Kázání z 26.4.

ŽALM 52                                                                                                                              26.4. 2020 JG

 

1 Pro předního zpěváka. Poučující, Davidův, 2 když přišel Edómec Dóeg a oznámil Saulovi: "David vešel do Achímelekova domu." 3 Proč se chlubíš zlem, ty bohatýre? Boží milosrdenství po všechny dny trvá! 4 Jen zhoubu tvůj jazyk splétá, máš ho ostrý jako břitvu, pleticháři. 5 Zlo miluješ víc než dobro, klam více než spravedlivé slovo.¨6 Miluješ každé podvratné slovo, jazyku lstivý. 7 Proto Bůh tě smete provždy, popadne tě, ze stanu tě vyrve, vykoření tě ze země živých. 8 Až to spatří spravedliví, zmocní se jich bázeň a posměšně o něm řeknou: 9 "Ano, byl to muž, jenž nepokládal za záštitu Boha, ve své veliké bohatství doufal, zakládal si na své zhoubné moci." 10 Ale já jsem jako zelenající se oliva v domě Božím. Doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy. 11 Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným.

 

Milé sestry a milí bratři!

Některé žalmy mají v úvodu krátké uvedení do situace, do níž jsou zasazeny. Tyto údaje nám pomáhají žalmy lépe pochopit a nalézt podobné situace ve vlastním života.

Událost v životě krále Davida, kterou si máme v tomto případě připomenout, byla tragická. Když byl David jako mládenec pronásledován králem Saulem, potřeboval pomoc, ale lidé mu ji odpírali, protože se báli, že se jim Saul pomstí.

Nakonec našel David a jeho muži pomoc u kněze Achímelecha v Nobé. Dostal od něho chléb a památný Goliášův meč. (viz 1 Sam 22). David byl za tuto pomoc vděčný a rychle se zase skryl. Bylo to, jako když za války někdo pomáhal partyzánům, ukrýval uprchlé vězně, pomáhal židům nebo za komunistů šířil zakázanou literaturu. Podobně dnes riskují ti, kteří stojí v první linii – zdravotníci, hasiči, vojáci, policisté a mnozí další.

            Ale na světě není pouze lidské hrdinství. Je zde také lidská zrada a ničemnost. V době, kdy David navštívil svatyni v Nobé, byl zde přítomen muž jménem Dóeg Edomský. A ten všechno pověděl králi Saulovi, který vzplál hněvem a pro výstrahu dal kněze Achímelecha a všechny jeho příbuzné popravit. Zahynulo tehdy 85 lidí.

Když se to David skrývající se v poušti dozvěděl, zachvěl se hrůzou. Uvědomil si, že ti lidé vlastně zahynuli kvůli němu. Když totiž přijímal pomoc, všiml si, že je tam přítomen jeden ze Saulových služebníků. Viděl ho, ale nenapadlo jej, že by se mohl zachovat tak podle. A nyní si to vyčítal a řekl: Vždyť to je jako bych je zabil já sám.

Náš dnešní žalm je tedy určen do situace, kdy si člověk uvědomí a přizná, že způsobil něco, co nechtěl a čemu mohl zabránit, ale nezabránil. Takových událostí možná není mnoho, ale trápí nás pak celý život. Zpětně si člověk vyčítá, co všechno mohl udělat a čemu všemu zabránit. Ale protože netušil, jak dovedou být lidé zlí, náhoda nespravedlivá a okolnosti nepříznivé – došlo k nejhoršímu a nikdo už to nezmění.  

Do této bolestné chvíle promlouvá náš žalm. Chce nás osvobodit z pocitů viny za to, zač sice nemůžeme, ale přesto si to vyčítáme. Za to, co udělali jiní lidé, však neneseme vinu. Nemůžeme všechno předvídat. Za to, co se stalo lidskou zlobou, náhodou, omylem, nedopatřením a cizí nepozorností neneseme odpovědnost. Někdo si takto vyčítá podíl na autonehodě, jiný možná někoho nevědomky nakazil, někdo někoho včas nevaroval, někdo možná něco tušil, ale nechal to být. Kdybychom si to však měli celý život vyčítat, nikdy bychom se už nezasmáli a život by se proměnil v černou můru.  

Bible nás učí místo nekonečných výčitek zlo jasně pojmenovat. V tomto případě ho způsobil konkrétní člověk, a proto jsou mu určena následující slova našeho žalmu

3 Proč se chlubíš zlem, ty bohatýre? 4 Jen zhoubu tvůj jazyk splétá, máš ho ostrý jako břitvu, ty pleticháři. 5 Zlo miluješ víc než dobro, klam více než spravedlivé slovo. 6 Miluješ každé podvratné slovo, jazyku lstivý.

