Bez Boha ani vlas

Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle. Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě. Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců. Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi. Mt 10,28-33

Milí bratři a milé sestry!
Jistě jste i vy slyšeli známé rčení: „že bez boží vůle nám ani vlas z hlavy naší nespadne“. Pamatujeme si ho z první odpovědi heidelberského katechismu. Zní zbožně a pokorně, ale v bibli přímo tato slova nikde nenajdeme - ani v kralickém ani v ekumenickém překladu. Jsou tam sice podobné výroky- viz náš dnešní text - ale nikde se tu neříká, že všechno - tedy i padání vlasů - je projevem Boží vůle.
V našem textu se především nemluví o padání vlasů ale vrabců. O vlasech se tu říká, že jsou nám spočteny, případně - jak čteme na podobném místě u Lukáše, - že se nám ani jeden neztratí (L 21,18). Ale nejvážnější posun od biblického textu vznikl přidáním slov, že se tak neděje bez „Boží vůle“. Tento výraz v biblickém textu není. V řečtině čteme doslova: „ ani jeden vrabec nepadá bez Boha.“ Ekumenický překlad doplnil, že nepadá bez Božího „dopuštění“. Současný slovenský překlad má bez Božího „vědomí“.
Jistě cítíte ten pozvolný posun. Původní text čte, že vrabci nepadají „bez boha“, Slováci přeloží „bez božího vědomí“, ekumenický překlad „bez božího dopuštění“ a heidelberský katechismus říká, že nám vlasy nepadají „bez boží vůle.“ Rozdíl není jen v tom, že se tu z vrabců staly vlasy. Závažnější je, že nový slovenský překlad „bez božího vědomí“ zní nadějně. Znamená to, že o i těch ubohých vrabčících Pán Bůh ví. Český překlad „bez boží dopuštění“ už se dá chápat jako „tichý boží souhlas“ a mluvit přímo o Boží vůli by znamenalo, že to tak Pán Bůh chce a že se tak vědomě rozhodl. Boží vůle přece znamená aktivní projev Boží moci a síly.
Když však někdo řekne, že bez boží vůle nám nespadne ani vlas z hlavy - u mnohých tím vyvolává dojem, že Pán Bůh řídí na světě úplně všechno. Počínaje pohybem planet a konče padáním našich vlasů. Je to víra, která mnohé uklidňuje a pomáhá jim smířit se s mnohým zlem. U jiných však dochází k těžkým rozporům a krizím víry. Jak se smířit s tím, že všechny katastrofy a neštěstí jsou tu z Boží vůle a přitom věřit v Boha, který nás miluje a vysvobozuje? Mnozí tento konflikt nezvládli a přestali věřit v Boha. Ne ze vzdoru či neposlušnosti. Ztratili však odvahu k víře v Boha, jehož vůle je tak nevyzpytatelná a někdy i krutá. Je však tento rozpor nutný? Už jsem řekl, že v našem textu se o Boží vůli přímo nemluví. Co však znamená, že se něco neděje „bez boha?“ Pokusme se hledat odpověď v dnešním biblickém textu.
Především je třeba zmínit kontext, v kterém jsou tato slova uvedena. Je to povzbuzení učedníkům, kteří jsou vyslání kázat evangelium a naráží přitom na odpor a pronásledování. Ježíš je připravuje na situace, kdy jim půjde o život a mnozí z nich budou dokonce zabiti. Někteří proto doporučovali, aby se víra šířila tajně a byla nabídnuta jen předem vybraným jedincům. Ale Ježíš říká: Evangelium je pro všechny. Je to naděje, kterou je třeba rozhlásit po celém světě. Tak aby ji všichni slyšeli - i kdyby vás to mělo stát život. Nemáte se však čeho bát. Vaši nepřátelé mohou zahubit a zničit pouze vaše tělo. Váš život, vaše naděje a budoucnost však patří Bohu. A tu vám nikdo vzít nemůže“.
