Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově



Bratři a sestry,
jednou za rok přichází příležitost, která nás nutí nepospíchat, zastavit se a přemýšlet o obsahu a významu vánočního svátku. A jednou to bude příležitost poslední.. Ale dokud žijeme, přemýšlejme a zvažujme, co to pro nás znamená, že se nám narodil Spasitel: Bůh se stal člověkem, vzal na sebe naše člověčenství. byl jeden z nás a přitom náš záchrance. Bůh vstoupil do dějin a je tu v 21. století s námi, Boží království začalo. To jsou témata vánočních kázání. Měl jsem jako kazatel evangelia příležitost kázat alespoň stokrát na některý vánoční text. nejednou jsem si při tom připadal jako člověk, stojící na břehu moře, který má k dispozici jen malou lžičku svého chápání, své víry a lásky a do této malé lžičky chce vtěsnat celé moře, totiž Boha, jeho pravdu a lásku. Evangelijní zpráva o Božím Synu, který vystoupil z moře, z boha a stal se člověkem, mně mou roli velmi usnadnila. Ale i tak, už sice nestojím před nekonečným mořem, ale před Bohem,který se stal člověkem, před Kristem Pán Bohem i tak, už sice nestojím před nekonečným mořem, ale před Bohem,který se stal člověkem, před Kristem Pánem, nicméně stojím před tajemstvím zase s tou malou lžičkou své víry,lásky a naděje, se svou radostí, která je příliš malá, protože moje srdce je malé, aby pojalo radost té, která je obsažena v té vánoční novině, že se Bůh stal člověkem, a to v poslední chvíli, kdy jsme si my lidé už nervěděli rady se svým promarněným a zpackaným životem. A tak tu dnes stojím před vámi, bratři a sestry, s tou malou lžičkou své víry a radosti, abych vám aspoň něco přetlumočil ze zvěsti svatého evangelia, kterou čte církev Páně dnes po celém světě.
Nuže: vám se narodil Kristus Pán. Vám se narodil! Nejen Marii a Josefovi. Tajemné a podivuhodné je toto evangelium proto, že nás nevybízí, abychom nahlédli do Mariina kočárku a pochválili jí,jak krásný je její synáček a že jsme ochotni přispět na jeho plénky a pak zdálky se těšit z jeho prospěchu, chlubit se svým příspěvkem a že jsme ho jednou viděli, jak ležel v jesličkách na slámě. Betlémské jesličky v kostele nejsou to pravé, kam se máme jít podívat. Místo toho otvíráme uši,abychom dobře porozuměli, co to znamená, že se „nám“ narodil. Uvědomujeme si, že tu zprávu musíme proměnit v drobné, že totiž ta zpráva je pro všechny, ale zároveň a především promne,abych si řekl: Mě se narodil! To už zní jinak, to už ho přijímáš za svého bratra, velikého,ale bratra. To učiň - tak zní vánoční výzva.přijmi jej, počítej s ním v životě i ve smrti. Kolik je lidí, kteří je do své rodiny nepustili a nepustí! Těm,kdo ho přijali, dal Bůh moc být jeho syny a dcerami, kteří ho chválí a sněží se žít k jeho slávě, totiž k užitku potřebným bližním. To je naše výhoda. co se stane s těmi, kteří ho nepřijali, Já nevím a ani to nechci vědět,ale až On přijde ve slávě, budou zahanbeni. A jak!
Neboť kdo, jaké jméno, čí jméno zůstane na zemi? Kdo bude soudit živé i mrtvé? Zase to bude ten jeden jediný, jenž se zjevil Mojžíšovi jako Hospodin, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův,jemuž my říkáme Otče náš, jak nás naučil jej oslovovat jeho Syn Ježíš, jenž o něm a o sobě řekl:“Otec a já jedno jsme“(Jan 10,30). celý vesmír přestává být neproniknutelným tajemstvím. Díky Ježíši Kristu a jeho evangeliu věříme a víme,kdo je tu Pánem, s celým vesmírem jsme v jeho rukou, v rukou Pána,jenž se narodil v městě Davidově, z davidovského rodu, z židovské matky.
Tento Bůh,který je Pánem, se nám narodil dnes. Staletí uplynula od té doby, kdy ono „dnes“ poprvé zaznělo. A ono stále platí. Uslyšíte-li evangelium dnes, nezatvrzujte svá srdce, Bohu se zalíbilo, aby radostná zpráva o narození jeho Syna do lidského rodu stále a ještě stále platila a svítila nad pomíjivými staletími. Dnes ještě má možnost ji slyšet a sáhnout po ní a vzít si svůj díl. Která jiná zpráva na tomto světě se jí vyrovná? Všechny jsou pomíjivé, tato zůstává. nezmizela, neskončila s včerejšími novinami ve sběru, dnes, ještě dnes je nám k dispozici, pokud ovšem naše „dnes“ nám smrtelníkům ještě trvá!
Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Spasitel je záchrance našeho života. Vánoční evangelium nám zvěstuje, že na svůj život, který jsme dostali od Boha darem, nejsme sami. Ten, který se nám narodil, nese jméno Immanuel, česky Bůh s námi. Proto přijímáme svůj život, ať je, jaký je! Někdo z vás si teď pomyslí, že má příliš těžký život, špatné životní podmínky od začátku. Ale hned nás mnozí okřiknou, že mají také těžký život. Na těžký život si naříká kdekdo, zvláště když už je nemocný a starý.Křesťan se od takových unaříkaných lidí liší: unese svůj život, ať je jakkoli těžký, děkuje zaň, nezříká se ho, nevrací jej: není přece na svůj život sám. Narodil se mu Spasitel, Immanuel, Bůh, který je stále s ním. Na světě je každým rokem milionů dokonaných sebevražd a desetkrát víc, tedy 50 milionů pokusů o sebevraždu. U nás v Česku je dokonaných sebevražd za rok půl druhého tisíce. Vánoční evangelium připomíná všem zoufalcům ženu, nemocnou 12 let, jíž žádný lékař nedokázal pomoci, která se rozhodla přijmout pomoc od Ježíše. Stačil dotek víry a uzdravila se. Nebyla na svou nemoc sama. To platí: na svůj těžký život, na svou nemoc není nikdo sám.
právě samota to je, která přivádí k zoufalství a zabíjí. Samota je hřích nevěry, která pokládá vánoční evangelium za pohádku pro děti, a zoufá si, jako by člověk byl na svůj život sám a sám. Víra, věřící člověk naopak počítá s Bohem, který je s námi, má v něm svou životní jistotu. Život je plný nejistot obav a strachu: že se člověk neuplatní, jak by si zasloužil nebo že neuživí sebe a svou rodinu, protože může ztratit zaměstnání a nebo že se mu rozpadne vztah, manželství nebo přátelství. A ovšem má strach z nemocí, letos to měla být ptačí chřipka a stále je to rakovina,která ohrožuje lidský život. Kdo není sám, tomu se sice strachy nevyhnou, ale žádné jej nepřemohou, ani strach ze smrti. V tom je význam vánoc, že věříš a víš, že do dalších dnů nevkročíš sám. S tebou jde ten, kdo prožil obyčejný těžký život, trpěl nepřízní a nenávistí od lidí, zemřel a pak vstal z mrtvých. Tento Ježíšův příběh ohlašuje dobrý konec všech našich problém, a to i toho největšího problému: totiž jak já, ubohý hříšník, obstojím před spravedlivým Bohem. Vánoční evangelium přemáhá i tento nejosobnější strach. Ten Bůh, který se nám narodil, je nejen s námi,ale je také pro nás,na proti nám, ne jako neúprosný soudce, ale jako laskavý a milující Otec či jako přítel a bratr, který nepřišel soudit, ale spasit svět, mne a tebe Stírá nám slzy a odpouští nám všechno.Jeho srdce,plné milosti, lásky a milosrdenství bije pro nás. Osvobozuje nás od naší minulosti i od nás samých. Jsme očištěni, svobodni. Splnilo se, co prorok Izaiáš slíbil svému lidu od Boha:“I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna“(Iz 1,18).
Takto očištěnému, svobodnému člověku vánoce oznamují, že se nemusí točit jen kolem sebe. Ono to ovšem je tak, že dokud je člověk mladý, shlíží se v sobě, točí se kolem sebe,ale když zmoudří a zestárne, nelíbí se u, jak vypadá a ještě méně se mu líbí pohled do vlastního nitra, do duše. A tady zase ukazuje vánoční evangelium každému člověku v každém věku cestu. Mladému ukazuje cestu ven z bezohledného sobectví,starému ze stařecké otupělosti a ztroskotanému ze sebevražedného zoufalství. Jim všem, a tomu, kdo se ptá,jaký smysl má ještě můj život, vánoční evangelium ukazuje, kdo se ti také narodil a vstoupil s tebou do lidského rodu: máš je vedle sebe,jsou to tvoji rodiče, bratr a sestra, manželka a manžel, tvé děti,přátelé a kamarádi: ti potřebují, abys ses jim podle své možnosti věnoval a jim pomáhal, aby jim díky tvé laskavosti a lásce bylo lépe a nebyli opuštěni.Bůh v Kristu přece nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil druhým, nám. Tak každý lidský život dostává smysl. To je možnost. otevřená zvláště věřícím do poslední chvíle, být tu pro druhé.
A pokud jsme o nás samé, jak jsme zde, nemějme starost, jak skončíme se svým nemocným tělem a hříšnou duší: nemůžeme padnout níž než do Božích rukou. Pánu jsme živi, Pánu i umíráme.
Modleme se: Děkujeme, náš Pane, že jsi nám dopřál znovu zvažovat význam tvého příchodu k nám, do našeho rodu. Naše srdce poskočilo radostí, že jsi s námi v životě i ve smrti jako náš Spasitel - z pouhé milosti. Amen

Čtení: Žid 3, 1 - 14
Písně: 6, 297, 294, 255

Kázání ThDr. Josefa Veselého (nar. 1914) ze dne 26.12.06

RSS kanál

Syndikovat obsah