Červený kostel má letos 150 let

V roce, v němž se slaví pětisté výročí světové reformace, stojí za připomenutí i výročí, které má nejznámější stavba brněnských evangelíků, Červený kostel. Byl postaven před 150 lety a slavnostně otevřen 25. srpna 1867.
Otiskujeme výňatky ze dvou příspěvků, které náš časopis přijal či převzal a otiskl už před deseti lety (v listopadu a prosinci 2007), pokud však mají připomenout letošní výročí, neztratily nic na vhodnosti a ceně.

Prvním byl článek Věry Doleželové – obsažná, poučená, přesná a krásně napsaná studie o stavbě a otevření kostela. Sestra Věra Doleželová v ní zpracovala údaje z dobových materiálů, městských a církevních písemností.

Druhý příspěvek byl přetištěn z reformovaného časopisu Hlasy ze Siona vydávaného Heřmanem z Tardy. Šlo o ročník VII, číslo 18, které vyšlo v Hořátvi 14. září 1867 a na titulní straně přineslo dobové svědectví o brněnské slavnosti otevření nového evangelického kostela.


Brněnský německý luterský sbor měl jednu zvláštnost ve srovnání s jinými tolerančními sbory u nás. Od samého začátku k němu patřilo několik velmi zámožných rodin. Brno bylo již v té době významným průmyslovým městem a někteří majitelé továren byli protestanté. Tato skutečnost pochopitelně ovlivnila i pozdější vybudování kostela.

Rok po vydání protestantského patentu, tedy již v roce 1862, zažádal evangelický sbor město Brno o bezplatné přenechání pozemku na stavbu kostela a následujícího roku, v květnu 1863, se již u moravského místodržitelství jednalo o povolení k stavbě.

Kostel se stavěl podle plánů známého architekta Heinricha Ferstela, jehož dílem je votivní kostel ve Vídni. Stavbu samu provedl významný brněnský stavitel M. Kellner, a to tak pečlivě, že při kolaudaci nebylo pražádných připomínek. Pisatel článku v Die Neuigkeiten mluví o staviteli Kellnerovi v superlativech: stavbu provedl nejpečlivěji, nejobezřetněji a nejvkusněji a udělal svému jménu a talentu, který dosvědčují i jiné velké stavby, všechnu čest. Jak uvedly brněnské noviny Die Neuigkeiten v neděli 25. 8. 1867, málo který kostel má krásnější polohu než nový evangelický. Zejména pohled Eliščinou třídou od Františkova (nynější Husova ulice a Denisovy sady) je přímo imposantní a také pohled od kostela k obelisku na Františkově.

Hlavní vchod do kostela zdobí velké gotické okno z pestrého skla. Nad vnitřním portálem lze číst slova z knihy Kazatel 4,17: „Bewahre deinen Fuss, wenn du zum Hause Gottes gehest, und komm, dass du hörest“ („Ostříhej nohy své, když jdeš do domu Božího, a přijď, abys slyšel“) – v kralickém překladu, a v ekumenickém překladu je to kniha Kazatel 5,1. Vpravo a vlevo od hlavního vchodu jsou věže, jimiž vedou schody ke zvonům a na kůr pro hudebníky. Nad hlavním vchodem je umístěn Lutherův znak vytesaný do kamene. Je to bílá růže v modrém poli, v růži je červené srdce a v srdci černý kříž. Každý, kdo vstupuje, má být upamatován na reformaci.

Zasvěcení kostela se konalo v neděli 25. srpna 1867. Brzo ráno zavlály z věže kostela prapory a girlandy uvité z květin. V 9 hodin zazněl z věže chorál „Hrad přepevný je Pán Bůh náš“ (ovšem německy). Svolával účastníky slavnosti do kostela. Mezi 9. a 10. hodinou vstupovali hosté do kostela pravým postranním vchodem, dámy v nádherných toaletách, páni ve fracích a s bílými kravatami. Manželka moravského místodržitele, svobodná paní von Poche, přišla již ve 3/4 na 10. Dámy usedly v lavicích vpravo, páni zaujali místa vlevo. Několik minut před 10. hodinou zazněl z věže znovu chorál „Ein feste Burg ist unser Gott“. Nyní se do kostela dostavili brněnský starosta a president říšské rady Dr. Karel Giskra, místostarosta Herlth, obecní radové a zástupci různých úřadů v čele s dvorním radou Vesselym. U postranního vchodu vpravo je uvítal kurátor sboru pan Staehlin a doprovodil do kostela k lavicím vlevo. Starostovi byli představeni někteří členové předsednictva Gustav-Adolfského spolku. Zatím se ke kostelu blížil od školy průvod 33 duchovních. U hlavních chrámových dveří byl místním duchovním slavnostně předán klíč od kostela. Po otevření prošel průvod středem kostela až k oltáři, na němž již hořely svíce. Mužský sbor přitom zpíval od varhan píseň „O heiliger Geist“ (O Duchu svatý). Duchovní se usadili vně apsidy vpravo, laičtí zástupci různých cizích evangelických sborů z předsednictva Gustav-Adolfského spolku vlevo. Potom promluvil moravskoslezský superintendent a.v. Samuel Schneider z Bílska.