A pak Ježíš přidá - jak je jeho zvykem - dvě podobenství, která mají jeho povzbuzující slova podtrhnout. První je o vrabcích, druhé o vlasech. I když se navzájem doplňují, probereme si je postupně každé zvlášť.
Vrabci byli součástí nebeského ptactva, které nám dává Ježíš v kázání na hoře za příklad Boží péče a lásky. Nesejí, nežnou, nedělají si zásoby a přece je nebeský otec živí (Mt 6,26). Jsou tedy pro Pána Boha cenní a důležití. A přece jsou to právě vrabci, kteří jsou pak na trhu nejlevnější. Dva vrabce dostanete na trhu za pětikorunu. A deset vrabců prý bývalo z množstevní slevou dokonce za deset korun. Bylo to nejlevnější maso pro chudé. A také to bylo nejlevnější obětní zvíře, kterým mohl každý člověk vykoupit svůj hřích. A přece - říká Ježíš - ani jeden vrabec nepadá k zemi bez Boha. Lukáš má na podobném místě: „ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.“ To znamená, že v řádu Božího stvoření má každý tvor - tedy i vrabec - své místo. Každý je něčím důležitý a nenahraditelný. Kdyby nebylo vrabců, neměli by chudí co jíst a čím vykoupit svůj hřích. Vrabec možná nemá v lidských očích takřka žádnou cenu, na trhu ho prodávají takřka zadarmo, a přece ho nebeský Otec živí a dává mu život. Tím spíš má pro Pána Boha hodnotu každý člověk.
Pán Ježíš nás chce tímto podobenstvím ujistit, že nebeský Otec si váží života každého člověka. Nikdo pro něj není zbytečný a zapomenutý. Může se stát - říká Ježíš svým učedníkům - že lidé vámi budou pohrdat a váš život v jejich očích ztratí cenu. Klidně vás pošlou na smrt jenom proto, že jim přinášíte naději evangelia. Ale nebojte se - u Boha nejste nikdy zapomenuti! Pro Boha jste důležití, i kdyby si vás svět vůbec nevážil. Váš život, vaše svědectví, vaše dobré skutky, vaše víra - to vše je bezpečně uloženo v Boží paměti a nikam se neztratí. Ať vám vezmou život zlí lidé nebo nějaké neštěstí - Bůh o tom všem ví a nikdy na vás nezapomene. Máte větší cenu než mnoho vrabců!
Z toho nevyplývá, že Bůh tiše schvaluje, když někdo jeho učedníky pronásleduje. Bůh, o němž věříme, že je láska, si jistě nepřeje, aby nevinní lidé trpěli ve vězení, ve válkách či přírodních katastrofách. Ať už náš život skončí z lidské nenávisti nebo nešťastnou náhodou nemá to - alespoň podle mého názoru - nezpůsobil to Bůh. Je to bezpráví a zlá věc.
Ale Ježíš nás povzbuzuje: ať se stane, co se stane, Bůh o tom všem ví a jeho sliby to nezruší. Pro Boha jste tak cenní a jedineční, že vás znovu povolá k životu. Tak to čteme i u Lukáše: „Zradí vás vaši rodiče, bratři, příbuzní a přátelé. Někteří z vás budou zabiti. Všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. Když vytrváte, získáte své životy.“ (L 21,18-19).

