Běžný český člověk nemá ani tušení

První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku 2 až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu;jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím.Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: "Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli.Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní."Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?"Řekl jim: "Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci;

ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země."Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.

Skutky apoštolů 1,1-9

Milí bratři a milé sestry!

Běžný český člověk nemá ani tušení, že je dnes nějaký svátek. Ale v řadě protestantských států na severu Evropy mají den pracovního klidu. Musím se přiznat, že o svátku nanebevstoupení jsem se dozvěděl, až když jsem nastoupil na své první farářské místo a musel si připravit o jedno kázání navíc. Nanebevstoupení mi tehdy připadalo nadbytečné. Důležitější a postačující se mi zdálo být Kristovo vzkříšení.

Ale představme si, že by vzkříšený Ježíš zůstal tak říkajíc „trčet“ mezi námi. Že by se stále tu a tam zjevoval, dál procházel zavřenými dveřmi, putoval s námi do Emaus, nechával nevěřící Tomáše, aby si sáhli a radil rybářům, kam mají spustit sítě. Ne že bychom si to nepřáli zažít. Bylo by to jistě vzrušující a zajímavé. Komu se asi Pán Ježíš zjeví příště? Co nového nám řekne? Jaký další zázrak udělá?

Ale pak by nikdy nešlo dopsat evangelia a rozepsat Skutky apoštolů. Nikdo by nevěděl, co všechno se má ještě stát, kam to všechno směřuje a jak to skončí. Vzkříšení jako přemožení smrti samo o sobě nic neřeší. Kdyby Ježíš neodešel ke svému Otci a nestal se již nyní Pánem všeho stvoření, žili bychom stále v nejistotě, co bude s ním a co bude s námi. Kdyby Ježíš neusedl na pravici Boží, bylo by vzkříšení jen jeho osobní vítězství. Ano byl by hrdina, ale ne Bůh, který se za nás obětoval. Nanebevstoupením je to definitivní a my se z toho můžeme radovat, ať se děje co se děje.

A to buď naše první dnešní potěšení. Naše vlastní práce může zůstat a taky zůstane nedokončená. Mnohé naše úsilí se ukáže být marné. Proto tak často propadáme únavě a malomyslnosti. Vždyť za námi skoro nic není. A přece dnes můžeme slavit. To za čím se můžeme spokojeně ohlédnout, není naše dílo, ale Ježíšův zápas, který byl úspěšně dokončen. Dobrá věc se podařila. Ježíš Kristus sedí na pravici Boží. Když přišel na svět, vlastní lidé ho odmítli, přátelé opustili, nepřátelé ukřižovali, ale Bůh se k němu přiznal, vzkřísil ho z mrtvých, vyvýšil nad všechny mocnosti a svěřil mu do rukou všechnu moc na této zemi. Je-li Ježíšův zápas dokončen a vítězně uzavřen, nemusíme si zoufat, když naše lidské dílo zůstane nedokončené, polovičaté, prohrané a všelijak pokažené. Kdo byl pokřtěn v Ježíšovo jméno, smí věřit, že jeho život už nezávisí na tom, co dokázal on sám, ale na tom, co dokázal a dokončil Kristus. Nanebevstoupení je tedy i naše vítězství a přináší nám uklidnění a úlevu. To, co jsme nedokázali a nikdy nedokážeme, toho Ježíš dosáhl pro nás.

Druhé potěšení: Nanebevstoupení znamená, že Ježíšovo svědectví, utrpení a vzkříšení není jen zajímavá epizoda a zážitek, ale něco trvalého, věčně platného, nezrušitelného a nezpochybnitelného. Ježíšovo dílo je touto událostí uzavřeno. Není třeba, ale není ani možné k němu něco přidávat, nějak ho měnit, opravovat či vylepšovat. Stalo se jednou provždy a platí podobně jako Keplerovy nebeské zákony. Je to stejně důležitá konstanta jako hodnota pí nebo rychlost světla. Kristovo panství, vláda a milosrdenství smí a má být východiskem všech našich úvah a strategií. Budeme-li s tím počítat, nebudeme se už tolik bát a zmatkovat.