Následovaly slavnostní bohoslužby s liturgií a kázáním místního faráře F. Schura, který jako první vystoupil na kazatelnu. Pokračovaly obvyklé nedělní bohoslužby a po nich byla vysluhována sv. večeře Páně pro duchovní a zástupce Gustav-Adolfského spolku. Tím skončila německá část slavnosti. Kolem jedné hodiny po poledni se shromáždilo v kostele veliké množství českých věřících z blízka a z dáli. Při české slavnosti se střídaly písně, kázání a modlitby. Na závěr vykonalo šest farářů ordinaci jednoho kandidáta bohosloví podle předepsaného řádu a česky. Při českých bohoslužbách bylo přítomno dvaatřicet duchovních. Kolem třetí hodiny odpoledne pořádal evangelický sbor slavnostní oběd v restauraci v Lužánkách. Zúčastnil se ho i brněnský starosta Dr. Giskra, který pronesl první přípitek, a to císaři Františku Josefovi I.

Věra Doleželová

150_let_CK.jpg

Brno. Dne 25. srpna zasvěcen zde byl nový kostel evangelické církve Brněnské augšp. vyzn. Duchovních správců přítomno bylo asi 40, mezi nimi superintendenti pp. Schneider, Beneš a Guneš. Přítomni byli slavnosti také zástupcové vysoké vlády, zastupitelstvo městské s purkmistrem Giskrou, ano i izraelský sbor byl zastoupen. Toliko jedna část nebyla zastoupena: Katolického kněze nebylo k spatření. Superintendent Schneider vykonal modlitbu u stolu Páně a službu posvěcovací. Hlavní kázání měl farář Schur na základě textu žalmu 118, 24. 25. Pak následovalo posluhování sv. večeře, a dopolední služby B. se skončily. O odpoledních službách B. měl české kázání farář p. Nešpor z Nosislavi na zákl. textu I. Mojž. 28, 17. před neobyčejně četným shromážděním. Mluvil velmi výmluvně a dojímavě. Potom ještě i superintendent Beneš zřídil k službě duch. správce p. Ludv. z Nagy, kand. bohosl., rodem z Vanovic a skončil srdečnou řečí celou tuto slavnost. Odpoledne byla společná hostina o kteréž rozličné kratší řeči slyšeti bylo, jednu také od známého Giskry, v které nejprvé připomenul, jak mnoho Brno evangelíkům co průmyslu a obchodu se týče děkovati má. Sbor evangelický v Brně jest prý znakem osvěty, humanity, pokroku a civilisace. „Veškerý obsah myšlének našeho času vztýčí se proti nesnášelivosti, proti potlačování svědomí, proti zotročení ducha.“ Na konec provolal „Hoch“ trojímu vítězství, vítězství tolerance a humanity nad intolerancí a fanatismem, vítězství svobody nad hrubostí surové moci a vítězství zákonité rovnosti nad historickými přednostmi a předsudky. Co těchto historických předností se týče, srovnáváme se s ním zajisté co záležitostí náboženských a sociálních se týče. Ano i co do národních a jazykových dáváme mu za pravdu, míní-li, že jeden národ nemá potlačovati druhého, ani jedna řeč druhé. Neb to také jest jedna z vymožeností reformace 15. a 16. století. Bohužel však že toho vítězství vidíme nyní pořád jen ještě skrovné počátky.

Hlasy ze Siona, 14. září 1867
(Ilustrace v textu – zdroj: Historické foto)

RSS kanál

Syndikovat obsah