Zdá se nám to asi trochu ostré, ale co jiného říci na adresu toho, kdo v očekávání vlastního prospěchu způsobí smrt osmdesáti lidí. Co si pomyslet o těch, kteří se pokouší vyřadit z provozu naše nemocnice? Nebo o pirátech silnic? A co nezodpovědní politici, kteří štvou lidi proti sobě a nechápou, jak nebezpečná je to hra? Dnes je tomu 75 let, kdy bylo po těžkých bojích osvobozeno naše město. Po 6 letech strachu, zatýkání, udávání a poprav.

Náš žalm pojmenovává příčinu těchto zlovolných činů, nad kterými nám často zůstává rozum stát. Říká totiž, že jsou lidé, kteří zlo doslova milují a dávají mu přednost. Jak je to možné? Jak si může člověk zamilovat lež, lstivost, zradu a nepoctivost? Nikdo přece není od narození zlý a špatný! Přesto se někteří lidé zlem, jak říká žalmista, dokonce chlubí!

Zlo je totiž přitažlivé tím, že se zdá být jednoduší, pohodlnější, laciné a bezpracné. Zlo slibuje rychlý úspěch a dosažení vlastních cílů. Ke zlu není třeba se dlouho namáhat a být statečný. Když zalžeme, zdá se, že máme vyhráno. Když použijeme síly, zdá se, že máme navrch. Když něco opíšeme, jsme rychleji hotoví. Když někomu odmítneme pomoc, nemusíme si o něj dělat starosti. Když někoho pomluvíme, snadněji ho předběhneme. Zlo je přitažlivé a opojné podobně jako bohatství a pocit moci.

V těchto dnech se ovšem zdá, že lidé se díky současné krizi proměnili k lepšímu. Celý národ se semkl a lidé si nezištně pomáhají. Někteří doufají, že tato změna bude trvalá a koronavirus nás naučil být solidární a obětaví. Ale až budeme z nejhoršího venku, obávám se, že zlo se opět začne roztahovat a pyšní naparovat. Zlo bude pořád stejně přitažlivé, svůdné a jednodušší. Nedělejme si iluze. Opět se objeví lidé, kteří na současné krizi vydělají, nabízené pomoci zneužijí a jako černí pasažéři se svezou se na vlně dobročinnosti.

Ale všeho do času. Žalmista nás ujišťuje, jak to s pyšnými bohatýry nakonec dopadne. Bůh tě smete jednou provždy, popadne tě, ze stanu tě vyrve a vykoření tě ze země živých.

            A nám zatrne, jak je ten žalm syrový, nesmlouvavý, tvrdý a nekompromisní. Takhle se přece křesťan nemůže modlit a uvažovat! Ale nedělejme se svatější, než jsme.

Žalmista ani David neberou do ruky meč, aby pomstili nevinné. Místo toho vkládají spravedlnost do rukou Božích. I my přece toužíme, aby zlo bylo potrestáno a jeho vliv omezen. Ale nechceme si to vynutit silou a ještě větším zlem. Proto David nezabije Saula, i když k tomu má několikrát příležitost a ostatní mu to radí. Místo toho David na své vítězství pokorně čeká a neprolije krev. V duchu však věří a tiše doufá, že spravedlnost zvítězí. A to je i naše víra a naděje. Velikonoční události nás ujišťují, že v tomto světě může zlo vítězit - ale pouze dočasně. Zvěst o vzkříšení nám napovídá, že nakonec přijde ten třetí a rozhodný den, kdy se pláč promění v radost a zklamání ve vděčnost.

            Jako křesťanům nám však v žalmu chybí jedna zásadní věc: příležitost k odpuštění a nabídka smíření. Jako kdyby neexistovalo Boží milosrdenství. Ale ono tam je a hned na začátku. Ve třetím verši čteme: Proč se chlubíš zlem, ty bohatýre? Vždyť Boží milosrdenství po všechny dny trvá!

Zlo je sice svůdné a přitažlivé, ale díky Bohu má člověk vždycky možnost volit mezi zlem a dobrem. Nikdo se nemůže vymlouvat, že neměl na vybranou. V každém okamžiku se člověk může chytit za nos a uvědomit si, čemu se chystá propůjčit a zastavit se. Ale pokud to neudělá, nemůže se divit, že se jeho sobecké plány zhroutí.

            Až to spatří spravedliví, zmocní se jich bázeň a posměšně o něm řeknou: "Ano, byl to muž, jenž nepokládal za záštitu Boha, ve své veliké bohatství doufal, zakládal si na své zhoubné moci."

A zase jsme zaskočeni. Copak se křesťan může smát, když někdo spadne do jámy, kterou přichystal jiným? Možná si to zasloužil, ale posmívat se těm, kteří sklidili trpké ovoce svých zlých činů, to se přece nedělá.

