Jak dlouho budeš truchlit

Hospodin řekl Samuelovi: "Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Já jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval. Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny….

1 Samuelova 16:1-13 .

Milí přátelé, bratři a sestry!

Dnešní biblický příběh začíná tím, že si lidé nevědí rady. Král, do kterého vkládali naděje, selhal. A nikdo neví, co dál. Ale je tu Bůh, který to tak nenechá a promluví. Kdyby to bylo na lidech, většina by jen naříkala, stěžovali si, diskutovala, mlčela, váhala a přešlapovala. Ale Bůh se dovede rozhodnout, promluvit a jednat. A to je dobře, protože my lidé často potřebujeme pobídnout, postrčit, či jak se dnes říká „posunout“. Většina z nás pasivně čeká, až někdo něco udělá. A mnohdy nikdo nic neudělá. Naštěstí je tu Bůh, který spustí akci. A to je dobře, protože když budeme pouze truchlit nad tím, co se nám včera nepovedlo, nic tím nezměníme.

Hospodin řekl Samuelovi: "Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Samuel ho pomazal na Boží pokyn za krále, ale Saul to pokazil. Moc a sláva mu stouply do hlavy. Saul byl tvrdohlavý a nedbal na Boží pokyny. Samuel ho pořád považoval za své dítě. Vždyť ho lidem doporučil a posvětil. A teď si s ním neví rady. Saul byl omyl. Pokus, který nevyšel.

I nám občas něco nevyjde. Dívka začne chodit s chlapcem. Hoch se zdá být milý, pozorný, vtipný, starostlivý. Ale po jisté době se začne chovat hrubě, nedodrží slovo, začne pít, ale ona ho pořád miluje. Nechce si přiznat, že se v něm spletla. Nevidí, že jí jen využívá. Nakonec na to přijde, ale nemá sílu se rozejít, nemá odvahu říci dost a odstěhovat se.

Nebo se stane, že přijdeme o práci. Ale místo, abychom si doplnili vzdělání, všude si jen stěžujeme, jaká to byla nespravedlnost a sepisujeme žalobu na bývalého zaměstnavatele. Často se zbytečně trápíme nad tím, co bylo a už není, místo abychom hleděli dopředu. Podobně bylo Samuelovi, když přemýšlel o Saulovi. Ale Hospodin si věděl rady. Já jsem Saule zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval. Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny."

Možná nás zarazí, jak rychle Pán Bůh se Saulem skončil. Dokonce čteme, že ho zavrhl, Ale Saul není zavržen jako člověk. Nehodí se pouze za krále. Občas se stane, že se člověk dostane na místo nebo do postavení, které nezvládne. Nadějný politik se ukáže být slabý a nerozhodný. Vystudovaný učitel neumí vyložit novou látku a neudrží kázeň. Podnikatel si vezme úvěr, ale neumí odhadnout riziko. Umělec přecení svůj talent. Studenta zaskočí náročnost studia. To není tragedie. To se stává, ale je třeba si to přiznat a začít znovu. Nelpět na své židli, funkci, místě a postavení. Kdyby se Saul vzdal trůnu, vrátil se na svůj statek a začal hospodařit, mohl z něho být spokojený sedlák, kterému se daří a jemuž Hospodin žehná. Takto se stal zlým a podezřívavým vládcem, který za vším hledal zradu a spiknutí. Apoštol dobře radí: Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Když člověk dělá věci, kterým nerozumí, přijímá úkoly, na které nestačí a cpe se na místa, kde neobstojí, není spokojený ani on ani jeho okolí. Je to zbytečné trápení pro všechny. Lepší je ustoupit a změnit své plány – než se celý život míjet se svým posláním. Raději méně b klidu a s radostí, než stále víc s trápením a nenávistí. Raději chleba s máslem a být v pohodě - než chleba s kaviárem a ve stresu.

 

 

Bůh se rozhodl Saula vystřídat, a proto poslal Samuela do Betléma, aby zde našel nového krále. Prorok se však bojí. „Vždyť mě Saul zabije. Právě na tohle čeká. Dobře ví, že se pod ním kýve trůn, ale dobrovolně se nevzdá.“ Bůh však řekl Samuelovi: „Udělej to tak aby nikdo nic nepoznal. Půjdeš k Jišájovi Betlémskému, jako když chodíváš do měst a vesnic, abys tam vykonal bohoslužby. A já ti ukážu, koho jsem vybral.

