Obyčejný člověk

Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem. Vyhlížel směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě. Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil. Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni.


Milí bratři a milé sestry!
Dnes bych se rád zamyslel nad životním příběhem člověka, který ničím nevynikal. Lot nepatří mezi postavy, kterým by byla v bibli věnována větší pozornost. Nepatří k praotcům víry jakými byli Abraham, Izák a Jákob. A přece pro nás může být Lot důležitou postavou právě tím, jak je nenápadný. Je tak obyčejný, že se mu v jistém smyslu všichni podobáme. Lot nikdy neprojeví velikou víru, ale přesto je to člověk, který v Pána Boha věří. Lot se neproslaví velikým činem a přece i on patří do společenství Božího lidu a Bůh mu několikrát pomůže. Na rozdíl od velikých postav biblické historie, kterým však nesaháme ani po kotníky, může nám být Lot blízký svou průměrností. Nic významného nedokázal, udělal v životě mnoho chyb, jeho strýc Abraham s ním měl většinou jen starosti - ale právě v tom jsme mu podobní. Lot se sice nikdy nestane naším vzorem, ale může nám pomoci najít místo v příběhu Božího lidu. Právě proto, že nejsme jako Abraham a Mojžíš a naše víra je všelijak kolísavá, můžeme se mnohem lépe najít v postavě, která sice není vzorná, ale patří do společenství těch, kteří byli ovlivněni Božím slovem.
Nejprve
si všimneme, že Lot stojí od počátku v pozadí. Bůh promluví k Abrahamovi. Lot se jen přidá. Všechno dění mezi Bohem a člověkem probíhá mezi Hospodinem a Abrahamem. K Lotovi Bůh nikdy přímo nepromluví. A přec i Lot vyjde z Ur Chaldejských! Projde stejně dlouhou cestu jako Abraham. Podstoupí podobná rizika. I on opustí své rodiště. I on se vydá do nejistoty hledat zaslíbenou zemi. I on musí věřit, že tato cesta má smysl a Abrahamovo rozhodnutí správné. Lotova velikost je při vší jeho nenápadnosti a nedůležitosti v tom, že se přidal ke správnému muži a nezaváhal, když mu Abraham řekl: Pojď se mnou.
Na Lotově příběhu chce bible ukázat, jak důležité je, ke komu se člověk v životě připojí. Každý nemůže být Abrahamem, který se stal otcem všech věřících, ale každý z nás se může přidat k těm, kteří jdou Boží cestou. Každý nemůže být první, ale každý může být mezi těmi, kteří jdou správnou cestou. Mezi lidmi už to tak bývá, že někteří jsou vůdcové a druzí jsou jejich následovníky, pomocníky a žáky. Není ostuda, že člověk není v čele, ale je škoda, když si neumí vybrat, s kým půjde. Lot si vybral dobře. Nemůže být každý vůdce nebo hrdina - ale každý může svůj život prožít lépe nebo hůře a Lot udělal dobře, když se připojil Abrahamovi a spojil s ním svůj život.
I my potřebujeme mít dobré vzory a učitele. Přemýšlejme, ke komu jsme se v životě přidali. Držme se svých Abrahamů, kteří prožívají zápas víry možná ve větší intenzitě než my a nechme si o tom od nich vyprávět. Přijde chvíle, kdy třeba i my budeme strženi do víru dění - jako se to nakonec stalo i Lotovi a tehdy mu bylo všechno, co se od Abrahama naučil, velice cenné a potřebné.
Nechtějme být za každou cenu originální a vymýšlet již stokrát vyslovené. Nemá smysl, aby každý hledal svou vlastní zaslíbenou zemi. Nemůže být každý průkopníkem jako Abraham. Ale každý z nás může být Lotem, který společně s Abrahamem vyrazí na cestu a dá se svým zkušenějším strýcem vézt. Lotův život tím nebude o nic méně dramatický a zajímavý. Prožije vlastně to samé co Abraham, jenom jakoby z druhé řady, ale i jeho příběh je strhující a důležitý.
Za druhé
si všimneme, že Lot udělal v životě tragickou chybu, když si zvolil za svůj nový domov úrodné okolí Jordánu a oddělil se od Abrahama. Vybral si tím sice lepší životní podmínky, ale právě na to nakonec doplatil. Dostal se kvůli tomu do války, stal se zajatcem a ztratil všechno, co měl. Kdo slyší jeho příběh, může si pomyslet - dobře mu tak. Sám si to místo vybral. Chtěl se mít lépe než strýc Abraham a teď poznal, zač je čeho loket. Lot je příkladem člověka, který udělá fatální chybu a všechno nasvědčuje tomu, že svou šanci navždy ztratil. A přece ho Abraham zachrání a vrátí mu, co v nešťastném boji ztratil. Lotova záchrana je svědectvím, že ani ta největší chyba nemusí být osudová. Lot je zachráněn, přestože si sám vybral ohrožené a špatné místo k životu.
To je důležité vědět. My si často myslíme, že nás Bůh bude ochoten vysvobodit pouze z toho, zač sami nemůžeme. Z něčeho nespravedlivého, z něčeho, co jsme sami nezavinili a nemůžeme ovlivnit - ať už jsou to nemoci, zlí lidé, přírodní události, dopravní nehody. Ale jakmile sami něco špatně rozhodneme a hloupě vyvedeme, máme pocit, že si svou vinou musíme vylízat až do dna a není nám pomoci.
Lot je však ukázkou člověka, který si svou šlamastyku sám zavinil a přesto z ní byl zachráněn a vysvobozen. To je dobrá zpráva pro všechny, kteří si stále vyčítají své chyby a omyly. Chyby patří k životu a není člověka, který by je nedělal. Ale Bůh je věrný. Pomáhá i hříšníkům a nenechá je, aby příliš dlouho trpěli vlastními chybami. Neztrácejme tedy hlavu, když zjistíme, že jsme udělali velikou hloupost a můžeme si za ni. Čekejme pomoc se stejnou nadějí a vírou jako kdybychom na své prohře neměli žádný podíl. Bůh zachraňuje i hříšníky. Pomáhá i těm, kteří si to ničím nezaslouží.


