Kam si sedneš

Když Ježíš pozoroval, jak si hosté vybírají na hostinách přední místa, pověděl jim toto podobenství: Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti:,Uvolni mu své místo!` a ty pak musíš s hanbou dozadu. Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval, a řekne ti: ,Příteli, pojď dopředu!` Pak budeš mít čest přede všemi hosty. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." Lukáš 14,7-11

Vážení přátelé,
co se týče míst na hostině, odmalička jsme byli vedeni ke skromnosti. Všichni víme, že je slušné sednout si ke stolu teprve tehdy, když si posadí lidé starší a váženější. Zdá se tedy, že nás tu Ježíš neučí nic jiného než starý dobrý Gut - Jarkovský.
Máme však před sebou opravdu jen návod, jak neutrpět při hostině ostudu? Když nám Ježíš radí: sedej si raději odzadu. Lepší je, když tě pak povýší, než kdybys musel s hanbou opustit přední místo, kam nepatříš.“ Všichni v duchu souhlasíme. Než se sám chválit a upozorňovat na sebe, je lepší mlčet a čekat, až nás pochválí druzí. Jsou ovšem lidé, kteří to nevydrží a pochválí se sami. Ale to je jejich problém a ostuda.
Jenže tady nejde o návod slušného chování, ale o podobenství, které skrytě a jemně vypráví o Božím království. Tím ten příběh dostává úplně jinou dimenzi. Na hostině totiž probíhá povýšení velmi rychle. Kdo si sedne skromně dozadu, ten se tam sotva ohřeje a už přichází hostitel a hned ho povýší. Efekt skromnosti je tedy oceněn velmi brzo. Celá hostina pak již probíhá podle správného zasedacího pořádku. Vážení v čele a méně významní vzadu.
Ale Ježíš tuto krátkou chvíli čekání než nás uvedou na správné místo vztahuje na celý náš pozemský život! Příchod hostitele je tu obrazem příchodu Božího království. Teprve tehdy dostaneme místa, jaká nám náleží. Ale až do té doby - tedy celý náš pozemský život - nám sluší místa vzadu! Zde se neslibuje žádná rychlá satisfakce a povýšení, ale naopak dlouhé čekání, až přijde pán hostiny, aby udělal pořádek. Pro Ježíše je však i toto - pro nás dlouhé čekání na spravedlnost - krátké. Musíme ho totiž srovnat s tím, jak dlouhá a nekonečná radost nás čeká v Božím královstvím.
Řekněme to tedy na rovinu: Ježíš nás vede k pokoře a slušnosti, která se bezprostředně nevyplácí a nepřináší rychlé ovoce. My na těch zadních místech většinou strávíme celý život! Jen zcela výjimečně se již nyní najde někdo, kdo ty skromné a tiché postrčí dopředu. Naše práce a služba bude oceněna až přijde hostitel a na toho dosud čekáme.
Být křesťanem a Ježíšovým učedníkem je tedy těžší než se na první pohled zdá. Není to nic laciného. Není to cesta k rychlému úspěchu. Někdy je to doslova cesta kříže. Cesta ponížení a osobní oběti. A přece je to již nyní cesta radostná a vděčná. Jako křesťané víme, že jsme na tu hostinu byli pozváni. A to přece není málo. Zatímco ostatní se derou o přední místa a jsou buď pyšní nebo zklamaní, že již dosáhli nebo nedosáhli své mety, nám stačí k radosti samotný fakt, že jsme byli pozváni. Nic víc nám není třeba. Klidně můžeme zůstat vzadu, protože až přijde Kristus - nebude už předních ani zadních míst. Boží království - alespoň jak já si ho představuji - bude jeden velký kruh a Kristus uprostřed. Všichni k němu budeme mít stejně blízko. Nikdo nebude víc a nikdo míň. Všichni budeme v čele protože žádné vzadu už nebude. Pouze ti, kteří se nedali pozvat, těm bude v tu chvíli smutno a těžko. Poznají totiž, že je pozdě. Ale teď ještě pro nikoho pozdě není!!
K čemu je dobré, řadit se již dnes do fronty a hádat se, kdo z nás bude první a kdo druhý. Hostina přece ještě nezačala. Až se začne skutečně nosit na stůl, dostane se na všechny, kteří přišli. Proto můžeme žít v klidu. Nic nám neuteklo a neuteče.
A věřte mi, že to je obrovská výhoda. Když víme, že jsme byli Kristem pozváni a také jsme toto pozvání přijali, můžeme si užívat života a Boží dobroty už nyní, zatímco jiní myslí jen na to, aby druhé předběhli a urvali větší kus slávy a štěstí. Neurvou vůbec nic! Jen si ničí nervy a kazí spánek. Jen se zbytečně strkají a dělají si nepřátele. Až přijde Kristus, všechno bude jinak.
Proto je nám je docela dobře i vzadu. Ta pravá hostina začne teprve tehdy, až přijde Kristus. A ten si nás seřadí sám a docela jinak, než lidé.
Jen blázen se stále někam žene a dere. Moudrému člověku stačí, že byl pozván a dřív než začne hostina, užívá si všeho kolem. Všechno, co kolem sebe vidí, mu již nyní připomíná přicházející království - krása přírody, vznešenost hudby, lidská laskavost - za tím vším nachází Boží blízkost a lásku. Kdo přijal pozvání Ježíše Krista, dobře ví, jakého vyznamenání se mu díky Boží milosti dostalo. Proto si dovede již nyní vážit každé radosti ze života, má radost z práce, kterou může konat, neváhá pomoci a rozdělit se svým bližním a neohlíží se přitom, zda z toho něco má a zda jiní náhodou nemají víc. Kdo ví, že jeho budoucnost je v rukou Ježíše Krista, nemusí se bát, že ho někdo předběhne a odstrčí. To je to tajemství víry, které tak mnozí hledají.

Jiří Gruber - nešpory

RSS kanál

Syndikovat obsah