Sk 8,26-39

 

 

Milí bratři a sestry,

nezdá se vám někdy, jakoby Pán Bůh
nějak nic nedělal? Stvoření světa - ano. Prorocké zázraky -
budiž.

Ještě tak Ježíšovo působení a
činnost prvních apoštolů - tam byl Pán Bůh při díle,
nesporně.

Ale dnes? Žijeme, tak nějak ze dne na
den. Práce, zahrada, rodina, škola, práce, občas návštěva,
zahrada, práce...

A Pán Bůh? Jak o sobě dává vědět?
Vnímáme ho vůbec?Míváme potřebu a představu nějakého zázraku. Že jeho působení musí provázet extáze nebo nějaké nadpřirozené jevy. Boží cesty ale vůbec nemusí vypadat zázračně. Pán Bůh nám připravuje v našem životě různé situace a příležitosti, kdy bychom ho mohli poznat. A přitom to nemusí být nic nápadného. Zažili jste to někdy? Znáte to? Lidé v pravé chvíli na pravém místě. Pravé slovo v pravý čas. Nebo jen tichá blízkost někoho, když mám strach. Zvláštní ochrana v těžké situaci. Pán Bůh nám posílá své posly, své anděly... Má s námi a s druhými své plány. Ne vždy si toho všimneme. Ne vždycky nám to dojde. Ne vždycky tomu rozumíme. Myslíte, že misionář Filip rozuměl tomu, proč se má zvednout a jít? Že byl kdovíjak nadšený z toho, že má opustit svou úspěšnou práci ve městě a jít na opuštěnou cestu do pouště? Jakou tam bude mít příležitost svědčit o Kristu? Ale Pán Bůh věděl, co dělá.Z Jeruzaléma právě přijíždí karavana s kočárem a mužem, který čte. Chtěl by pochopit. Ale nerozumí. Tohoto bohatého cizince Hospodin zajímá. Chce se dozvědět víc o tomhle zvláštnímu Bohu. Nelituje spousty času a peněz. Tuší, že v téhle zemi, v tomhle lidu a v tomhle městě je Bůh přítomen ještě jinak. Intenzivněji. Dosažitelněji než v celém stvoření. Tady působili přece proroci, kteří vyřizovali jeho slovo. Tady žije lid, který dodržuje jeho zákon a očekává splnění jeho zaslíbení. Tenhle etiopský ministr financí touží se na tomhle Božím díle nějak podílet. Chce Bohu porozumět, chce ho nalézt. Ale sám to nezvládá. Někoho potřebuje! A Duch Filipa nabádá: jdi k vozu, tam je tě teď třeba. Ten cizinec se právě prokousává těžkými prorockými texty. A Filip jde hned k věci: Rozumíš tomu, co čteš? Rozumíš tomu, co Bůh říká? Pochopil jsi, že se to týká i tebe? Biblické slovo není pouhá informace o Bohu, či o světě. Je to oslovení, které člověka zasahuje. Porozumět není snadné. Pro našeho cizince je to náročné, nesrozumitelné, ale chce pochopit. A tak Filip vysvětluje. Zvěstuje. Předává svou víru. Filip navázal na to, kde se tento muž myšlenkami právě nachází. Neřekl mu: Tohle zahoď, budu ti vyprávět o někom jiném. Ne, začal u proroků - přes ně Bůh mluví ke svému lidu už celou věčnost. Boží láska je ve hře už odjakživa. Ale aktuálně, nově a překvapivě promluvil Bůh skrze svého Syna, který otevřel cestu všem! Ježíš není žádný nový výmysl. Je to ten, o kterém už dávno mluvili a psali. Je to ten, na kterého tak dlouho čekali. Ten komorník netušil, co se tisíce kilometrů od něj nedávno stalo. A dnes se dozvídá, že tenhle Kristus zemřel i za něj a pro něj. A že chce být tím, kdo naplní a povede jeho život do Boží blízkosti. A nevadí, že on sám je cizinec. Že není plnohodnotný muž. Že nepatří k těm, kdo mají předpoklady. I ten nejvzdálenější - z konce světa, i ten, kdo je úplně na okraji společnosti nebo na konci sil - má slyšet Kristovo pozvání. I jemu platí Kristova láska.

Hle, voda. Co brání, abych byl pokřtěn? Není to příliš rychle? Co se asi tak mohl naučit za tu chvíli v kočáře? To není žádná pořádná katecheze. Kdo ví, jestli zná Desatero a jestli se mu nepletou malí proroci... Filip už nebude mít příležitost ho nějak důkladněji připravit! Ale ono to není nutné. Filip ho svěří Kristu samému. Na cestě pouští je v pravou chvíli voda, kde se může odehrát křest.Boží režie...Je možné, že si to ten komorník představoval všechno úplně jinak. A přesto byl ochoten uvěřit. Víra totiž znamená přijmout v důvěře i to, co je jiné, než čekám. Co je divné. Nečekané. Nepochopitelné. Bůh svoje spasení nezařídil podle lidských představ. Mnohokrát jednal tak, že to nikdo nechápal. A to, co udělal na Golgotě, to nepochopíme nikdy. Nechal zemřít svého Syna. Boží syn zemřel místo všech hříšníků. Kvůli nám. Kvůli mně. Kvůli tobě. Ale v Boží režii se stala poprava nevinného služebníka vítězstvím! Jeho smrt nám přináší život!Královský komorník evangeliu o vzkříšení uvěřil. A nechal se pokřtít. Jde životem dál a raduje se. Vždyť se ho chopil Kristus. Poznamenal svou pečetí lásky, kterou nesmaže ani čas, ba ani smrt. Kristu patříš na věky. A tak není čeho se bát. Sestry a bratři v Kristu, nevím, o čem přemýšlíte. Nevidím do vás. A někdy pomalu ani do sebe. Ale přemýšlíte někdy o tom, jak si stojíte před Pánem Bohem? Jak je to osobně mezi vámi a Bohem? Taky se někdy zabýváte myšlenkami - co já a Bůh? Jak zapadám právě já do toho Božího díla spásy s celým světem? Mám tam svoje místo? Mám šanci? Mám nějaké předpoklady? Doporučení? Někoho, kdo mi ukáže cestu? Jedno přísloví říká: Kdo hledá, najde. Ve víře je to ještě trochu jinak: Kdo hledá, zjistí, že už byl dávno nalezen. Zjistí, že Bůh už mu jde v ústrety. Víra nepadá z nebe. Nepřichází sama od sebe. To vane, zcela osobně, Duch svatý. S každým z nás má Pán Bůh svůj jedinečný plán. Každý z nás má svůj nezaměnitelný příběh víry a setkání.

Modlitba s vyznáním vin:Bože, Otče náš, i my jsme kdysi byli pokřtěni. Odpusť, že na to zapomínáme.Byli jsme pokřtěni ve tvé jméno, Otče. A přitom je nám zatěžko být tvými dětmi. Vyhýbáme se ti a často děláme vše po svém.Byli jsme pokřtěni ve tvé jméno tvého Syna, který se přiblížil člověku. A přitom je nám zatěžko milovat naše bližní a stát po boku těm, kterým lidská blízkost chybí. Dáváme přednost svým zájmům před službou druhým.Byli jsme pokřtěni ve jméno Ducha. A přitom je nám zatěžko nést ovoce lásky, věrnosti a radosti.Prosíme tě, Otče, odpusť nám a daruj nám život ve tvém pokoji, pravdě a lásce. Amen

 

Marta Židková

 

 

 

Bohoslužby: 
Čt, 15. 12. 2011

RSS kanál

Syndikovat obsah