Třetí myšlenka
, kterou bych rád z Lotova života vyzdvihl, je jeho osobní statečnost ve chvíli, kdy ho v Sodomě navštíví Boží poslové. Lot se jich ujme a ochrání je proti sodomským násilníkům. To je, jak už jsem naznačil, hvězdná chvíle jeho života. Celý život stál v pozadí a držel se pouze Abrahama. Naráz se však dostane na světla Božích ramp a nemá se za koho schovat. Taková věc se někdy přihodí každému z nás a je třeba být na ní připraven. Dlouho se může zdát, jakoby v našem životě o mnoho nešlo. Žádná důležitá rozhodnutí neděláme. Nikdo od nás nic zvláštního nečeká. Všechno je stále při starém a nic se nemění. A pak z ničeho nic - jakoby se náš život vzepjal do výše. Jedno jediné rozhodnutí, jeden zásadní čin a v něm se ukáže, co jsme zač, komu věříme a pro co jsme celá léta žili. Lot takové vyznavačské rozhodnutí učiní ve chvíli, kdy odmítne vydat své hosty řádící lůze. Neví, že jsou to Boží poslové, ale ctí bezpečí hostů a raději by obětoval vlastní děti, než aby své hosty vydal do rukou zvrhlíků. Nakonec najde odvahu ze Sodomy odejít a tak si zachrání život. Podobná rozhodnutí čekají i na nás, a nikdo z nás neví, kdy přijdou. Není vůbec snadné odmítnout výhodnou nabídkou, abychom si uchovali čisté svědomí. Tak jako dřív mnozí dokázali nevstoupit do strany, musíme dnes také umět říci k řadě věci rozhodne Ne. Někdo bude stát před rozhodnutím, zda odejít ze zaměstnání a postarat se o své rodiče. Jiný bude váhat, zda se rozejít s člověkem, který na něho má špatný vliv. Další bude v pokušení přidat se k těm, kteří vydělávají na lidské hlouposti. Jiný bude váhat, zda přijmout náročnou práci, která není dostatečně honorována atd. Na každého z nás taková důležitá rozhodnutí čekají a tehdy se vlastně zúročí všechno, co se do nás ukládalo během řady let. Všechny rady zkušenějších. Všechna kázání, modlitby, písně, příklady, všechny dobré filmy a romány, všechny naše dosavadní zážitky a zkušenosti a člověk se někdy až sám diví, kde k takovému rozhodnutí sebral sílu a nebo se stydí, že tu sílu nenašel a neprosil o ní.
Lotova velikost je v tom, že dokázal nebýt jako oni. Žil v Sodomě, v tom nejzkaženějším městě na světě a přece zůstal - ne snad čistý - ale Bohu věrný. Abraham byl veliký v tom, že na Boží pozvání odešel do neznámé země. Jeho víra má podobu trpělivosti, odvahy a naděje. Lotova víra se projeví v tom, že některé věci prostě neudělá a nenechá se k nim donutit. O Abrahamovi se bude všude psát a mluvit. O Lotovi se napíše jen pár řádků. Je to jen obyčejný člověk, který se však v důležité chvíli svého života zachoval s Boží pomocí správně. Kéž by to platilo i o nás.
