Exodus 17,3-7 Jan 4,13-14

Ježíš řekl: Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit na věky. Voda, kterou mnu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému

 

Ať se nám to líbí nebo ne, žijeme ve "století výkonu". Výkon, výsledky - to je to, na čem dnes záleží. A ono se to promítá i do oblasti vztahů mezi lidmi i do oblasti náboženské, do oblasti vztahu člověk-Bůh. A tak se člověk často jen znova a znova ptá, co sám pro Boha, pro sebe, pro druhé udělal. Je to jistě důležité, ale není to nejdůležitější. V prvé řadě jde přece o to, co dal Bůh nám. A i zde bývá nedorozumění - lidé čekají dary především ve vnějších věcech - úspěch, splněná přání, atd.. Je proto nutné opakovat: svrchovaným darem Božím pro křesťany je Duch svatý. Boží láska, vylita do našich srdcí. Ten, který nás k Otci volá. Nejde o to, vykazovat se zvláštní zbožností. Je prostě třeba toto obdarování ve víře rozpoznat a žít z něho. Vnímat jeho přítomnost

Jen velmi povrchní čtenář či posluchač evangelia by mohl nabýt dojmu, že ve slovech, která jsme slyšeli, jde především o vodu, studnu, tedy o problémy se zásobováním lidí vodou. Celý rozhovor u studnice Jákobovy míří k vodě živé a k tomu, který ji dává. To znamená, že celý rozhovor Ježíše se samařskou ženou se týká nejzákladnějších problémů člověka. Řečeno dnešními slovy týká se otázky, jak překonat úzkost života, jak překonat pocit nenaplnění, jak se dostat do situace, kdy mám sám z čeho žít a ještě jsem přitom bohatým pro druhé. Odpověď, kterou evangelium přináší, není složitá, ale není také lacinou útěchou. Odpovědí na potřeby člověka je vlastně Ježíš sám. On přichází jako ten, kdo má co dát, kdo je schopen člověka obohatit už na této zemi.

Je to vlastně velmi prosté "Kdybys znala Boží dar, prosila bys ty jeho." Prostším způsobem to snad Ježíš ani nemohl podat. A je to tak prosté a jednoduché, že by to ani nepotřebovalo dalších komentářů. Nakolik je to prosté, natolik je to těžké: aspoň někdy.

Jen koukněte na ty Izraelce - Hospodin je vyvedl z egyptského otroctví, jsou na cestě do země, kterou jim slíbil a najednou:"Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?" - touto otázkou Izraelité zapochybovali o tom, zda je Bůh skutečně na jejich straně a pečuje o ně. Nepochybují o Boží existenci, ale o tom, zda Bůh je na jejich straně, zda je jim blízko: proto pokouší Hospodina, tj. chtějí vyzkoušet, zda pomůže, nebo ne .

A Hospodin se znovu sklání ke svému lidu, i přes jejich nedůvěru, a to bez výčitek! Nezasáhne přímo, ale prostřednictvím svého služebníka Mojžíše,. Ten má udeřit do skály holí, kterou udeřil do Nilu - je to jemně ale jasně naznačená spojitost s vysvobozením z Egypta.. Ze skály vytryskne voda, která může napojit lid a zachránit jim život. - Hospodin Bůh může nechat vyvěrat vodu, tedy. Život i na poušti čili na místě pustém a bez života

Ale vraťme se k evangeliu.