Třetí potěšení: Nanebevstoupení znamená, že si nikdo nemůže Ježíšovo dílo a jméno přivlastnit či „znárodnit“ pro sebe. Žádný prorok, žádná církev, žádná zbožnost. Proto reformační důraz právě na tento svátek. Proti představě, že církev může Ježíšovou přítomností a pomocí disponovat, věří reformace v Ježíše Krista na nebesích, odkud si ho nikdo nemůže vypůjčit a dělat si na něj monopol. Proto evangelíci slaví nanebevstoupení a ne Boží tělo. Ježíši Kristu smíme věřit, modlit se k němu, chválit ho a očekávat jeho druhý příchod, ale nikomu z nás nepatří a nikomu ho nemůžeme upřít. Kristus na nebesích je Kristus pro všechny, podobně jako když slunce na nebi vychází, aby svítilo na dobré i zlé.

Čtvrté potěšení: Nanebevstoupení je tečka, kterou se uzavírá Ježíšův příběh a dává mu jedinečný význam. Ale v žádném případě to není konec. Nanebevstoupením jeden příběh končí a druhý začíná. Je to konec prvního dějství a po desetidenní přestávce, kdy apoštolé doplnili kruh Dvanácti, začíná dějství druhé. Ježíš postavil dům a Duch svatý ho nyní zabydlí a naplní životem. Během prvního čtení z Písma a textu kázání jsme si mohli všimnout, že evangelista Lukáš Nanebevstoupením končí své evangelium, ale stejným vyprávěním kniha Skutků začíná. Úmyslně se tu opakuje tentýž příběh. Co tvoří v první knize slavný závěr a potvrzení Ježíšova díla, stává se v druhé knize stejně slavným začátkem a předpokladem působení Ducha svatého. V evangeliu Janově to Ježíš říká docela zřetelně: Já musím odejít, aby On – tedy Duch svatý - mohl přijít. Nanebevstoupení spojuje Ježíšův příběh s příběhem církve. Ježíš slavně odchází, aby mohl začít druhý neméně slavný příběh Ducha svatého a církve. Příběh lidí, kteří uvěří evangeliu a začnou se skrze ně dít podobné ba dokonce i větší věci, jaké se udály za Ježíšova života. Nanebevstoupením proto začíná i příběh naši víry a naší církve.

Nakonec si všimneme jedné zvláštní číslovky. Evangelista Lukáš nám její pomocí signalizuje významnou změnu, která Nanebevstoupením nastává. Tu čtyřicítku dní má totiž pouze on a stejná číslovka se v obou jeho knihách vyskytuje ještě mnohokrát. Čtyřicet dní nebo let je velké biblické téma. Je to číslovka, která znamená zásadní změnu, obrat, vysvobození, naplnění a nový začátek.

40 dnů trvá déšť potopy, který ukončí vládu lidské zloby a pak znovu 40 dnů trvá, než vody opadnou, Noe otevře okno a vypustí holubici. Co se změnilo po potopě? Bůh slíbil, že už nikdy nezahubí všechno živé, i když člověk dál zůstává zlý. Nad zemi se pak objeví duha jako znamení smíření.

40 dnů Ježíš odolával  pokušení na poušti a 40 dnů se živý zjevoval svým učedníkům a vstoupil na nebe. Co se tím změnilo? Bůh navždy smazal lidský hřích - tentokrát však ne vodou, ale krví svého syna. Začíná nová kapitola lidského příběhů Nanebevstoupení je dobrá zpráva, která nám může tak jako olivová snítka v zobáčku holubice zvednout náladu a postavit nás na nohy. Díky Ježíši Kristu, který už navždy sedí po pravici Boží, můžeme začínat znovu a znovu, i kdybychom se sebevíc provinili a selhali. Jako jednotlivci, jako církve i jako národy.