I my žijeme ve světě, který má své vlastní zákony, pravidla a zvyky. Jakmile něco dělá většina lidí, nepovažuje se to už za nic špatného. Je těžké tomuto náboženství většiny nepodlehnout. Obecný trend je, že každý má právo myslet především sám na sebe a své štěstí. A přece stojí za to být jiní. Žit v tomto světě, modlit se za jeho budoucnost, ale nenechat se strhnout morálkou doby. Některé věci se prostě nedělají, i když je dělá většina ostatních. A když se stane, že člověk podlehne, nesmíme si to omlouvat, ale snažit se problém čestně vyřešit a odstranit. Lot nebyl žádný hrdina a přece i v tom nejzkaženějším městě a prostředí si dokázal uchovat určitou jinakost a citlivé svědomí.
Čtvrtá okolnost, která nakonec Lotovi doslova podrazí nohy, je jeho stálá touha po kompromisu. Prožije záchranu z hříšného města, ale nepřidá se znovu k Abrahamovi a zůstává raději sám a nechá se opít. Jeho dcery se s ním pak dopustí krvesmilstva a Lotovi potomci - národy Moab a Amón - se stanou věčnými nepřáteli Izraele. Zdá se, že Lotova záchrana byla zbytečná. Jeho víra se ztrácí a nemá pokračování. Jeho dcery a synové půjdou zcela jinou cestou. Lotova cesta víry se zdá být slepou cestou. Mrtvým potokem, který vyschl. Vypadá to, že Boží slovo zaseté do Lotova srdce padlo do trní a nic z něj už nikdy nevyrostlo. A přece tomu tak nakonec nebylo. Mezi Lotovými potomky - v národě moabském - se později narodí dcera, která se stala vzorem lásky a oběti k úplně cizímu člověku a bude dávána za příklad všem dcerám izraelským. Potomkem Lotovým je Rút móabská, která se podivuhodným způsobem připojí k Izraeli, stane se babičkou betlémského krále Davida a patří jí čestné místo v rodokmenu Ježíše Krista. A díky moabské Rut patří do tohoto rodokmenu víry i Lot.
Nikdy tedy není zbytečné a marné, když Bůh s člověkem něco začíná. Lot nebyl přibrán na cestu víry a zachráněn zbytečně. Práce, kterou si s ním Hospodin dal, se možná zdála být po mnoho let zbytečná a ztracená, ale pak se podivuhodně zúročila.
Bible říká v našem dnešním textu, že Lot byl zachráněn, protože Bůh pamatoval na Abrahama. Na Abrahamovy modlitby, na to, jak mu na Lotovi záleželo a co všechnu pro něj obětoval. Vztah mezi Abrahamem a Lotem se podobá našemu vztahu k Ježíš Kristu. Ani my nebudeme zachráněni, protože jsme byli věrní a spravedlivý. I na nás přece lpí duch a hřích dnešní doby a nikdo se mu nedokáže zcela ubránit podobně jako Lot. A přece budeme zachráněni, protože jsme součástí přímluvných modliteb a oběti, kterou za nás přinesl Ježíše Kristus. I my máme svého Abrahama - v Ježíši Kristu.

Pane Ježíši Kriste, děkujeme Ti, že jsi nás vzal na cestu víry, přestože Ti děláme stále nějaké problémy, podobně jako Lot Abrahamovi. Děkujeme Ti, že si nevybíráš pouze vzorné a dokonalé, ale zveš také nás, kteří se drží vzadu. Jen díky Tvým přímluvám a oběti má náš život naději zaslíbení pokoje. Amen.


Brno 14.1. 2007, Jiří Gruber

RSS kanál

Syndikovat obsah