Je zvláštní slyšet Boha, který nám radí, abychom něco jiného říkali a něco jiného dělali. Když Samuel přijde do Betléma, neřekne celou pravdu. Má něco takového Pán Bůh zapotřebí? Není to příliš lidská taktika? Tvářit se, že se nic neděje a přitom chystat revoluci.

Zde však nejde o taktiku. Jde o víru. Pán Bůh chce, aby Samuel a David věděli, jaké jsou jeho plány. Zatímco se navenek nic nezmění a dál bude vládnout vzpurný Saul, Hospodin už tiše připravuje změnu. Pán Bůh však nevykřikuje své plány nahlas. Chce, aby David ke svému úkolu postupně vyrostl. Nestane se králem jak Přemysl Oráč, kterého odvedli rovnou od pluhu. David se bude ke svému poslání připravovat skrytě. Projde si slávou i ponížením, bude na vrcholu i na dně, projde mnoha životními zkouškami, ale celou dobu vědět, k jaké roli ho Pán Bůh připravuje a vychovává. Samuel ho bude povzbuzovat a modlit se za něj. Boží vůle není osud, který se naplní sám od sebe. Samuelovo pomazání bude Davidovi sloužit jako Boží požehnání a pomoc, která ho podrží, pokud ji doplní svou poslušností, pokorou a statečností. A přece se našli lidé, kteří v něm budoucího krále poznali. Paradoxně to byl například Saulův syn Jonatan a ti, kteří se museli podobně jako on skrývat.

David je zde obrazem Pána Ježíše. Jeho poslání bylo také skryté a navenek vypadal jako každý jiný člověk. A přece v něm přicházela Boží pomoc a změna. Jeho božství bylo skryté a nenápadné. A přece už na počátku se k němu Bůh přiznal podobně jako k Davidovi. Při jeho křtu zazněl z nebe hlas: Toto je můj milovaný syn, v něm se mi zalíbilo. Ale nikdo jiný to nevěděl a neslyšel. Většina lidí v Ježíšovi Mesiáše a Božího syna neviděla, podobně jako v Davidovi nepoznali budoucího krále. Když Ježíš uzdravoval slepé a chromé, mnohým to připadalo zbytečné. Když jedl s hříšníky, mnozí to odsuzovali. Když učil chudé a nevzdělané, zdálo se to být ztráta času. Všichni čekali, že přijde vůdce, který se postaví pohanům a vyžene je ze země. Když se však nebránil ani při svém zatčení, opustili jej i jeho učedníci. Když umíral na kříži, všichni mysleli, že definitivně prohrál. A přece to byl Král králů a Pán pánů. Davidův a Ježíšův příběh nám připomínají, že Boží dílo a pomoc často podceňuje a nepoznáváme. Jsme příliš soustředěni na svou vlastní představu. Ale Bůh pracuje skrytě a nenápadně. Naše modlitby bývají často vyslyšeny, ale my si toho ani nevšimneme.

Následuje známá scéna, při níž Samuel vybírá mezi Jišájovi syny toho pravého. Samuel byl sice prorok, ale myslel jako člověk své doby. A ta považovala za projev Boží vůle to, čemu dnes říkáme příroda nebo geny. Když byl někdo vysoký a statný, považovalo se to za znamení, že mu Pán Bůh přeje. Když se někdo narodil jako prvorozený, bylo to chápáno jako Boží vyvolení. Když byl někdo zdravý a úspěšný, předpokládalo se, že si ho Bůh oblíbil a dává mu přednost před ostatními.

Když Samuel spatřil Jišájova prvorozeného, byl si jistý, že našel toho pravého. Byl také o hlavu vyšší než ostatní podobně jako Saul. Už se chystal otevřít nádobku s olejem. Ale Bůh ho zadržel a řekl: To není on. Ty se díváš na to, co máš před očima – vysokou postavu, prvorozenství a sílu, ale já se dívám do srdce. Mě zajímá charakter, víra, odhodlání. Srdce tehdy nebylo sídlem citů, ale lidské vůle. V srdci se člověk rozhodoval, věřil a poslouchal.

