Mt 20, 1-16


Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, a řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.' Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu stojíte celý den nečinně?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' On jim řekne: 'Jděte i vy na mou vinici.'
Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!' Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři: 'Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!' On však odpověděl jednomu z nich: 'Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?' Tak budou poslední první a první poslední."


Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,

většina z nás se v životě nevyhne úvahám o spravedlnosti. Je spravedlivé, že někteří lidé jsou více nadaní a v životě se jim daří vše, na co sáhnou, zatímco druzí dosahují s velkou námahou sotva průměrných výsledků? Je spravedlivé že někteří jsou celý život zdraví, zatímco jiní jsou neustále sužováni nejrůznějšími nemocemi; že se jedni narodili do úplných rodin, zatímco jiní žijí od počátku života v rodině rozbité a nepoznali otce či matku? Je spravedlivé, že někteří vydělávají snadno mnoho peněz, zatímco jiní jsou rádi, že jim jejich výdělek každý měsíc stačí toliko na pokrytí nezbytných životních výdajů? V životě se takto často ptáme. V hlavě nám pracují pomyslná závaží, na kterých vyhodnocujeme spravedlnost či nespravedlnost určitých událostí, situací, skutečností. V podobenství o dělnících na vinici jsme svědky vyplácení mzdy, které nám tato naše závaží při otázce po Boží spravedlnosti pořádně rozbalancuje.
V horkém letním dni Hospodář postupně najímá dělníky na svou vinici. Začíná hned zrána, první várka námezdních dělníků tak na vinici doráží vzápětí po ranním rozbřesku. Hospodář má ale práci i pro další dělníky, a tak postupně na vinici dorazí v několika skupinách další, aby také oni přiložili ruku k dílu. Poslední dělníci dokonce na vinici doráží až po páté hodině, kdy je již možno pochybovat o smysluplnosti a ekonomičnosti jejich najmutí. Dávali jsme pozor, jakou že to smluvil hospodář se svými dělníky mzdu? Ne, nepřeslechli jsme se, těm prvním slíbil denár na den. Mzda jim patrně takto připadala v pořádku - neviděli jsme alespoň, že by někdo měl proti její výši námitek. Těm, které najal Hospodář později, už výši mzdy neřekl, když je najímal, spokojili se s příslibem, že mzda bude spravedlivá.
Nyní nastává ona chvíle, která většinu dělníků na světě zajímá nejvíc, chvíle výplaty. Až do teď se na vinici neodehrávalo nic pobuřujícího, ale nyní nastává zlom. Hospodář seřadil dělníky od těch, kteří přišli na vinici poslední, po ty, kteří přišli první, a postupně vyplácí mzdu. Ti, kteří pracovali jenom krátkou chvíli večer, dostávají denár. Jakožto pozorní pozorovatelé situace se podivíme. Počítali jsme s tím, že nepochybně dostanou méně. Vždyť hospodář mluvil o spravedlivé mzdě a my vycházíme z onoho ranního ujednání, kde se mluvilo o jednom denáru za den práce. Ještě ale můžeme dát Hospodáři šanci - třeba bude rozdávat prémie a těm, kteří pracovali od rána a snášeli vedro a tíhu dne přidá a pak bude vše v pořádku. Leč nestane se tak a Hospodář dává také těmto dělníkům, kteří strávili v potu na vinici celý den, pouze denár. Pobouřeni takovýmto jednáním nejsme pouze my, také dotčení dělníci již začínají reptat a ozývat se ohledně spravedlnosti mzdové politiky zaměstnavatele.
Hospodář si však zachová tvář, nikam neutíká, ale předstupuje před dělníky s vysvětlením. On je majitelem vinice, on je najal. Těm, kteří se cítí postiženi připomíná, kolik se jim smluvně zavázal zaplatit - nijak je výplatou neošidil. Ostatním může vyplatit kolik chce on - je to jeho vinice, on rozhoduje a jeho systém vyplácení mzdy spočívá v tom, že chce být, dle jeho slov „k později nastoupivším dělníkům dobrý“. Ač je toto vysvětlení akceptovatelné, nijak nás nenadchne. Právem se nám jeví jako sofistikované zakrytí jasné nespravedlnosti vůči prvním dělníkům.

