Marek_8,27nn

Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: "Za koho mě lidé pokládají?" Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků." Zeptal se jich: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš." I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali. A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.Marek 8:27 - Marek 8:35 (CEP)



Ten dnešní evangelijní text lze vidět jako velké drama na malé ploše. Má tři části:- s podivem a radostí je nalezen a identifikován Mesiáš (V27- 30).- k údivu a úděsu svých obdivovatelů a vyznavačů ukazuje Mesiáš svou životní cestu, která neodpovídá lidských ideám a představám o idolech (V 31-33).- podivná cesta Mesiáše není odvolána, naopak, stoupenci jsou vyzýváni k následování.Toto drama se určitým způsobem odehrává v nitru člověka, který v Ježíše skutečně uvěřil - jde jen o to pochopit, že se nejedná jen "o ně", ty učedníky a lidi tehdy a tam, ale "o nás",
o vás a o mne tady a dnes.Ptát se křesťanů v kostele, kdo je Ježíš, to je téměř opovážlivost. Všichni přece vědí, že je Syn Boží, Spasitel, že je jednou z osob Nejsvětější Trojice, narozený z Marie Panny. A přece se můžeme dostat do obtíží (a snad se nám to už stalo) ve chvíli, kdy se nás zeptá někdo z venku a kdy se ještě navíc nebude chtít spokojit s katechismovou odpovědí, ale zeptá se, kým Ježíš je pro tebe., když ve chvíli, kdy řekneme Ježíš je Mesiáš nebo Spasitel, budeme muset odpovědět na otázku co to pro nás, pro náš život teď a tady znamená.

