Sborová neděle v Brně I

V neděli 5. února jsme se sešli na faře v sále Václava Pokorného. Po dobrém obědě, který pro nás uvařil Petr Goliáš, si více než sedmdesát účastníků vyslechlo přednášku sestry farářky Gabriely Horákové o duchovní službě v Armádě České republiky. Sestra kazatelka působí na základně ve Vyškově jako vojenská kaplanka. Jejím hlavním posláním je vnášet do vojenského života lidský a duchovní rozměr. Většina vojáků se sice k církvi nehlásí, ale mnozí jsou rádi, že mohou vést s kaplany osobní rozhovory a poradit se s nimi. Nepřímo se tak setkávají s Božím slovem a podporou.

Fotografie z předávání humanitární pomoci pro obyvatelstvo

V minulém roce strávila sestra Gabriela půl roku ve vojenské základně Bagram v Afganistánu, kde působila jako kaplanka pro 6. strážní rotu, kterou tvořili příslušníci 43. výsadkového praporu z Chrudimi.
Jako všichni vojenští profesionálové, i vojenští kaplani musí absolvovat základní vojenský výcvik, jehož součástí je výcvik se zbraní, ošetřování raněných, topografie i základní dovednosti pro přežití.

K úkolům vojenského kaplana patří být podporou svému veliteli a vůbec všem vojenským profesionálům, sdílet s nimi jejich radosti i starosti. Kaplan poskytuje individuální duchovní doprovázení, pořádá etické semináře a přednášky o náboženství v oblasti ozbrojených konfliktů, organizuje bohoslužby a obřady (například žehnání bojového praporu), svatby, pohřební rozloučení i křty. Kaplan se účastní velitelských porad, vyslovuje se k otázkám, které se týkají lidského rozměru služby vojáka a etiky. Je vázán zpovědním tajemstvím. V současné době působí v armádě více než třicet kaplanů.

Na základně Bagram měla sestra farářka k dispozici provizorní kapli, ve které konala bohoslužby a vysluhovala večeři Páně. Dalším jejím úkolem byla organizace afgánských tlumočníků, kteří doprovázejí české vojáky při jejich výjezdech mimo základnu.

Část svého povídání věnovala sestra farářka i Afganistánu samotnému. Afganistán má spoustu provincií, žije v něm několik desítek etnických skupin. Lidé se nepovažují za Afgánce, důležitá je spíše příslušnost k určitému etniku, kmeni a rodině. V zemi se mluví řadou dialektů, oficiálním jazykem je dari, jeden z dialektů perštiny. Hlavním náboženstvím je islám - 85% tvoří sunnité, 15% šíité. Rodina je pro místní obyvatele stěžejní záležitostí. Muži se žení poměrně brzy a široké rodinné vztahy se musí udržovat na dobré úrovni. Oblečení žen tvoří burka nebo hidžáb, muži nosí turban nebo pakol - plochou vlněnou čapku, na sobě mají volnou košili sahající pod kolena a široké kalhoty. Afgánci rádi jedí společně, často z jedné společné mísy, v tomto případě vždy pouze pravou rukou. Politická situace v zemi je hodně nepřehledná.

Jsme vděční sestře farářce, že nám přiblížila vzdálenou zem a ujistila nás o síle Božího slova mezi křesťany i nevěřícími.

Během přednášky a následného rozhovoru se nám podařilo sníst a vypít téměř vše, co donesli a připravili ochotné sestry a bratři, kterým tímto děkujeme.
(Fotografie z předávání humanitární pomoci pro obyvatelstvo.)

Marie Melicharová

RSS kanál

Syndikovat obsah