Na jiném místě Lukáš píše, že trvalo 40 let, než si Mojžíš vzpomněl, že patří k Izraeli, dalších 40 let uplyne, než se setká s Bohem v hořícím keři a dalších 40 let bude putovat pouští, než zemře těsně před vstupem do země zaslíbené. Čtyřicet tu opět znamená nové období, zásadní změnu, přechod z otroctví do svobody nezbytnou dobu, která uplyne, než se naplní konečný cíl.

V Lukášově pohledu je Ježíš jako Mojžíš, který nanebevstoupením dokončil své dílo a nyní předává svůj lid Jozuovi – v tomto případě Duchu svatému, který nás uvede do země zaslíbené. To, co nyní prožíváme - období misie, následování, bratrského sdílení a vzájemné pomoci – tedy není jen nějaké přechodné období, kdy se pouze čeká na Kristův příchod – ale plnohodnotný čas Boží milosti a spásy.

Kdo uvěřil, že Kristus zemřel za naše hříchy, přemohl smrt a vstoupil na nebesa, ten tu smí a má žít jako Izrael v zaslíbení zemi. Nikam neutíkat, za nic se neschovávat, nic neodkládat, ale tady a teď pracovat na díle Božím. Tato země a tento čas je dědictví, které nám Bůh svěřil. To platilo a platí, ať nám vládli komunisté nebo si užíváme svobody, jakou jsme nikdy neměli. Příběh církve není nekonečné čekání na příchod Božího království, ale neopakovatelná příležitost žít vděčně a radostně z evangelia, užívat si všeho Kristova dobrodiní a sladkých hroznů Ducha svatého.

40 let padala Izraelcům na poušti mana, ale za Jordánem už museli sami zasít a sklízet. 40 dnů byl Mojžíš na hoře Sinaj, než napsal dvě desky Desatera, aby Izraelci poznali, co znamená svoboda. 40 dnů šel Eliáš k Orebu. Zatímco si naříkal, jak málo je věrných a chtěl to vzdát, Bůh mu dal nový úkol. 40 let vládli králové Saul, David a Šalomoun a s každým přišla změna a nová naděje. 40 let čekal chromý, až půjdou Petr a Jakub do chrámu aby mohl začít nový život – na vlastních nohou.

Zhruba 40 dnů bude nyní trvat, než Synodní rada vyhlásí usnesení tohoto synodu. Bude to změna? Nastane nové období v životě církve? Má pro nás Bůh nový úkol jako pro Eliáše. Myslím, že ano. Stát nám velkoryse nabídl takřka 40 leté přechodné období, kdy se máme finančně osamostatnit. Nebude to jednoduché, ať už zvolíme strategii A,B,C D nebo E. Víc jak čtyřicet let jsme žili s pomocí státní  dotace. Nebyla to mana, ale zvykli jsme si na ni, podobně jako Izraelci na poušti. Talár nám nezvetšel, noha neotekla, měli jsme co pít i kde bydlet. Díky Bohu za to. Nyní budeme muset podobně jako Izraelci zasít, sklidit a upéct vlastní chleba. Zvednout se a postavit - tak jako chromý u chrámové brány - na vlastní nohy.

Ale není třeba se bát. Kristus vstoupil na nebesa a Duch svatý sestoupil na tuto zem. To nám dává naději, že do církve budou přicházet noví lidé, objeví se nové nápady a projekty a lidé nám s důvěrou svěří své peníze. Duch svatý nás naučí nejen mluvit, ale i lépe plánovat a šetřit a lépe využít možností, které máme. Kristovo uzavřené dílo a činorodost Ducha svatého je dobrý základ, na němž se dá stavět v každé době.

Ježíši Kriste, děkujeme Ti, že zůstáváš na nebesích, ale současně jsi nám poslal Ducha svatého, který pokračuje v tvém podivuhodném díle s hříšnými lidmi, jako jsem já a my všichni, kteří s důvěrou očekáváme jeho příchod a skrytou pomoc v čase nynějším. 

Odkaz do bible: 
Sk 1,1
Bohoslužby: 
Ne, 1. 06. 2014

RSS kanál

Syndikovat obsah