Tím se dostáváme k druhému podobenství, které ukazuje podobným směrem a týká se vlasů. Proč právě vlasů? Vlasy byly ve starověku považovány za symbol Boží péče a daru života. Jako jedna z mála částí našeho těla totiž stále dorůstají. Alespoň některým ... Volně rozpuštěné a nestříhané vlasy byly symbolem svobodného člověka. Když chtěl někdo někoho zotročit - chytil ho buď za kštici nebo ho dal rovnou oholit. Možná víte, že v Egyptě chodili všichni vyholení - neboť všichni byli faraónovými otroky. S tím souvisí i symbolické znamení těch, kteří složili v Izraeli nějaký slib. Po celou dobu svého zasvěcení si nestříhali vlasy - na znamení, že patří Bohu a jsou v jeho péči. Vzpomeňme na Samsona i na to, jak dopadl, když se dal ostříhat. V bibli je několikrát doloženo rčení: „ani jeden vlas z hlavy mu nespadne.“ Chce se jím podtrhnout, že je někdo dobře chráněn a nic zlého se mu nestane. Čeština má podobné obrazné rčení: „nikdo mu nezkřiví ani vlásek“.
Něco podobného má na mysli i Ježíš. Křesťané mohou být vlasatí i plešatí, mohou být pronásledovaní nebo žít v bezpečí, mohou být ve vězení i na svobodě, můžeme zemřít tragicky ve třiceti nebo stářím v devadesáti - a přece se smíme těšit tím, že nám obrazně řečeno „nikdo nezkřiví ani vlásek“ - to jest: žádná lidská zloba ani tragedie neohrozí život, který máme slíbený a připravený u Boha.
Ať už jde tedy o padání vlasů nebo jinou daleko závažnější událost, musíme být velmi opatrní spojovat ji s Boží vůlí. Mnohé se přece děje v příkrém rozporu s Boží láskou a milostí. Ať už jde o pronásledování nevinných, dobyvačné války, přírodní katastrofy či jiná neštěstí, která na nás doléhají. Tyto věci patří k běhu a rizikům tohoto světa a my na tom mnoho nezměníme. Ptáky také chytají do sítí a prodávají na trhu za pár šesťáků. Bůh o tom ví. A přece je pro něho každý vrabec důležitý a živí ho spolu se vším stvořením. O to víc je pro Boha cenný každý člověk. Každého z nás stvořil ke svému obrazu. Každému z nás potvrdil své odpuštění Kristovou obětí na kříži. Každému z nás naslouchá, ke každému mluví. Při křtu nám slíbil, že se nás nikdy nevzdá.
Když se nám děje něco zlého, jsem přesvědčen, že Bůh tím trpí stejně jako my. Vzpomeňme na Ježíše a jeho kříž. Díky němu přece víme, že Bůh je v každém utrpení s námi. Ne jako nezúčastněný divák, ale jako spolutrpící! Proč Bůh našemu trápení nezabrání - je otázka, na kterou neznáme odpověď. Na některých místech bible se říká, že i tyto událostí se mohou stát součástí Božího plánu. To dalo podnět k představě, že když člověk trpí, děje se tak vždycky podle Boží vůle. Ale já to - upřímně řečeno - nepovažují za šťastné vysvětlení. Ale věřím, že ani pronásledování, ani utrpení nebo smrt nemůže dobrou Boží vůli o našem spasení zmařit a zrušit. Bůh počítá i s touto překážkou a učí s tím počítat i nás.
Je proto třeba se připravit na možnost, že náš život projde těžkou zkouškou a bolestí. Boží plán našeho spasení však počítá i s touto komplikací. To nám dává naději a sílu vydržet. Naše budoucnost s Bohem je vším pozemským trápením nedotknutelná. Je to naděje je zakotvená v nebesích.
Boží vůli jsme jednou provždy poznali v Ježíši Kristu. Nehledejme ji proto v přírodních úkazech ani v dějinách. Tam ji upřímně řečeno najít neumíme To co se děje kolem nás - ať už z vůle lidí nebo víceméně náhodně - ať přitom padají vlasy, hlavy nebo kroupy a letadla - nebývá bezprostředním projevem Boží vůle. Boží plánům a splnění jeho slibů to však nezabrání.
Bůh nám dává v Kristu takovou naději, že není na světě trápení a bolest, kterou bychom nedokázali vydržet a překonat. Co by nás tedy mohlo připravit o radost z příchodu Božího království? Jedině že bychom se jí samy vzdali a zlomili nad sebou hůl. Ale ani to by nám Bůh nedovolil a nevynechal by jedinou příležitost, aby se nás znovu nepokusil postavit na nohy. Jsme pro něho tak cenní a důležití, že pro nás obětoval svého jediného Syna. Tak nás vykoupil a zachránil ze všeho zlého - z hříchu i smrti, od zlých lidí i nešťastných událostí. Nejsme otroci událostí, které nás semlely. Nejsme v rukou lidí, kteří nad námi panují. Jsme svobodní lidé a naše vlasy „volně vlají“( Sd 5,2), i když jich třeba už moc nemáme.
Heidelberský katechismus bychom podle mého názoru měli chápat asi takto: I když nám padají vlasy, i když stárneme a umíráme, i když někteří z nás čelí pronásledování a ztrácejí životy a jiní jsou smeteni vlnami tsunami nebo usmrceni teroristickými výbuchy - dobrá Boží vůle platí dál. Bůh nás zachrání a vysvobodí navzdory všem těmto událostem a hrůzám. Ono „ bez boží vůle“ můžeme chápat v tom smyslu, že dobrou Boží vůli nemůže nic narušit. Ať se děje co se děje, Boží vůle zůstává pevná a neměnná. Boží vůli o naší záchraně a vykoupení nemůže nic na světě zmařit a zničit. V tomto smyslu se skutečně nic na světě neděje bez trvalé platnosti Boží vůle, která již dávno rozhodla o našem spasení a záchraně. Ne tedy, že Boží vůle způsobuje všechna ta neštěstí a pronásledování, ale nic na světě nemůže tuto dobrou boží vůli o našem spasení zrušit. To je - alespoň jak tomu já rozumím - evangelium, z kterého se smíme radovat.
Brno 24.7.2005, Jiří Gruber

RSS kanál

Syndikovat obsah