se trestní výpravy neúčastnili.
Přesto, že je kmen Benjamin nejmenší, vzejde z něho první král Saul, vrátí se ze zajetí,
pochází z něho i apoštol Pavel.






Dějiny doby soudců:

Kniha Sd líčí dobu velmi nesnadnou a divokou. Izrael je ve stálém ohrožení navenek i uvnitř. Je to přechodná doba mezi patriarchální kmenovou formou, kdy vše rozhoduje rada starších a královstvím, v kterém je moc soustředěna do jedněch rukou. Dosud neexistuje stálá instituce, která by vykonávala soudní moc. V zemi panuje anarchie. V dobách ohrožení je třeba vůdců, bojovníků. Jejich vítězství však není využito k trvalé vládě a soustředění moci. Někteří to výslovně odmítají, ačkoli jsou o trvalou vládu žádáni. Jakmile je nepřítel zahnán, Izrael se vrací ke svým stanům tj. domů. Také soudce - hrdina jde domů, aby se staral o svá stáda a pole.
Je to kniha o mladých a odvážných lidech. V boji na život a na smrt má své místo i drzost a krutý žert a také své místo tu má válečná lest. V příbězích se zrcadlí syrovost té doby a nelze na ni uplatňovat dnešní morální kriteria.
Povolání soudců se děje pokaždé jinak. Poprvé slyšíme o zmocnění Duchem Božím. Je to síla, kterou neumíme vysvětlit z lidských zdrojů. Bůh takto bezprostředně zasahuje do děje skrze vybrané lidi. Lidé jdou za synem obyčejného sedláka, který se promění v bojovníka. Kniha soudců tak ukazuje, že Bůh nepotřebuje instituce. Je třeba dát prostor svobodnému působení Ducha svatého.
Na začátku knihy čteme, že došlo k přerušení kontinuity. Nová generace nic nevěděla o Hospodinových skutcích pro Izrael (2,10). Od exodu až po obsazení země slouží postavy Mojžíše a Jozua jako jednotící pouto. V další době žádná taková postava neexistuje. Objevuje se jiný druh podání: hrdinská pověst, která se soustředí na jednu osobnost, o jejichž činech (činu) vypráví. Obraz je méně jednotný, ale historická půda se zdá být pevnější. Příběhy jsou syrové, nevymyšlené, méně teologické
Celá doba je zpětně hodnocena negativně. Schází jednotící síla království, takže si každý dělá, co chce. Vychází se z předpokladu, že Izrael jako celek již existoval a scházelo mu pevné a jasné vedení. Ale ve skutečnosti asi Izrael jako celek ještě nebyl vytvořen a tvoří ho víceméně samostatné kmeny.
Středem líčení jsou zachránci, ale vždy jde o konflikty regionální. Ehúd zavraždí moábského krále Eglóna a vytáhne do boje proti Moábcům - předmětem boje jsou jordánské brody. Boje se účastní se pouze Benjamínci a Efrajimci. Čin soudce Šamgara je akcí jediného muže, který se postaví Pelištejcům. Gedeónův boj proti Midjáncům se týká Manasesa a severních kmenů: Ašer, Zabulón, Neftalí. Efrajim je pozván až opožděně. Jiftách bojuje proti Amónovcům pouze v Zajordání.
Jen jednou jde o větší celek: bitva na Jezreelské rovině, kde vůdčí roli hrají Debóra a Bárak. Nepřátelé nepřicházejí zvnějšku, ale jde o kenaanského krále. Boje se účastní Zabulón a Neftalí, ale později se rozšiřuje na většinu severních kmenů. Kritizovány jsou kmeny, které se neúčastní- zajordánské: Rúben, Gád, Dan a Ašer.
Postavy zachránců vystupují spontánně, v akutní nouzi. Jejich úřad nemá charakter instituce a není mezi nimi žádná souvislost. Jsou to charismatičtí vojevůdci. Jejich funkce spočívala ve svolání a vedení válečné pohotovosti, tj. všech bojeschopných mužů. Zachránce se zmocňuje Duch, má osobní autoritu, která však nevychází z tradice ani stálého úřadu.
Války se nazývají svaté, protože je nevede Izrael, ale Hospodin pro Izrael. Jsou to tedy Hospodinovy války.
Zachránci bývají označování jako velcí soudci. Celkem je jich 12.
Kromě toho je tu seznam Malých soudců ( 10,1-5)- zdá se že zde jde o kontinuální úřad a každý měl nástupce. Mohlo jít o seznam, který se týká jednoho města či oblasti. Funkce úřadu není zcela jasná. Soudit znamená soudní pravomoc a správní úkony. Mohlo však jít také o vládu.

RSS kanál

Syndikovat obsah