Izaiáš 60,1-6

"Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě; zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány. Až to spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší, neboť hučící moře tě zahrne svými dary, přijde k tobě bohatství pronárodů. Přikryje tě záplava velbloudů, mladých velbloudů z Midjánu a Éfy; přijdou všichni ze Sáby, ponesou zlato a kadidlo a budou radostně zvěstovat Hospodinovu chválu.

Nad světem leží těžké mraky. Nejen podzimních a zimních plískanic. Zamračeno je i na nebi politickém a hospodářském. Celá země je zasažena světovou hospodářskou krizí. Temné mraky leží i na duších mnohých lidí. Ve společnosti stojící na výkonu a na výkon sázející nikdo nesmí dát najevo slabost. Kdo nestíhá, je ztracen. Úzkost a strach ze života berou člověku pevnou půdu pod nohama.

Jeruzalém kolem roku 350 před naším letopočtem. Lidé žijí ze dne na den, setrvačností. Každodenní únava dávno zadusila naději. Všichni se pomalu zvykli na novou situaci, na nový stát. Kde bylo ještě pře pár lety nadšení plné síly, tam je dnes resignace. Zázrak návratu svobody vyústil do zklamání. Všude vládne korupce, podvody, lhostejnost…Velké historické události mají své stinné stránky - čím větší zvrat, tím temnější a hlubší stíny. Ne, poušť se rozhodně nestala rájem, v nějž doufali.
Jak výstižný obraz naší současnosti, toho času únavy a bezradnosti. Jak výstižný obraz naší doby, toho času bez lesku a glancu. Člověk by ani nevěřil, že ta slova napsal prorok Izaiáš tak dávno.. Jako by viděl dnešek. Temnota přikrývá zemi - násilí na všech stranách, utrpení, hlad, zloba
a nenávist - to už nám skoro zevšednělo.Kdyby jeden den byli televizní zprávy bez těch několika mrtvých, kteří zemřeli při akcích sebevražedných atentátníků nebo jiných násilných činech, snad by nám dokonce něco chybělo...Žijeme v tomto šeru už tak dlouho, že ho považujeme za normální. Pozornost si možná vynutí spíše zprávy o ekologické ohroženosti našeho společného domova - planety Země. I tady začíná ta temnota pěkně houstnout a v jejím šeru tápou ti, kdo se snaží najít východisko - je-li jaké. Nad celou naší evropskou civilizací se smráká - soumrak zahaluje hodnoty, které jsme ještě my starší milovali a pokládali je za samozřejmé. Naše doba je dobou ohrožení, dobou opouštění i dobou hledání nových cest a nadějí. Do času bezradnosti a únavy, do času šera a beznaděje zní prastaré prorokovo slovo: Povstaň, rozjasni se, buď světlem! Buď světlem protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Není třeba nechat se temnotou hypnotizovat. Záchranná akce už byla spuštěna. Ke všem míří pomoc, všechny dostihne světlo, ve kterém bude už všechno všem napořád jasné.
Izrael ve svých dějinách prožíval vždy nové naplnění dávných zaslíbení - vracel se k těm slibům, i když poprvé třeba zazněla v úplně odlišných podmínkách a dobách. Proto je můžeme a chceme slyšet dnes také my, ač nás od prorokových dob dělí přes dva a půl tisíce let, žijeme v naprosto jiném, globalizujícím se světě ekonomicko-technické civilizace.
Boží jednání otevírající budoucnost přichází mnohdy jinak než si člověk představuje
a odjinud než ho člověk čeká - to platilo v dobách starozákonních stejně jako novozákonních a platí to pro život víry i dnes. Vždy je člověk konfrontován se slovem naděje, se zaslíbením - a vždy jde o to, zda se odvážím věřit a jednat, důvěřovat tomu, co slyším jako výzvu. Zda se odvážíme spojit svůj život a svou naději s tím, jehož příchod advent ohlašuje. Světlo jeho příchodu se může stát majákem, orientačním bodem na cestě našeho života i na cestě a směřování světa.
Shromáždění a jednota národů, o které prorok mluví - to už dnes není jen pěkná vize budoucnosti, k níž má církev volat a zvát i vlastním příkladem. Dnes už je to naprostá nutnost, podmínka, bez které lidstvo nepřežije. Hnacím motorem snah sbližovacích procesů v dnešní Evropě i jinde ve světě je ovšem především ekonomika a její problémy. Ovšem také obavy lidí z hrozby terorismu. Tahle jednota ale moc nedrží - stavět se na ní rozhodně nedá. Světlo, o kterém mluví prorok, jednota, kterou vidí, má jiný základ a jiný zdroj - je jím Hospodin sám.
Je-li Hospodin světlem, pak temnota přikrývající národy i zemi znamená, že Hospodin je vzdálený. Temnota Božího vzdálení se, temnota nepoznatelnosti Boha, temnota zavřených nebes a Božího mlčení - i to přece dobře známe, to prožívá každý z nás. Někdy jsme sotva schopni říct:věřím, Pane, pomoz mé nedověře.
Izraelští proroci byli silné osobnosti víry. Viděli za horizont lidského života. Viděli i do lidského srdce. Když prorok Izaiáš Vystoupil, vězel jeho lid - Juda - až po krk v obavách z budoucnosti. Politická situace byla velmi na pováženou. Maličká zemička obklopená nepřátelskými velmocemi, schopnými vymazat Judu z mapy světa. V této situaci a do této situace prorok volá k důvěře a naději. V tíživém soumraku vzejde světlo a ve tvém srdci se rozjasní. Bůh na vás nezapomněl. Je vám blíž, než tušíte, Důvěřujte mu.

Vstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, říká prorok Abychom to světlo mohli vidět, abychom byli schopni to světlo vidět, musíme sami sebe i svět kolem vnímat jako stvoření - což znamená chovat se s úctou k tomu, co nás obklopuje. Jak to ale je možné, když se svět pro naši civilizaci stal pouhým materiálem, spotřebním zbožím, se kterým si člověk dělá, co chce. Pak může být temnota Boží chápána jako soud. Může být chápána i jako spásná temnota, z níž vzejde svítání, i jako temnota země, v níž musí obilné zrno zmizet, aby mohl ke světlu vyrůst klas.
V našem světě dnes není Bůh příliš zjevný a myslím, že nikdy nebyl. To si jen na růžovo lakujeme dávná staletí. Boha můžeme potkat v člověku, - ve společenství, kde se dva nebo tři shromáždí s očekávajícím srdcem. Lidské oči jsou dnes mnohdy mnohým oslepeny,ale můžeme zaslechnout osvobodivé slovo, které se stane světlem na naší cestě.
A protože slovo zní i dnes, navzdory vší temnotě smíme doufat a neztrácet naději.
Vstaň rozjasni se,protože ti vzešlo světlo...
Advent a vánoce jsou příležitostí nově objevit stará zaslíbení, stará svědectví víry. Těch 2500 let od dob proroka Izaiáše neleží v temnotách. Mocně zní: Vstaň. a platí všem, kdo leží na zemi.
Vstaň, řekl Boží posel Hagar, když těhotná na poušti hledala smrt.
Vstaň, řekl Boží posel Josefovi a poslal ho s Marií a Ježíšem do Egypta.
Vstaň, řekl Ježíš Jairově dceři, kterou všichni měli za mrtvou.
Vstaň, říká Bůh a jeho slovo se nenavrací prázdné.

V roce 2009 žijeme ve zcela jiné situaci než prorokovi současníci Ale jeho slova mají dlouhou dobu platnosti.
Ano, temnota přikrývá zemi a soumrak národy - nebudeme si namlouvat, že máme jen nevyčištěné brýle a proto vidíme všechno šedivé.

Není to však to jediné, co lze dnes slyšet. Vstaň a rozjasni se, protože ti vzešlo světlo. Tvé světlo přišlo. Je nepatrné, jako paprsek, pronikají škvírou v zavřené okenici nebo pod zavřenými dveřmi. Světlo přišlé na svět v Mariině synu chce zapálit lidská srdce, moje i tvoje srdce a tak svítit i do soumraku naší doby a civilizace. Ten člověk, který je světlem světa, přemáhá šero v našem srdci. Nemusím mít strach ze života a vy taky ne, vždyť Bůh je blízko, přichází, je advent.

Olga Tydlitátová

RSS kanál

Syndikovat obsah