S královstvím nebeským je to tak, jako když… možná jsme se nechali scénou, kterou jsme doposud pozorovali natolik strhnout, že jsme zapomněli na skutečnost, že se jedná o podobenství. Je-li tomu tak, je to jenom v pořádku. Podobenství vypráví Ježíš, abychom se pokusili lépe porozumět a pochopit Božímu jednání s tímto světem. Rozčilujeme-li se nad nespravedlivou mzdou, děláme přesně to, co bychom měli a zároveň nám to otevírá cestu k tomu, abychom se mohli pokusit pochopit a vzít vážně jinakost spravedlnosti království nebeského, v kontrastu se spravedlností naší, se spravedlností tohoto světa.
Jako v řadě jiných podobenství je také v podobenství o dělnících na vinici role Hospodáře rolí Boží. Můžeme proto nyní znovu pozorně naslouchat Hospodářovu zdůvodnění a argumentaci při vyplácení mzdy.
Hospodář vysvětluje své jednání tím, že chce dát i těm posledním to, co slíbil prvním. Jeho spravedlnost spočívá v jeho dobrotě. Hospodářova spravedlnost tak vychází z jiného axiomu, než naše spravedlnost vycházející z předpokladu, že každý má dostat, co si zaslouží. Spravedlnost království nebeského vychází z předpokladu Hospodářovy dobroty, vychází z jeho kladného vztahu vůči dělníkům. Boží spravedlnost je spravedlnost milující, a z tohoto důvodu je také spravedlností „nadržující“ těm, kteří přišli na vinici pozdě. Ostatně nejde jenom o ty, co přišli pozdě. V podobenství nečteme, že by Hospodář mezi dělníky při vyplácení rozlišoval nějak jinak, např. podle toho, kolik toho reálně na vinici udělali, nebere ohled na jejich výkon - všichni dostávají stejnou mzdu království nebeského a nikde nejsou zdůrazňovány jejich zásluhy.
Při přemítání o Hospodářově spravedlnosti je vhodné neopomenout v našich úvahách ještě jednu poměrně zásadní věc. Často totiž podvědomě vycházíme z předpokladu, že zatímco první dělníci poctivě pracovali, ti druzí… Co dělali vlastně ti druzí, než se na Hospodářovu vinici dostali?
Je to podobná otázka, která nenechá spát staršího bratra v podobenství o marnotratném synu, které jsme mohli slyšet v našem prvním čtení. Zatímco on je doma a poctivě pracuje, jeho mladší bratr zatím „rozmařilým životem svůj majetek rozházel“, tedy věnoval se patrně intenzivnímu průzkumu přespolních hostinců, nevěstinců a zařízení hazardních her. Často vycházíme z předpokladu, stejně jako starší syn, či jako ti dělníci pracující od rána, že zatímco my pracujeme na Hospodářově vinici, ti, co tu nejsou a nepracují, si musí někde užívat, a to je to, o co my přicházíme. Naše srdce se pak snadno sevře závistí, která povzbuzuje dychtivé představy o tom, co všechno by se dalo mimo vinici podnikat. A tito později najatí dělníci či mladší bratři pak ke všemu na poslední chvíli přijdou tak, aby stihli také výplatu nebeského království. To je přece do nebe volající nehoráznost!
Podíváme-li se však pozorně na náš dnešní příběh, můžeme si všimnout, že je v něm situace pospána trochu jinak. Nevypadá to, že by mimo vinici panovala nějaká záviděníhodná radost. Zatímco ti na vinici pracují na smysluplném díle, ti co stojí na tržišti světa nemají co na práci, neví co počít se svým časem. Nikdo je nenajal. Stojí nečinně a bezcílně ubíjejí čas. Teprve odchod na vinici tak pro ně znamená nalezení smyslu dne. Na vinici směřují dokonce i ti, které Hospodář oslovuje v samotném závěru dne a kteří tam patrně jdou s předpokladem, že jejich výdělek, má-li být spravedlivý, bude nutně mizivý.
Tedy to, že smíme být povoláni na vinici království nebeského, je naší výsadou, naším nezaslouženým nalezením smyslu našeho konání. Po našem najmutí na tržišti světa smíme s pomocí Boží pracovat na smysluplném díle, našim životům je darováno mít před sebou smysluplný cíl v přítomnosti království nebeského, a to již tady a teď. Ostatně - onen vzpomínaný mladší syn se z tržiště po dlouhých peripetiích také vrací nazpět - domů, na vinici. Vezmeme-li toto skutečně vážně, je zřejmé, že vést debaty o výši odměny, dohadovat se o to, kdo bude v království nebeském první či poslední, znamená zásadní nepochopení celé věci.
O tom, že je tato otázka nicméně nadmíru složitá a nám všem často skutečně těžko pochopitelná a že s ní byly a patrně i vždy budou problémy svědčí i to, že vzápětí po podobenství o dělnících na vinici následuje v Matoušově evangeliu prosba matky synů Zebedeových o zajištění exkluzivního místa pro své syny v Božím království, tj. místa po Ježíšově pravici a levici. Bezprostředně po Ježíšově relativizaci smysluplnosti řešení větší či menší odměny za práci na vinici království nebeského tak následuje přetahování se o privilegovaná místa v tomto království, a to v samotném apoštolském kruhu Ježíšových nejbližších. K dokreslení paradoxu a lidského nepochopení snad nejlépe slouží pohled na ona „privilegovaná“ místa po Kristově pravici i levici na golgotském pahorku jedno páteční odpoledne nedlouho poté...
Začali jsme naše dnešní kázání otázkami po spravedlnosti. Otázkami, které jsou velmi těžko zodpověditelné a často jsme s nimi v koncích a budou nás patrně trápit po celý náš život. Podobenství o dělnících na vinici nemá univerzální odpověď na všechny tyto otázky. Ukazuje nám ale směr, kterým se smíme ve víře při úvahách o spravedlnosti ubírat. Ujišťuje nás o Boží milující spravedlnosti. O té spravedlnosti království Božího, které jde o smysluplný život všech dělníků postávajících bezprizorně na tržišti tohoto světa. Tedy o smysluplný život všech nás zdravých i nemocných, bohatých i chudých, nadaných i těch docela průměrných. O spravedlnosti, která všem těmto dělníkům fandí natolik, že ji nezastavil ani golgotský kříž.


Pane Ježíši Kriste,

děkujeme Ti, že mezi námi nerozlišuješ podle naší výkonnosti a našich zásluh. Děkujeme, že smíme vědět, že plody vinice nebeského království smí ochutnat všichni, kteří zaslechli Tvůj volající hlas, a to v míře vrchovaté. Amen


Jan Soběslavský mladší 27.1.2008

RSS kanál

Syndikovat obsah