Co ale slibuje a nabízí Ježíš? Mnohdy ne to, po čem by člověk sahal. Nenabízí okamžité štěstí, bezpracné blaho, odstranění vší bolesti, život, ve kterém se člověka nedotkne žádné zlo. nabízí jiný život, na který jsme zvyklý z běžného stereotypu. Ježíš nabízí zdroj života, nejen nějaké přilepšení k životu. A tento zdroj života je v Bohu samotném a přitom je nabízen všem lidem. Jinými slovy, Ježíš překonává ve své osobě, ve svém životě a ve svém působení tu prastarou roztržku mezi člověkem a Bohem, kterou známe z Písma jako vyprávění o hříchu prvních lidí. Být bez Boha neznamená okamžitě zemřít, ale být bez Boha znamená být vystaven bolestem života téměř bez pomoci, znamená to nemít oporu a jistotu jinde, než mezi zlem ohrožovanými lidmi. Pro silného jedince je mnohdy tato situace dobře snesitelná. Ale ve chvílích oslabení je to jiné. Člověk pravdivě vidí, že nemůže změnit celý svět kolem sebe, pravdivě vidí, jak zlo kolem něho je ve velké přesile, tuší nebo cítí, jak snadné je octnout se uprostřed života bez sil a bez schopnosti čelit všemu tomu, co na nás doráží. Může to překvapit, ale je prokázáno, že pocit strachu a úzkosti v moderní přetechnizované společnosti spíš roste, než klesá. Máme v ruce mnoho technických prostředků - od lékařských přístrojů po zbraně, ale naše ohrozitelnost se tím nezmenšuje. Spíš naopak. Na toto ohrožení reagují lidé různě. Někdo ponořením se do své vlastní práce, jiný shromažďováním a konzumováním dalších a dalších věcí, někdo závislostí nejrůznějšího druhu. Zkušenost nám říká, že zakazovat zlé cesty příliš nepomůže, že je třeba v prvé řadě odstraňovat příčiny. Tedy příčiny strachu, pocitu ohrožení a úzkosti. Co pro to může udělat křesťanství? Neměli bychom s větším úsilím lidi o Bohu učit? Jistěže ano. Ale nejde jen o to, aby se lidé o Bohu něco dozvěděli, aby se děti naučily odpovědím katechismu. Obojí je jistě dobré, ale na zvládnutí života to nestačí. Je třeba, aby především ti, kdo jsou křesťany, okusili vody živé. Aby slova, která jsme v evangeliu četli, byla v našem životě reálnou skutečností. Abychom trvale pili a žili z pramene - Krista. To znamená záchranu pro nás samotné. To není málo. To však také znamená možnost záchrany pro druhé. Tak jako žena v evangeliu mohla svědčit o svém setkání s Ježíšem a proto byla důvěryhodná, tak i my můžeme být důvěryhodní jen tehdy, když z pramene Božího života sami žijeme. Důvěryhodnost ženy způsobila, že její okolí se setkalo s Ježíšem a potom uvěřilo už ne kvůli té ženě, ale kvůli své vlastní zkušenosti. Zcela podobné věci se mohou dít a dějí kolem nás, pokud nežijeme jen ze vzpomínek, ale z vody živé, kterou dává Pán těm, kdo v něho uvěřili, které přijal za vlastní, a kteří jsou mu, při vší lidské křehkosti, trvale věrni.

Takový osobní vztah s Kristem můžeme navázat jen tehdy, když nám on sám vyjde vstříc, když nám dá rozpoznat, "kdo je, a jaký dar nabízí". a řekne: "Já jsem to. Ten, kterého očekáváš a hledáš: v pojmech, v teologii, v hmotných či duchovních darech. Je zde před tebou a mluví s tebou. Nemusíš očekávat jiného. Já jsem tou vodou živou, ve které najdeš všechno, co hledáš, ba ještě víc.Mohu být pro tebe živou osobou, přítelem. Dobrým přítelem, který dává dobrý dar: vodu života."

Pane, ukaž se nám a jako první se ujmi slova - ty, který prosíš o trochu vody, a přitom nabízíš jedinečnou živou vodu. Pane, dávej nám tuto vodu stále, aby se i v nás stala pramenem živé vody, který prýští do věčného života! Amen

 

O. Tydlitátová

Bohoslužby: 
Ne, 10. 04. 2011

RSS kanál

Syndikovat obsah