Jak k nám Bůh mluví ?

Když jsem pracoval v továrně, zaskočil mě kdysi kamarád otázkou: "Jak k tobě Pán Bůh vlastně mluví? Jedna farářská dcerka mi vyprávěla, jak se v dětství neodvažovala vstoupit do kanceláře, když její otec psal kázání. Myslela, že tam otec mluví s Bohem. Jak to vlastně je? Slyšíme Boha skutečně, nebo o něm jen přemýšlíme?

Ve filmu je to snadné. Stačí obrátit kameru do mraků a z reproduktorů se ozve vážný, mírně patetický hlas známého herce. Ale jak to chodí v normálním životě ?

Bible sama se o tom moc nešíří. Slovo Boží se tu stává a oslovený člověk je vyřizuje dál. Někdy Bůh používá andělů, jindy se lidem zjevuje ve snu. Jiní ho slyší jako hlas tichý a jemný. Neexistuje žádný postup či recept, jak Boží slovo zaslechnout nebo vyvolat. Je to vždycky zázrak, Boží iniciativa, překvapení, které nelze naplánovat. Jedni se ocitají ve vytržení, jiní to prožívají spíš uvnitř, ale většina lidí se setkává s Božím slovem již v lidské podobě skrze svědectví proroků a apoštolů.

Křesťané mají zvláštní pojetí Božího slova. Dostalo podobu lidského příběhu. Bůh k nám mluví životem, smrtí a vzkříšením Ježíše Krista. To znamená, že Boží slovo je i to, co pro nás z této skutečnosti vyplývá. Je na nás, abychom to stále znovu domýšleli a formulovali. Jestliže Kristus zemřel za všechny, pak nám Bůh říká, že mezi lidmi není rozdílu. Všichni jsme stejně vzácní a důležití. Jestliže Kristus uzdravoval, znamená to, že nemoc není trestem za hřích, ale zlo, jemuž máme s pomocí Boží vzdorovat.

Kdyby dnes někdo přišel s tím, že k němu mluví Bůh, nesměli bychom ho předem odmítnout. Bůh může volit i cesty nečekané. Museli bychom však jeho svědectví podrobit důkladné kritice. Srovnat ho s evangeliem Ježíše Krista. Věřit Kristu totiž znamená, že nám Bůh už nic zásadně nového nepoví. Každé Boží oslovení může být jen novým, aktuálním zdůrazněním toho, co již víme. V Ježíši Kristu Bůh vyjevil sám sebe.

To, oč dnes běží, je odvaha promítnout důsledky evangelia do každodenního rozhodování, jednání a myšlení. V tom nám dnes nejvíc pomáhá výklad bible a kázání Slova Božího. Podobným způsobem může posloužit i rozhovor, modlitba, píseň, umělecké dílo nebo tichá meditace. Bůh k nám mluví, když se nám biblické slovo stane živou výzvou, která nás nutí něco udělat či změnit. Většinou to bývá výzva, které se bráníme. Nemysleme si, že jsme jiní než byli Jonáš, Mojžíš nebo Jeremiáš.

Kázání na biblický text si klade zprostředkování Boží výzvy za svůj prvořadý cíl. Je to nesnadný zápas pro kazatele i posluchače. Kazatel se musí nejprve sám postavit pod nárok Božího Slova. Vstoupit na cestu, jejíž cíl předem nezná. Pak o tom lidem vypráví. Nejen o tom kam došel, ale i tom jak bloudil a byl nalezen. Lidé v tom poznávají sami sebe. A když přeskočí jiskra, stane se jim obyčejné lidské slovo Slovem Božím. Ne vždycky se to podaří. Ne vždycky jsme z toho moudří. Ne vždycky je nám to Slovo milé. Ale věříme, že se to stává.

Otázky ovšem zůstávají. Dovedeme při výkladu a naslouchání Božímu Slovu odlišit své vlastní názory a důrazy? Neslyšíme jen to, co chceme slyšet? Nevybíráme si, co je pro nás přijatelné? Neslouží nám Boží slovo spíš k obhajobě vlastních názorů, než abychom se jím dávali změnit. Možné to je. Ale současně zůstává otevřená i druhá možnost. Bůh se k našemu zvěstování a naslouchání přizná a použije ho k tomu, aby pohnul našim svědomím. Jisté to není. Ale prosit o to smíme.

Jiří Gruber

RSS kanál

Syndikovat obsah