“Co lidé říkají, že jsem zač?“
Otázka oněch dnů zůstává otázkou všech dob. Stále stejná otázka a stále různé odpovědi: Jan Křtitel, Eliáš, nějaký prorok, syn Davidův, syn Belzebulův, Spasitel, chléb života, soudce, cesta-pravda a život. Mystik, revolucionář, Superstar….Ježíš Rembrandtův a chaganův, Bachův a Stravinského, Hildegardy z Bindenu a Františka z Assisi, Kalvínův a Schweitzerův, mé babičky a dětí z naší nedělní školy.
„No a co vy? Kým říkáte, že jsem?“ A odpověď přichází od Petra, mluvčího učedníků: Ty jsi Mesiáš.
Není jistě třeba, abychom se na tomto místě pouštěli do dlouhých úvah o tom, jak toto slovo vzniklo, a jak přesně mu ve které době Židé rozuměli. Přidržme se prostě a jednoduše základního významu slova Mesiáš, který byl jasný i apoštolovi Petrovi, když Ježíše takto nazval. Mesiáš je pomazaný Hospodinův. Je to ten, koho Bůh označuje a posílá k nápravě všeho, co je ve světě zlé. K přemožení hříchu. K uvedení Božího království do dějin světa. Mesiáš není kouzelný dědeček, který mávnutím proutkem vše špatné mění v dobré. Mesiáš je zdroj dobra uprostřed zla, záchrana uprostřed nebezpečí, začátek něčeho nového, Božího, dobrého, co se nachází uprostřed našeho světa.
Ty jsi Mesiáš, říká Petr.. Ví vůbec, co říká? Takovým mesiášem, jakého si lidé i on sám představují, takovým mesiášem přece Ježíš neneí. Půjde-li do Jeruzaléma, tak ne proto, aby vyhnal římské okupanty a usedl na stolec svého otce Davida. Jeho království je jiného řádu. Půjde do Jeruzaléma proto, aby s věrností svému povolání osvědčil Boží lásku. Tuší Petr a jeho společníci, co tam Ježíše čeká?
Po všech možných konceptech záchrany a před všemi možnými koncepty a ideologiemi záchrany přichází Ježíš se svou jedinečnou cestou: zachránce je sám trpící, jeho utrpení ale není ani zázračně odstraněno, ani není cílem. Jeho utrpení je cestou ke vzkříšení, které předchozí utrpení nijak nesnižuje. A celá tato cesta záchrany, která je vykonána k prospěchu všech lidí, není aplikována ani nuceně, ani "plošně". Je vázána na osobní poznání Mesiáše, na uvěření a osobní realizaci jeho cesty: tedy na následování.Pro křesťany není snadné vyhnout se chápání tohoto textu Scylle a Charybdě, totiž ani nepropagovat utrpení jako takové (nesení kříže), ani neslibovat cestu růžovou zahradou. Jde o to neorientovat se ani na radost, ani na trápení, ale na Krista.Nejdůležitější ale bude zřejmě úvaha o tom, kdo je Ježíš, tedy o tom, že je Mesiáš a k tomu úvaha, jak, jakým způsobem je on Mesiášem v mém životě. Protože nestačí Ježíše jako Mesiáše vyznat, je třeba Ježíše skutečně Mesiášem ve svém životě mít. V tom to právě je: nestačí vědět, kdo Ježíš je, že je Mesiáš, Pomazaným Syn Boží, Spasitel. Je také třeba k němu přijít, je třeba s ním jít, jak to prakticky ilustruje ve své epištole Jakub A pak zjistit, že proudy vody živé, přes všechny mé chyby a přes všechnu mou neschopnost a nedostatečnost, oživují a posilují mne a skrze mne také působí ve světě.Mesiáš je jedinečný, a člověk musí umět uznat, že je to nejen někdo, kdo přišel od Boha, ale někdo kdo je nám darován. Problém současných lidí se v této věci neliší příliš od problému lidí v době Ježíšově. Tehdy i dnes byli lidé, kteří si svou záchranu a spásu chtěli vyrobit sami..Kteří chtěli a chtějí najít pramen vody živé v sobě samých, ale ne pramen, darovaný Mesiášem, nýbrž pramen z vlastního díla. Člověk si strašně nerad nechá něco darovat - a to vůbec nejdůležitější zvlášť Právě apoštolové, v jejichž čele Petr říká "ty jsi syn Boha živého", byli lidmi, kteří toto obdarování byli schopni a ochotni přijmout. Tím vynikali, ne nějakými zvláštními schopnostmi.
A nakonec otázka:Jak bychom vyznali Ježíše dnes my? Srozumitelně a věrně.
Museli bychom - na rozdíl od evangelistových časů - začít od Pána Boha, že tady je skutečně náš protějšek, který je naší oporou ve chvílích krize. To dnes je velmi nesamozřejmé. Profesor Petr Pokorný k té otázce dodává: Jinak, když se řekne: Ježíš je Mesiáš, tak mám takovou obavu, že někdy to lidi vnímají jako takový kult osobnosti Ježíše. Tu pravou váhu nabývá to vyznání teprve tehdy, když to odlišujeme od jiných obrazů Boha. To byla ta původní role toho vyznání. Celým svým životem, vším co říkal, učil a dělal, Ježíš zjevoval, že Pán Bůh není ten, kdo by si vynucoval poslušnost násilím nebo hrozbou nebo skoro až takovým duchovním terorem, vydíráním, že tady jde o život, ale že člověku skutečně otevírá takovou perspektivu, že si až říkáš: jak já můžu tohle nepřijmout?
Abychom byli dnes právi tomu vyznání, musíme mít na paměti, že nejde jen o správnou katechismovou formulaci, ale že k tomu patří celý obraz Ježíšova života, toho co dělal a za co nakonec položil život….Když řekneme, že Ježíš je Mesiáš,znamená to, že Ježíš je zjevením Boha živého….


Pane a Bože, pomoz nám, abychom věděli, co říkáme, když o tobě chceme svědčit druhým. Pomoz nám, abychom věděli, co děláme, když na tebe spoléháme. Amen

RSS kanál

Syndikovat obsah