Žalm 103

Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.
Žalmy 103:1 - Žalmy 103:5 (CEP)

Některá slova z našeho slovníku takřka zmizela. Ano, patří k nim děkovat, chválit, dobrořečit. Ta slova mizí, protože mizí vědomí, že by člověk měl, že bych měla proč a za co děkovat.
Žijeme už pár let v době, kdy všude kolem nás bují spousta anglických nápisů, firmy si dávají anglická jména, přebírají se západní svátky a obyčeje. Místo Mikuláše a později dědy Mráze nosí dárky Santa Claus, lidé kupují dárečky pro své lásky na sv. Valentýna a tak dále.
Přesto by nám myslím prospělo jeden americký svátek zavést. Thanks Giving Day - Den díkůvzdání. Ten svátek má velmi hluboký smysl. Kanaďané jej slaví v říjnu, Američané v listopadu a mají jej vždy mimo neděli, aby se jim v běžném víkendu jeho význam snad nevytratil.Nám zjevně Den díkůvzdání nechybí. - protože nám totiž chybí i potřeba děkovat, a to je zlé. Velmi zlé.V Severní Americe má tento svátek i oficiální ráz. Americký prezident obvykle vydává ke Dni díkůvzdání své prohlášení. On i občané děkují Bohu za život, za zdraví, za uplynulý rok - dokonce i kdyby to byl rok těžký, děkují svým partnerům, své rodině, ale také lidem, jejichž práce pozornosti buď uniká, nebo za hodnou děkování nebývá považována - a vůbec všem lidem, některým třeba jen za úsměv.
Opravdu dnes jen málokdo umí dobrořečit či děkovat. Ať lidem či Bohu. Děkování či dobrořečení souvisí s vděčností a vděčnost s vědomím, že všechno, co mám, je dar. To se dnes příliš nenosí. Náš svět spíše ovládá názor či postoj,
že na to či ono, nejlépe ovšem na všechno, máme nárok,
že si to zasloužíme - znáte ty reklamy z televize,
že jen nejlepší se pro nás dost dobré.
Tak za co děkovat, za co dobrořečit?
A navíc- já přece žiju takový ten obyčejný život, ze dne na den, nic zvláštního, ani pozitivního ani negativního.

Zkusme si v tuto chvíli zahrát na mimozemšťany, sestry a bratři. Nebojte se, jenom jako, samozřejmě.
Jsme jako turisté z opačného konce vesmíru a zaplatili jsme velké peníze cestovní kanceláři za krátkou dovolenou na Zemi. Přistáli jsme, ubytovali se a jdeme na svou první procházku. Snažíme se vše vidět, jakoby to bylo poprvé. Pampelišky u cesty a ptáci v křoví vypadají úplně jinak, když je člověk pozoruje jako cestovatel z daleka!
Dotýkám se s úctou travin a květin, s úctou se dívám v trávě na lezoucí hmyz, s úctou naslouchám ptákům a cvrčení divokých kobylek. Jsem šťastný člověk, že jsem si vybral právě destinaci Země. Obdivuji tanec hvězd na obloze...
Není nic - od člověka ke kusu kamene, pramene vody ze studánky, mraku nebi hrsti hlíny - s čím bychom mohli zacházet jen tak. Všechno na počátku stvořil Bůh.
Žijeme tak ve světě starých židovských žalmů, kde řeky tleskají rukama a hory jásají, kde se rozveselí všechny lesní stromy před Bohem, který napjal nebesa jako stanovou plachtu a kráčí po perutích větru, - ve světě, kde je větším zázrakem odpuštění hříchů než chůze po vodě. Žijeme ve světě, kde Bůh mění běh života Šavla a mnoha dalších.
Už skutečnost, že známe Hospodina, je důvodem k vděčnosti, neboť brýlemi své víry poznáváme, že i náš obyčejný život je plný dobrých božích darů.
Žalmista k některým obrací naši pozornost:
První je: Bůh ti odpouští všechny nepravosti - a to není žádná maličkost. Jen zřídka si uvědomujeme, jaké dluhy máme u svých bližních i u Boha.
To druhé: ze všech nemocí tě uzdravuje. No možná jste už někdy takové uzdravení prožili. Ale máme taky zkušenost, že Bůh nás ani naše blízké neuzdravil ze všech nemocí. Proč? Máme ten žalm raději přestat číst? Uzdravuje všechny nemoci - to je žalmistovo vyznání a já je prostě nemohu jen tak automaticky vztáhnout na sebe. Třeba apoštola Pavla Bůh neuzdravil vůbec - sám o sobě přece Pavel píše, že třikrát prosil Pána, aby od něho odňal ten osten v těle, ať to bylo cokoli. Odpověď zněla: stačí, když máš mou milost. - Vědět, že v nemoci, ve stáří a bolesti nejsem sama, že nebudu sama ani v té poslední nemoci, to je veliký ar, veliká pomoc a veliký důvod k vděčnosti a dobrořečení.
Jako třetí důvod vděčnosti uvádí žalmista: vykupuje ze zkázy tvůj život. - Když chcete vytáhnout někoho, kdo se topí, musíte za ním do vody, musíte se taky namočit. Něco vás to zkrátka stojí. To naznačuje i výraz, kterého žalmista použil.Znamená nejen zasadit se o někoho, ale nadto nasadit sebe sama za někoho, sestoupit do jeho trápení a nést vše spolu s ním. A právě to udělal náš Pán, když vstoupil do zkázy a nicoty, marnosti a smrti, do naší nicoty a do naší smrti. Tím nám otevřel cestu k životu, jak říká další věta žalmu: věnčí tě milosrdenstvím a slitováním. Ano i já vím, že jsou chvíle, kdy se nám zdá Boží milosrdenství daleko nebo dokonce že vůbec není. Ono je to jako se sluncem - někdy ho zcela zakryjí mraky a to i na dlouho, ale to neznamená, že nesvítí.
Po celý tvůj věk tě sytí dobrem - nejen když to vnímáš, ale i tehdy, kdy se ti vše jeví jako beznadějné. Toho se můžeš držet právě v těch temných dnech. Celá bible je svědectvím o průlomech do tohoto našeho světa - od narození Izáka z neplodné Sáry přes znovunalezený groš, návrat ztraceného syna až po vzkříšení ukřižovaného mesiáše.
Všechna tato svědectví říkají totéž: Bůh obnovuje - ztracenou sílu i ztracenou naději. Jako poslední pán nad námi nevládne zákon zmaru a zániku. Žalmista to říká zvláštním obrazem:obnovuje jako orla tvou mladost. Proč orel, Za orlem je skryt bájný pták Fénix, který se podle tehdy obecně známé egyptské báje po pěti stech letech sám spálí a z popela vstane omlazený k novému životu. Křesťané ve staré době ten obraz převzali jako symbol ukřižovaného a vzkříšeného Krista. Obnovuje jako orla tvou mladost. Mládí je časem i obrazem otevřené budoucnosti. Ať je ti let kolik chce, Bůh má pro tebe dobrou budoucnost.
Dobrořeč tedy, má duše, Hospodinu a celé nitro mé jeho svatému jménu - i když se zdá, že kolem nás je temnota a úzkost. Vše, co nám Bůh připravil, je pevné. Můžeme e na to spolehnout a opřít se o to.
Olga Tydlitátová

RSS kanál

Syndikovat obsah