Ale náš text začíná slůvkem AŽ. Dobro tedy ještě nevyhrálo a zlo stále ještě slaví úspěch. Zatím té spravedlnosti můžeme pouze věřit. A v takových chvílích nám velice pomáhá humor. Když jsme bezmocní a bezbranní bývá legrace a dobrý vtip často tím jediným světýlkem naděje, které nám zbývá. Žalmista zde tedy nemá na mysli škodolibý výsměch vítězů, ale odvážnou naději poražených, kteří se nevzdávají a pomáhají si vtipem tam, kde se zdá být marné. Humor, legrace, úsměv, žert, trefná poznámka – to vše je způsob, kterým nám Pán Bůh dává naději a odvahu, i když je doba zlá.

Delší čas teď skoro nebylo z čeho si dělat žerty, protože se nám vedlo až příliš dobře. Ale vtipy už se zas vyprávějí a lidé - přestože jsou zavření v karanténě - se vesele smějí, i když virus ještě řádí a vybírá si svou daň. Strachem ho však nezastavíme. Zato smích nám zvedne náladu a imunitu.

Nakonec se žalmista odvrací od toho, kdo mu působí zlo, a přemýšlí o tom, co by mohl udělat a změnit. A to je důležitý bod obratu. Přestat si stěžovat na druhé a začít něco tvořit. Místo abychom uhranutě sledovali, kolik je kde nakažených a mrtvých, je třeba se ptát, co mohu proti zlu udělat já sám. A žalmista nám napovídá:

Budu jako zelenající se oliva v domě Božím. Oliva je v Palestině nejužitečnější a stálé zelený strom, podobně jako naše jehličnany. Jeho plody jsou sice malé, ale jejich hodně a poskytují lidem potravu a navíc se z nich lisuje olej, který sloužil v lampách ke svícení, jako lék na různá poranění a také do těsta při pečení.

Žalmista touží být jako zelená oliva, která roste v Božím chrámu. Ale v chrámu žádné olivy nerostly. V chrámu byli pouze lidé, kteří tam šli každý se svými vlastními problémy a těžkostmi. Ale když se tam sešli k bohoslužbám, byli si navzájem pomocí a oporou. Stávali se tak jeden druhému olivou. Nejdůležitější zdroje života, nám Pán Bůh dává skrze naše bližní.

Lidé měli díky olivám světlo na cestu, olej, který mi si potírali rány a chléb na utišení hladu. Toto všechno si máme jako olivy navzájem dávat a sdílet. A žalmista nám napovídá, jak se to může stát.  

Být stále zelený znamená Doufat v Boží milosrdenství navěky a navždy. To v čem se potřebujeme v těchto dnech navzájem povzbudit je především vytrvalost, odolnost a dlouhý dech. Vydržet a nevzdávat to, i když jsme nervózní, unavení, nejistí.

Dávat druhým olej ke svícení znamená: vzdávat Bohu chválu, za to, co způsobil.  Díky za všechny, kteří mají otevřené oči pro Boží dílo. Vždyť často jsme smutní pouze proto, že nevidíme, co dobrého nám Pán Bůh dává.

Být olejem, který tiší rány, znamená složit naději v Bohu. Potřebujeme lidi, u nichž vidíme, že se nepoddávají se svým obtížím, ale bojují s nimi a tak nás povzbuzují a tiší naše rány tím, že nám trpělivě naslouchají

Být olejem v chlebovém těstu znamená okusit, jak dobrý je Bůh ke svým věrným. K víře patří dát si navzájem ochutnat, co dobrého jsme poznali, prožili a přijali. Být olivou tedy znamená být tu pro druhé - a ne jen pro sebe. A být olivou v Božím domě znamená, čerpat sílu od Pána Boha a předávat ji druhým. Prožili jsme měsíc, kdy byl náš olivový háj uzavřen a nemohli jsme se navzájem setkávat, povzbuzovat, modlit, pomáhat si tak jako dřív. Pouze náhradně, virtuálně, na dálku. Nyní se tu opět začneme setkávat a sklízet dobré olivy v chrámu Páně.

A proto poděkujme spolu se žalmistou: Doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy. Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným.

 

Neděle 26 dubna 2020

Píseň 346,1 Buď tobě sláva

Pozdrav

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

 

Vstup:  Toto praví Hospodin: "Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou, ať se boháč nechlubí svým bohatstvím. Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí, že je prozíravý a zná mne; neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství a vykonávám na zemi soud a spravedlnost; to jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův."                                                                                        Jer 9,22-23

Píseň:  71,1-4 V tebe doufám Hospodine

Modlitba: Hospodine Pane náš, děkujeme ti, že se dnes opět můžeme slyšet, i když se navzájem všichni nevidíme. Ale Tvá věrnost nás spojuje neviditelně a na dálku. Tvé milosrdenství nezná hranic. Ve tvém srdci jsme všichni pěkně pohromadě a těšíme se z Tvé blízkosti a lásky. Děkujeme ti, že i když je dnes mnohé jinak, neděle zůstala nedělí a my smíme slyšet tvůj hlas a spojit svá srdce do jedné modlitby.

