Sk 2,42-47

Ti, kteří byli pokřtěni, vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se Všichni, kteří uvěřili, byli spolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

 

Žádné dveře nejsou dost pevně zavřené ... pro Krista. Žádný zámek, ani závora jej nemohou zastavit. On je ten, který rozrazil bronzovou bránu a železnou závoru podsvětí (srv. Ž 107,16), on je ten, který přichází i zavřenými dveřmi. V obou případech vyvádí člověka z vězení smrti, strachu, uzavřenosti. Přichází, aby člověka vysvobodil. A nepřichází s prázdnou: dává dar pokoje. Dar pokoje silnější než strach z okolí, než úzkost o vlastní život. Kristus totiž osvobozuje od starého člověka ovládaného strachem, uzavřeného do sebe, neschopného vyjít ze sebe a nabídnout druhým osvobození, nový život. Jen Kristus může učinit tu proměnu, přivést na svět nové stvoření vdechnutím oživujícího Ducha. Vdechnutím se rodí nový člověk, který v síle darovaného Ducha vychází: přijatý Duch jej totiž uschopňuje ke službě. Přijatý dar se jakoby rozlévá a dává dál, a to skrze službu smíření (komu odpustíte hříchy ...). Obrazně řečeno: Proud živé vody (dar životodárného Ducha) tekoucí z probodeného Kristova boku se nejprve rozlévá na apoštoly, skrze ně pak na mnohé ... Zkušenost těch prvních učedníků má být i zkušeností dalších křesťanů: každý může přijmout uzdravují Kristův pokoj, dar Ducha ke službě - každý však přijme jinou podobu této služby, a to podle Kristova obdarování.

Pokud by učedníci zůstali uzavřeni ve svém malém společenství, nemohli by dávat dál ten úžasný dar nového života. Skanzenové křesťanství, uzavřené do svých malých velkých problémů, skanzenové křesťanství hledící jen na vlastní pohodlí či prospěch, to není životné. Stejně jako návštěvě třeba ne Veselém kopci potěší staromilce, na chvíli zaujme zvědavce, ale nakonec všichni vrtí hlavou: jak takhle mohli lidé žít...
Učedníci byli zavřeni jen krátce. Mezi ty ustrašené - protože nedůvěřující - učedníky přichází Vzkříšený a zdraví je: „Pokoj vám!" „Pokoj" v biblickém významu není ani (politicky míněný) mír, ani klid nedělního odpoledne, kdy si uděláme kávičku a sedneme k televizi nebo ke knize. Biblický „pokoj" je souhrnný název pro Boží obdarování, který úzce souvisí s odpuštěním. Pán učedníky zdraví "pokoj"- nevyčítá jim jejich útěk po zatčení, zapření , nedůvěru atd. Na toto odpuštění navazuje poslání. Tedy setkání se Vzkříšeným přináší odpuštění a to zase poslání nést Ducha totiž - to odpuštění - do světa. Tak úzce to spolu souvisí. A učedníci - nyní zvaní apoštolové, totiž poslaní - to také dělali. Jejich zvěstování mělo ohlas, dokonce veliký ohlas. V Jeruzalémě vzniklo společenství věřících v Ježíše jako Krista. Jeho podobu nám vykresluje obrázek z Knihy Skutků. Říkám obrázek,protože nejde o pouhý popis stylu života, který by měl být pro všechny časy zakonzervován a v později stále znovu opakován. Samozřejmě některé charakteristiky Lukášova sumáře mají stálou platnost ve všech dobách a ve všech společenstvích, která chtějí být částečkou církve Kristovy My jsme se to všichni učili v konfirmační přípravě - ano jde o apoštolské učení, o zvěst o ukřižovaném vzkříšeném Kristu jak ji předávali ti, kdo byli očitými svědky. Dále je to bratrské společenství a lámání chleba, což tehdy znamenalo jednak eucharistii, tedy večeři Páně , ale také společenství stolu, které nemajetným přišlo velmi vhod. Setrvávání v modlitbách ten výčet charakteristik uzavírá. Poněkud sporným se ukázalo prodávání majetku a jeho rozdělování, vyvolané asi blízkým očekáváním druhého příchodu Kristova. Vedlo to sice v přítomnosti k velké a krásné solidaritě, ovšem dlouhodobě k nouzi, neboť pak nikdo neměl nic.
Nakonec řekněme, že tato určitá "idyla začátku" neměla dlouhého trvání. Obtíže a pronásledování přišly poměrně brzy a historie ukazuje, že tyto dvě věci, doplněné ještě o vnitrocírkevní spory patří k průvodním znakům života církve napořád. Idylické chvíle souladu, všeobecné dobré vůle a radosti byly i v prvotní církvi vzácné, pokud byly vůbec. O to víc je překvapující skutečnost, že v církvi byly tolikeré chvíle nesouladu, neideálního života, přímo zrady myšlenek evangelia. Překonány. Zřejmá vitalita církve, prokázaná v tolika stoletích jejich dějin,nám ale nemá být laciným upokojením, kdy můžeme nad dnešními problémy mávnout rukou s tím, že to přece zase jistě dobře dopadne, vždyť tomu tak bylo po dva tisíce let...

právem ale můžeme v té životaschopnosti církve - nám lidem navzdory - vidět projev působení Ducha svatého. Uprostřed světa, který spoléhá tak či onak na sebe a na své schopnosti, na správnost a účinnost vlastních postupů - a to vše se projevuje i v církvi - lze být církví, společenstvím oddaným Pánu, tedy očekávající od něho dary podstatné a zcela jedinečné. V tom je veliká radost i veliká úleva
V houšti starostí o život církve, o blaho společnosti a v půtkách mezi světem a církví i mezi křesťany navzájem je tohle třeba znovu a znovu objevovat jako ústřední, základní a nezbytné.

Žádné dveře nejsou dost pevně zavřené ... pro Krista. Žádný zámek, ani závora jej nemohou zastavit. On je ten, který rozrazil bronzovou bránu a železnou závoru podsvětí, on je ten, který přichází i zavřenými dveřmi. V obou případech vyvádí člověka z vězení smrti, strachu, uzavřenosti. Přichází, aby člověka vysvobodil.

Kristus může přicházet zavřenými dveřmi, ne však zavřeným srdcem: on stojí u dveří a tluče. Je na nás, zda mu otevřeme ony dveře, kterými nechce projít bez našeho souhlasu. A klíčem k otevření je touha: kdo žízní po vodě Kristova slova, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. Klíčem je touha, která vyústí ve volání: Přijď, Pane Ježíši.

 

Pane, ty sám otevírej naše srdce. Ty sám naplň naši touhu. Zmocňuj nás vždy nově svým duchem, abychom byli tvými svědky a dětmi nebeského Otce. Amen

 

OT

 

 

 

Bohoslužby: 
Ne, 8. 05. 2011

RSS kanál

Syndikovat obsah