 

Před Samuelem pak postupně defilují všichni Jišajovi synové, ale ani jednoho z mich Hospodin nevybral. Když přehlídka skončila, Samuel znejistěl. Nespletl jsem se? Není Hospodin příliš náročný? Když má někdo sedm synů, mohl by si Pán Bůh alespoň jednoho vybrat. Pro jistotu se zeptá, zda jsou to všichni Jišájovi synové A tu se ukáže, že existuje ještě jeden, podle věku osmý syn, který nebyl na hostinu vůbec pozván. Samuelovi svitne. Musíme počkat, dokud nepřijde. A tak celá rodina čeká na toho, kterého poslali pást ovce.

Když se uvědomíme, že sedmička byla ve starozákonním myšlení symbolem plnosti a dokonalosti, nedivíme se, že na nejmladšího syna otec zapomněl. David byl nechtěné dítě. Sedm synů přece stačí. David je dítě, kterému bylo opakovaně dáváno najevo, že se neměl narodit.

Takové dětství nás může poznamenat na celý život. A nemusí to být jen odstrkování v rodině. Mnohý z nás poznal pohrdání v kolektivu, protože nebyl ve všem jako ostatní. Není snadné se s tím vyrovnat. Člověk nemusí mít macechu, aby se občas cítil jako Popelka a toužil se někam schovat, zmizet a ztratit. David měl takové útočiště u svého stáda. Mezi lidmi byl nula, ale pro své ovečky jednička. Kolikrát je zachránil před nebezpečím.

Z Davida nevyroste problémové a mstivé dítě, ale statečný a odvážný muž, který nečeká na pomoc lidí, ale má útočiště v Bohu. David svůj handicap proměnil v sílu a přednost. Pán Bůh si často právě vybírá právě ty, k nimž byla příroda a rodiče nespravedliví. Ty, kteří měli těžké dětství, a maminka jim nenadržovala. Když člověk věří Bohu, i tyto zlé mu věci mu nakonec poslouží k dobrému.

Možná nás zarazí, že bible nakonec popisuje, jak David vypadal, když předtím bylo řečeno, že na takové věci Bůh nehledí. Čteme, že byl ryšavý, s krásnýma očima a pěkného vzhledu. Tak jak to tedy je? Záleží na tom, jak člověk vypadá nebo je to jedno.

Popisem Davidova vzezření chce Bible zdůraznit, že ten hoch rozhodně nevypadal jako budoucí král a bojovník. Stejným způsobem je totiž popisován Davidův vzhled, až si ho bude prohlížet Goliáš a právě proto jím pohrdl. David vypadal jako děvčátko. A to se pro chlapa a krále nehodí. Vnější vzhled Davida diskvalifikoval. Možná právě proto se za něj rodina styděla a nechala ho u stád.

Mnoho lidí má potíže s tím, jak vypadá. Někteří se na sebe bojí podívat do zrcadla. Mnozí se nechávají předělat a zkrášlit. Jde však pouze o naše ztracené sebevědomí. A to nám plastika ani transplantace vlasů nezvýší.

Kdo je spokojený uvnitř, ten bývá krásný a přitažlivý i navenek. Když člověk ví, že je milován a sám miluje, nemusí se malovat ani si barvit vlasy. Láska a dobrota z něj vyzařuje, i když se fotí pouze na občanku. Naši tvář nekreslí jen věk, příroda a geny, ale především náš život. Kdo žije krásný život, má také krásnou tvář. A kdo je zlý a sobecký, tomu to čouhá z očí, i kdyby právě vyšel z maskérny. Když si někdo na svém vzhledu příliš zakládá a stále se pozoruje, většinou něco skrývá a nad něčím se trápí. O našem vzhledu se nerozhoduje u holiče ani v posilovně, ale v našem srdci. A o naší budoucnosti také. Kdo uvěří, že mu Bůh žehná a pomáhá v Ježíši Kristu, prožije krásný život, i kdyby byl třeba nechtěné dítě a odstávaly mu obě uši.

Pane Ježíši Kriste! Pro tebe je důležité, co se děje v našem srdci, Tebe neošidíme svými šaty ani hezkými slovy. Prosíme, promlouvej k našemu srdci, očišťuj ho svou láskou a upřímností a zastav všechno zlé, co tam vzniká a klíčí ještě dřív, než to sami poznáme. Amen.

 

 

Odkaz do bible: 
1 Samuelova 16:1-13
Bohoslužby: 
Ne, 30. 03. 2014

RSS kanál

Syndikovat obsah