Mnohé nasvědčuje tomu, že nebezpečí nákazy se zmenšuje a my se opět budeme moci potkávat bez strachu. Díky za to. Prosíme však, abychom zůstali opatrní a nechtěli hned všechno dohnat. Díky za všechny náhradní možnosti, díky nimž jsme spolu mohli telefonovat, na dálku se vidět a pracovat z domova. Ale je to vše jen náhražka a z nouze ctnost. Dej, ať si z této doby odneseme poznání, jak jsou lidské vztahy důležité a jak moc jeden druhého potřebujeme. Když jsme byli uzavřeni do svých domovů, uvědomili jsme si, jak důležitá je pro nás  rodina, přátelé a spolupracovníci. A stejně tak i víra v Tvou pomoc a podporu, která nám pomáhala, abychom dokázali být trpěliví, pokorní, vděční a obětaví. Když jsme toho mohli tak málo udělat, uvědomili jsme si, jak důležitá je modlitba a důvěra, že se o nás staráš a na nikoho nezapomínáš. Prosíme, aby nás dnešní slovo povzbudilo a osvobodilo od zbytečných výčitek a starostí. Děkujeme za tvého syna Ježíše Krista, který nám přinesl odpuštění hříchů a naději věčného života.

 

Čtení: Žalm 1

1 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, 2 nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. 3 Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. 4 Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. 5 Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. 6 Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

 

Píseň  520,1-6 Kriste králi Pane náš 

 

Kázání: Žalm 52

 

Píseň:  92 Jak dobré slavit Pána 1-5( celá)

 

Ohlášky:

 

Přímluvy:

Pane Ježíši Kriste,

Děkujeme ti, že smíme žít ve společenství tvého lidu a navzájem se podpírat, setkávat, modlit, číst bibli a spolupracovat na tvém díle. Právě v těchto dnech, kdy jsme se museli uzavřít do svých domovů, jsme si tento vzácný dar uvědomili a velmi nám chyběl.

 

Proto chceme dnes myslet, na ty, kteří podobnou samotu a odloučení prožívají dlouhodobě a trvale. Myslíme na lidi trvale upoutané na lůžko, na ty, kteří ztrácí paměť, myslíme na lidi, o nichž ani nevíme, zda ještě něco vnímají, myslíme na lidé, kteří jsou odsouzeni žít ve vězení, na lidi, kteří se cítí zotročení, na lidé uzavřené do různých ústavů, na lidi kteří se skrývají a utíkají před nebezpečím. Ti všichni jsou sami, vydání napospas svým strachům, nejistotě a úzkostem. Prosíme, ať všichni najdou aspoň jednoho člověka, který je bude mít rád, kdo je vyslechne, pochopí a pohladí. Dej ať nikdo nezůstane sám.

 

Prosíme také za ty, kteří mají na starost věci veřejné a museli řešit úkoly, na které nebyli připraveni. Možná udělali řadu chyb, ale kdo by je neudělal. Děkujeme za životy, které byly zachráněny a obavy, které byly rozptýleny. Dej moudrost naší vládě a parlamentu, aby se jim podařilo co nejlépe zvládnout situaci, do které jsme se dostali a nauč nás nehledat ve všem chyby a kritizovat, čemu nerozumíme.

 

Nakonec prosíme za všechny, kteří v těchto dnech přišli o práci, nemohli provozovat své řemeslo, byla jim odložena operace a nějak doplatili na nynější nouzový stav. Pomoz jim, ať se mohou znovu vrátiti ke své práci a  nahradit tak škody, které utrpěli. Dej, ať se děti mohou vrátit do škol, otevřou se hranice a starší lidé se přestanou bát chodit mezi lidi. Nemocní ať se uzdraví a pyšní se zastydí. A tvá církev ať dává lidem naději a odvahu vzepřít se všemu zlému a doufat přitom v tvou pomoc a zastání. Všechno co nás spojuje v této víře a naději vkládáme do slov společné modlitby, kterou jsi nás naučil:

 

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.

 

Poslání

14 Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, 15 ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, 16 aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není! Žalm  92,14-16

 

Požehnání: Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. (Ž 121, 5–8)

 

Píseň: 690 Pane, dej, ať nás nic už nerozdvojí (4)

 

  

Odkaz do bible: 
ŽALM 52
Bohoslužby: 
Ne, 26. 04. 2020

RSS kanál

Syndikovat obsah